Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maria a Zmrtvýchvstalý

23. 5. 2017

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! V žádném ze čtyř evange­lií není ani zmínka o tom, že se Pán Ježíš po svém Zmrtvýchvstání ukázal také své Matce Marii. Ale přesto se všeobecně předpokládá, že Panna Ma­ria byla první, komu se Zmrtvýchvstalý Kristus Pán ukázal. Ně­kteří citliví vykladači smyslu Písma však říkají, že je to předpoklad nedo­myšlený, a že se tímto předpokladem činí Panně Marii i evangelistům křivda. Tito vykla­dači mají za to, že Panna Maria svého Syna Ježíše Krista po Zmrtvých­vstání už nespatřila. Evangelisté by přece neopome­nuli takové setkání zaznamenat.

            Moji milí, víme, že Kristus Pán se po Zmrtvýchvstání zjevoval těm, kteří jej potřebovali vidět živého, aby oživil a posílil jejich víru. Avšak víra Panny Marie zůstala neotřesena. Panna Maria nepřestala věřit, ani když svého Syna viděla jít s křížem, ani když jí složili jeho mrtvé tělo do klína. Ona byla jediná ze všech, které jeho smrt nezbavila důvěry, neoddělila od Syna. Maria neutekla, a proto slyšela vítězné prohlášení před smrtí: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“

            Bratři a sestry, Panna Maria byla jediná, kterou smrt od Syna nevzdá­lila, nepřestal v ní být přítomen skrze její víru. Maria byla jediným svatostánkem, který se nikdy nestal hrobem. Samozřejmě to neznamená, že by Panna Maria pod křížem nebyla trpěla. Nepochybně trpěla během celého mučení, až po samé hranice lidské únosnosti, avšak její víra byla při tom nezlomena, a její naděje, že toto všechno má výkupnou moc, byla ne­otřesena.

            Moji drazí, zoufalství, které slyšíme ze slov Máří Magdalény u prázdného hrobu, to se Matky Boží Panny Marie nedotklo nikdy. Nebylo to tedy pro útěchu vlastní matky, proč se Kristus Pán po Zmrtvýchvstání ukazoval. Maria to nepotřebovala. Kristus Pán se ukazoval proto, aby nás přivedl k tak pevné víře, jakou měla Panna Maria už před viditelným Zmrtvýchvstáním a nezávisle na něm.

            Bratři a sestry, nemusíme si tedy myslet, že je na nás, abychom napravovali jakýsi nedostatek taktu evangelistů, a domýšleli, o čem nám neříkají. Spíše si zkusme představit, že Panna Maria při loučení před veli­konocemi prosila svého Syna, aby se ukázal těm, kteří toho potřebují, aby ho mohli na vlastní oči uvidět a aby si mohli sáhnout na jeho svaté rány. Vždyť Panna Maria po celý svůj život používala všech svých výsad u Boha jen pro jiné – nikoliv sama pro sebe. A lidé to vycítili a prastarý titul Marie to vyjadřuje pojmenováním: Rozdavatelka milosti.

            Moji milí, jediný kontakt Panny Marie se svým Synem od Kalvárie byl nadále po celý život v Eucharistii – v tomto největším tajemství víry. Zde, když s apoštoly slavila podle příkazu svého Syna památku Poslední večeře, vždy znovu prožívala ty události. Zde, ve svátostné hostině, v úctě a poslušnosti přijímala znovu Tělo svého jediného Syna, jako kdysi při Zvěstování.

            Přátelé Boží, mateřství Panny Marie se rozrostlo o mnohé syny a  dcery – také já i ty, bratře a sestro, i my se k jejím dětem s radostí počí­táme! V nás, kdož jsme uvěřili, žije její Prvorozený – Bohočlověk – i na­dále a působí stejně veliké věci jako tehdy, když žil ve svém vlastním lid­ském těle. A co Nanebevzetí Panny Marie? Svého Syna Ježíše Krista má v nebi, a své syny a dcery má na této zemi: je tedy srdcem stejně tam jako i zde, s každým a při každém, kdo spolu s ní uvěřil, že její Syn – náš Spasi­tel Kristus Pán – žije. Pojďme tedy s Mariinou vírou vstříc Pánu Ježíši. Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.