Jdi na obsah Jdi na menu
 


Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů

18. 1. 2017

Aby všichni byli jedno

Aby všichni byli jedno

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Od 18. ledna do 25. ledna 2017 již tradičně prožíváme týden modliteb za jednotu křesťanů. Nejprve si musíme uvědomit, co mají všichni křesťané – ať už katolíci, pravoslavní, husité, evangelíci, starokatolíci, anglikáni a jiní protestanté – společné. Základní otázka tedy zní: Kdo je to vlastně křesťan? Křesťan je člověk, který přijal svatý křest, věří v Nejsvětější Trojici – Boha Otce, Syna i Ducha svatého, a který vyznává Ježíše Krista jako pravého Boha a pravého člověka. Toto je všem křesťanům společné. Například Svědkové Jehovovi o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale není tomu tak. Oni popírají Nejsvětější Trojici, a Ježíše Krista uctívají jako Božího Syna, ale nikoliv jako pravého Boha.

            Moji milí, jednota všech křesťanů je veliký úkol, který před námi stojí. A musíme si přiznat, že je to veliká bolest, když vidíme, jak jsme rozdě­leni. Vždyť už Kristus Pán, který ve své božské prozřetelnosti věděl, že se křes­ťané rozdělí, se ve své velekněžské modlitbě úpěnlivě modlí ke svému ne­beskému Otci: „Aby všichni byli jedno“.

            Bratři a sestry, dnes je moderní hovořit o takzvaném ekumenismu. Co vlastně znamená slovo „ekumenismus“? Je odvozeno z řeckého slova „oikúmené“, což doslova přeloženo znamená „naplněný dům“. To zna­mená, aby Kristova církev – tento svatý dům Boží – byl naplněn všemi křesťany, tedy aby všichni křesťané byli sjednoceni v jediné Kristově církvi. To je podstatou ekumenismu: Být sjednocen v jediné Kristově církvi.

            Moji drazí, avšak co je to Kristova církev? Je to církev, kterou založil Ježíš Kristus. Je to církev, ve kterou věříme – tak jak se modlíme ve Vyznání víry: Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Je to církev jedna – nerozdělená, je to církev svatá, protože její zakladatel byl nejvýš Svatý – byl to sám Bůh, Kristus Ježíš. Je to církev všeobecná, což se řekne řecky „katholikos“ – tedy katolická a konečně je to církev apoštolská, tedy založená na apoštolech – biskupech, v jejichž čele stojí apoštol Petr – římský biskup neboli papež, jako její viditelná hlava. — Ano, toto je tedy jediná Kristova cír­kev, církev svatá, církev katolická se Svatým otcem jakožto viditelnou hlavou v čele a s biskupy jakožto nástupci apoštolů. Žádná jiná Kristova církev neexistuje a existovat nemůže.

            Bratři a sestry, konečným cílem ekumenismu je tedy sjednocení všech křesťanů v jediné svaté katolické a apoštolské církvi, čili v církvi Kristově. Co však můžeme pro toto sjednocení všech křesťanů dělat kon­krétně my, každý z nás? Máme snad jít přemlouvat sousedy a známé, kteří jsou evangelíci nebo husité, aby v zájmu jednoty církve přestoupili do naší – katolické? Máme snad násilím obracet evangelíky či husity na katolíky? Sami cítíme, že tudy zřejmě cesta nevede. Takové pokusy o sjednocení, abych tak řekl „ohněm a mečem“, už v dějinách byly a dobře víme, že vedly jen k násilnostem, nenávisti a velikým křivdám.

            Moji milí, mohlo by se tedy zdát, že nemůžeme dělat nic. Ale to vůbec není pravda! My všichni, každý z nás, máme velikou možnost. Ja­kou cestou se máme dát? Je to cesta k jednotě „zdola“. Když zatím nelze dojít k sjednocení rozumem, můžeme to zkusit srdcem. Je to cesta obrá­cení srdce, je to cesta svatosti osobního života ve spojení s modlitbou. Je to cesta „duchovního ekumenismu“. Co to znamená v praxi? — Musíme začít, jeden každý z nás, upřímnou pokorou a bratrskou dobrotou. Měli bychom upřímně zanechat roztrpčení nad dějinnými křivdami, které nám způsobili jinověrci od husitů počínaje, měli bychom se pokorně vzdát předsudků vůči nim a nedůvěry k nim. Měli bychom si přestat navzájem vyčítat: „Vy jste nám upálili Mistra Jana Husa!“ – „A vy jste nám zase strhnuli Mariánský sloup na Staroměstském náměstí!“ A měli bychom začít s bratrským chováním vůči nekatolickým křesťanům. Svatý Augustin, který musel bo­jovat s různými bludaři, to vyjádřil opravdu překrásně: „Ať chceme nebo nechceme, jsou našimi bratřími. Teprve tenkrát by přestali být našimi brat­řími, kdyby se přestali modlit Otče náš!“

            Bratři a sestry, duchovní ekumenismus je velká věc. To je vlastně sjednocení v praxi, sjednocení srdcem, sjednocení láskou. Když mám někoho rád, to je už jednota v denním životě. Máme přijmout nekatolické křesťany jako bratry v Kristu, s láskou a s HOŘÍCÍM SRDCEM. Vždyť všichni jsme děti jediného nebeského Otce. A pokud vezmeme každý z nás tento „duchovní ekumenismus“ vážně, pokud se takto dokážeme sjednotit srd­cem a láskou, nebude pak nesnadné a nemožné, abychom se jednou všichni sjednotili i rozumem, po stránce věroučné a disciplinární, v jediné svaté katolické a apoštolské církvi, čili v církvi Kristově. Musíme však každý z nás začít u sebe. Mějme na paměti, že kde je vzájemná láska, tam už je duchovní jednota.

Přátelé Boží, svěřme tedy toto všechno pod ochranu a mocnou přímluvu Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Ona nám jistě vyprosí u svého Syna potřebnou milost k tomu, aby se naše srdce rozhořela láskou ke všem křesťanům, abychom všichni jedno byli – jak se modlil Kristus Pán k nebeskému Otci. Maria, Matko jednoty křesťanů, oroduj za nás, aby všem křesťanům dal Tvůj Syn Ježíš Kristus účast na svých zaslíbeních! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.