Jdi na obsah Jdi na menu
 


DRUHÝ PASTÝŘSKÝ LIST Mons. Vlastimila Kročila, biskupa českobudějovického

13. 12. 2015

znak_bp_krocila.png

 

Milí diecézané, sestry a bratři v Kristu Ježíši, našem Pánu!

 

V čase adventním se na Vás obracím při příležitosti zahájení „Svatého roku milosrdenství“. I tento jubilejní rok byl zahájen tradičně otevřením Svaté brány v bazilice sv. Petra v Římě a to Svatým Otcem Františkem. Bylo výslovným přáním papeže Františka, aby se otevřely i brány v jednotlivých diecézích na celém světě. V naší českobudějovické diecézi se otevření Svaté brány týká nejen katedrálního chrámu sv. Mikuláše, ale i dalších dvou mariánských svatyň; jde o poutní kostel Panny Marie Těšitelky na Dobré Vodě u Nových Hradů a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Táboře - Klokotech.

Symbolické gesto otevření Svatých bran má hluboký duchovní význam. Otevřená brána chrámu v mimořádném „Svatém roce milosrdenství“ je otevřenou náručí Církve. Každý z Vás, každý z Vašich blízkých, každý člověk dobré vůle může přijít, aby zakusil dotek Božího milosrdenství. K těmto Svatým branám v naší diecézi můžete putovat spolu se svými duchovními i jednotlivě a můžete čerpat z hojnosti duchovních darů a milostí.

Rád bych připomenul v této souvislosti známé Ježíšovo podobenství o marnotratném synu a milujícím otci. Milující nebeský Otec odpouští všem, kteří s pokorou marnotratného syna jsou ochotni přiznat si nedostatečnost, slabost a hříšnost. Proto také na těch místech, kde budou otevřeny Svaté brány, budou k dispozici kněží, aby posloužili svátostí smíření. Považuji za důležité zdůraznit, že možnost svátostného odpuštění a smíření je nabídnuta i těm, kdo nebyli u zpovědi velmi dlouho. Mimořádnou příležitost ke smíření s Bohem a Církví mají všichni, kteří Církev opustili, nebo upadli do církevních trestů.

Jestliže připomínám známé Ježíšovo podobenství o marnotratném synu a milosrdném otci, pak nelze přehlédnout postavu staršího syna, který ve své duchovní pýše a zaslepenosti nejenomže pohrdal svým kajícím bratrem, nýbrž i milosrdenstvím otce. Zcela mimořádný „Svatý rok milosrdenství“ by proto měl být pro nás nejenom rokem vlastního smíření s Bohem, ale i rokem smíření a odpuštění všem, kteří se nějak provinili proti nám. Rok milosrdenství nás vyzývá k tomu, abychom se pokusili v síle milosti ukončit staré spory, odpustili staré křivdy a se všemi se smířili. Odpuštění je dar s ohromující sílou, která křísí k novému životu a vlévá naději. Odpuštění je základním rysem křesťanské kultury, je nejzřetelnějším výrazem milosrdné lásky a barometrem věrohodnosti naší víry. Odpuštění je však třeba žít každý den i v maličkostech. Odpuštění je nezasloužený dar, který obohacuje především toho, kdo odpouští; proto bychom si nikdy neměli klást otázku, zdali si tento dar dotyčný zaslouží.

Rád bych poukázal na životní příklad mého předchůdce v biskupské službě, v pověsti svatosti zesnulého Mons. Josefa Hloucha. Odpuštění a smíření, láska a oběť – to byly charakteristické rysy jeho života. Kéž bychom vedeni jeho zářným příkladem dokázali přistupovat jako on ke všem lidem se srdcem otevřeným, se srdcem na dlani. A když nám nemoc či jiné okolnosti zabrání fyzicky pracovat pro dobro bližních? Když byl Josef Hlouch v internaci a prožíval těžké okamžiky osamocení, dokonce i bez lékaře či zpovědníka, právě tehdy v Božích očích mnoho vykonal pro všechny své diecézany. Modlil se za ně a obětoval i své životní kříže. Všechny nesl ve svém srdci a donesl je dle slov své závěti až na věčnost. I vy staří, nemocní a opuštění, máte možnost v tomto mimořádném jubilejním roce milosrdenství svou prostinkou, ale hlubokou modlitbou a obětováním bolestí, křížů a utrpení, přispět mnohými duchovními dary svým bližním. Modlete se však nejen za své blízké, příbuzné a přátele, ale modlete se i za ty, kdo se již modlit neumí a kdo nemají víry žádné.

K „Svatému roku milosrdenství“ mají patřit konkrétní skutky, malé i velké. Jedná se o nepřebernou škálu skutků tělesného i duchovního milosrdenství, kterými jsme povoláni doprovázet tento rok. Jde o jakési praktické milosrdenství všedních dnů. I já tuto výzvu přijímám a jako diecézní biskup chci konkrétním způsobem odpovědět. V naší diecézi je mnoho farností, kterým vznikly (např. při opravě kostelů či farních budov) vysoké finanční závazky vůči Biskupství a přitom reálně nejsou schopné pohledávky splácet. V rámci jubilejního roku milosrdenství proto považuji tuto „kapitolu půjček“ za uzavřenou a prohlašuji, že takovým farnostem se jejich dluh odpouští. Přál bych si, aby stejným způsobem případné pohledávky vyřešily i farnosti mezi sebou navzájem. Pokusme se i tímto způsobem otevřít novou stránku života naší diecéze v duchu smíření a odpuštění, což může mít i tento zcela konkrétní rozměr.

Milí diecézané, bratři a sestry, na překrásném poutním místě v Kájově je nad vchodem do chrámu obraz Panny Marie, která jako útočiště hříšníků bere všechny své slabé a hříšné děti pod ochranu svého královského pláště. Tento obraz milující Matky nás všech, jako by byl nade všemi Svatými branami tohoto jubilejního roku. Matka Boží nás vede ke svému Synu, přimlouvá se za nás a adresuje nám své poselství, které zaznělo již na svatbě v Káni – udělejte, co Vám můj Syn přikáže.

kajov_portal.png

Obraz Panny Marie nad vchodem do poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kájově

 

Těším se na osobní setkání s Vámi se všemi a přeji si, aby všechna tato setkání byla pro nás vzájemným povzbuzením na naší společné cestě vzhůru a vpřed. K tomuto adventnímu putování na počátku Jubilejního roku milosrdenství Vám uděluji své požehnání.

 

bp_vlastimil_krocil.png

 

+ Vlastimil

biskup českobudějovický