Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ – Boží hod velikonoční

21. 4. 2019

Svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní neděli jakoby veliko­noční zvony zněly jásavěji, radostněji. A je tomu skutečně tak. I když ten zvuk je stále stejný, my jej vnímáme jinak, protože naše srdce je citlivě naladěné, svátečně prostřené pro přijímání všeho dobrého. A proto také jinak vnímáme a jinak prožíváme. A máme k tomu veliký důvod. Vždyť je dnes největší svátek – svátek všech svátků.

            Moji milí, a tak se dnes otevřeme síle velikonoční zvěsti a ne­chejme na sebe působit události Veliké noci. Když nasloucháme zprávám o vzkříšení, začneme vnímat, že onoho velikonočního jitra nastal velký roz­ruch. Všechno se dalo do pohybu. Začíná to Maří Magdalénou. Za tmy přišla ke hrobu – a aj, zjistila, že je prázdný! Běží to říci učedníkům. Zají­mavé je, že prázdný hrob pro ni ještě není důkazem vzkříšení Krista. Na­konec ani nevěděla, co to vzkříšení vlastně je. To bylo něco nového.

            Bratři a sestry, hned potom běží ke Kristovu hrobu dvě postavy – Petr a ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy Jan Evangelista. Oba vešli do skalního hrobu, oba si ověřili, že je zde nápadný pořádek. Rouška byla pečlivě složena. To znamená, že se nejednalo o násilné vniknutí, ani o neu­ctivé odstranění mrtvého těla. Apoštol Jan, který měl srdce plné lásky ke Kristu, spatřil vše a uvěřil, že Pán žije.

            Moji drazí, a tak to pokračovalo dál a dál. Přichází na řadu setkání se Zmrtvýchvstalým. Všechno se dalo do úžasného pohybu. Ten pohyb směřuje k jednomu nejdůležitějšímu: Nejde o prázdný hrob. Svědectví prázdného hrobu by bylo moc málo. A navíc se může vykládat dvojím způsobem, jak je tomu vlastně až dodnes. Buď Ježíš vstal skutečně z mrt­vých anebo jeho tělo mohl někdo uklidit. Hrob prostě byl prázdný. To všechno je první stupeň k poznání veliké pravdy.

            Bratři a sestry, to, co je pro nás mnohem důležitější – co je pod­statné, je setkání s živým, Zmrtvýchvstalým Kristem. Nás věřící nemohou zaujmout debaty o prázdném hrobě. Nás zajímá Kristovo vzkříšení. Nás zajímá setkávání s Kristem. Nás zajímá svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu. Svědectví těch, kteří viděli a mohli si dokonce na Krista Zmrtvých­vstalého i sáhnout, dotknout se ho. Toto svědectví má pro nás nesmírnou cenu. Hovoří o tom, že pro Boha nic nekončí. Tam, kde lidsky dojedeme „na doraz“, tam, kde v tunelu je před námi uzavřená cesta, kde stojí skála a už to nejde dál – tam se v Boží moci otevírá nová nekonečná cesta.

            Moji milí, a to je to největší, co nám křesťanství přináší. Síla na­děje, která svou září prozařuje úplně vším. Ovšem podstatné je, jaký je dopad této skutečnosti do našeho každodenního lidského života? Je vskutku obrovský, nepředstavitelný! V lidském životě jsou naše možnosti a hranice ve všem omezené. Člověk může onemocnět vážnou chorobou, ro­dičům umírá dítě, mladý člověk. Co pro to můžeme udělat? Lékaři řeknou – když se stane zázrak, mohl by se zachránit. Jistě, i zde Bůh někdy po­může. Ale většinou to skončí smrtí vážně nemocného člověka.

            Bratři a sestry, Kristovo Zmrtvýchvstání nám však otevřelo novou možnost. Smrt už neznamená krach lidského života. Smrt nyní znamená přechod k novému, neskonale šťastnému, překrásnému životu. Díky Kristovu vítězství nad smrtí je tento přechod k novému životu pro každého z nás otevřený. Proto by věřícího člověka neměly zaskočit nesnáze, trable, ztráta všeho. My víme a věříme, že v síle Kristova vítězství se o nás Bůh vždy postará. I kdyby člověk byl sebevětší hříšník, může vždy znovu a znovu slyšet: Neboj se! Jen důvěřuj. Už nemusíš propadat zoufalství a bez­naději!

            Moji drazí, tuto vpravdě radostnou zvěst potřebuje slyšet dnešní moderní svět. Ten utekl od Boha. Lidé si myslí, že si vystačí sami, že věda a technika, nejdokonalejší pokrok, dá člověku všechno. A zatím jsme svědky toho, jak se svět ponořil do obrovské temnoty. Tolik násilí, nespra­vedlnosti, bezvýchodnosti je všude kolem nás. Znakem dnešní doby je ve­liký chaos, přestal platit jakýkoliv řád, právo, spravedlnost.

 Bratři a sestry, avšak do tohoto ztemnělého a potrhaného světa pro­niká obrovskou nezadržitelnou silou světlo Kristova Zmrtvýchvstání. To je právě to, co může dnes křesťanství nabídnout světu propadlému drogám, mrzkému chtíči a brutalitě. Ani dnes nám křesťanům nepomůže debatovat s „moderním“ člověkem o tom, že „hrob je prázdný“. My musíme udělat něco jiného. Naším posláním je podávat tomuto světu svědectví o Zmrt­výchvstalém Kristu. My jsme se s ním setkali ve slově a v eucharistii. On z nás musí vyzařovat, aby lidé kolem nás uviděli a uvěřili.

Přátelé Boží, proto my, křesťané, když slavíme svátek všech svátků, když se radujeme ze slavného Kristova zmrtvýchvstání, oslavujeme i svůj vlastní NOVÝ ŽIVOT. Je to něco, do čeho jsme byli Bohem vtaženi, co se nám stalo tím nejskvělejším dědictvím. Buď za to Bohu chvála, dík a čest. Ať naše srdce tímto zpěvem nikdy nepřestane znít. A tak vám všem přeji velikonoční radost z hlubšího uvěření v Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého. Přeji vám všem velikonoční radost z hlubšího zakořenění v Kristovu Du­chu lásky. Přeji vám všem jásavou velikonoční radost:

Udeřte slavně v bubny, zpívejte, kdo jste kde:

KRISTUS PÁN VSTAL Z MRTVÝCH – my s ním žít budeme!

A   L   E   L   U   J   A   !

 

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.