SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - Boží hod vánoční
Pro Jezu Krista nebylo místa
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Je tichá noc, svatá noc, všude vánoční zvonky hrají, lidská srdce se otvírají. Všude vládne radost a mír. Rok má 365 dní a jednu noc. Ale tato noc se mění v den. V této svaté noci zpívali andělé, do této noci hlaholí zvony a zní radostný zpěv koled.
Moji milí, ale když pozorně nasloucháme, v tom zpěvu zaznívají falešné tóny. Které to jsou? V evangeliu o půlnoční mši svaté zazněla slova: Pro Jezu Krista nebylo místa. A dnes, na Boží hod vánoční, jsme v prologu evangelia podle svatého Jana zase slyšeli, že Ježíš přišel mezi své a oni ho nepřijali. A tak předmětem naší úvahy bude veliká vánoční radost, ale i ty falešné tóny, které v ní zaznívají.
Bratři a sestry, z Jeruzaléma do Betléma vede cesta kamenitá. O prvních vánocích šel touto cestou upracovaný Josef a s ním na oslíku Panna Maria. Museli poslechnout rozkazu císaře Augusta a jít na sčítání lidu. Maria byla prokřehlá studeným větrem, možná i promoklá, a Josef ji těšil: „Neboj se, Maria, až dojdeme do svého města, do města Davidova, dostaneme jistě teplou světničku, dobrou večeři, každý měkké lůžko. Odpočineme si, vyplníme sčítací archy a pojedeme domů.“ Ale víme, že to dopadlo jinak: Josef, pěstoun, po Betlémě — hledal nocleh Pánu země. — Nikdo neměl místečka — pro malého poutníčka.
Moji drazí, Josef si vzpomněl, když jako chlapec pásával ovečky za Betlémem, jak se v dešti ukryli v jeskyni. Tam našli útulek. Místo teplé světničky – studená jeskyně. Místo měkké podušky – tvrdá zem. A k večeři neměli nic. Ó, lidé nevděční, pro svého Krista — nemáte koutečka, nemáte místa. — On chce vás přivésti do nebes ráje — vy jste ho zahnali do pusté stáje!
Bratři a sestry, tam se Spasitel narodil. Tam v betlémské jeskyni je dnes na zemi čtrnácticípá stříbrná hvězda a kolem ní nápis: Zde se z Marie Panny narodil Spasitel světa Ježíš Kristus. — Tušila Panna Maria, že tento lidský nevděk je jenom falešný tón? Že jednou z Jeruzaléma do Betléma budou putovat statisíce poutníků a že celá svatá noc bude vyplněna zpěvem? Také v naší zemi zní teď koledy. Jsou to zpěvy krásné, opravdový skvost, k posílení slabým, silným pro radost.
Moji milí, v téže noci se narodilo i jiné dítě. V Římě na Kapitolu v paláci Caesara. Toto dítě nepoložili do jesliček. Odpočívalo ve zlaté kolébce. Caesar Augustus byl pánem říše, která sahala od ostrovů britských až po břehy Afriky, od Španělska až po pláně ruské. Statisícová armáda bránila jeho říši a proudy zlata tekly do jeho pokladny. Jméno Caesarova dítěte neznáme, podle betlémského dítěte se počítá letopočet. Odstrčení v Betlémě – to je jen falešný tón. Vánoční melodie zůstává krásná.
Bratři a sestry, a nyní se vážně zeptejme každý sám sebe: Neplatí také o nás, že pro Jezu Krista nemáme místa? Každého z nás – jednoho každého, jak tu jsme – se ptá Kristus Pán ze svatostánku: „Mohu přijít do tvého srdce ve svatém přijímání? Budeš mít ve svém srdci pro mne dost místa?“ A jaká bude naše odpověď? Někteří z vás jste souhlasili. Očistili jste si duši v předvánoční svátosti pokání, a tím jste vlastně řekli: „Přijď, Pane Ježíši, těším se na tebe!“ Vy budete mít nejkrásnější vánoce. Nu, a co vy ostatní? — Věřím, že přijdete také. Třeba po čase. Ale věřím, že určitě jednou přijdete.
Přátelé Boží, vánoce jsou historická událost. V dějinách probíhá boj mezi hrubou silou materiální – jejím symbolem je Caesar, a mezi silou duchovní – jejím symbolem je Pán Ježíš. A historie nás učí, že nakonec vždycky zvítězí síla Ducha, pravda a láska. Smyslem lidských dějin není Caesar, nýbrž Ježíš. Ten Ježíš, který se dnes narodil. A tak pojďme, radujme se a společně zajásejme: Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám – NARODIL SE! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
