Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - Boží hod vánoční

25. 12. 2019

Pro Jezu Krista nebylo místa

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Je tichá noc, svatá noc, všude vánoční zvonky hrají, lidská srdce se otvírají. Všude vládne radost a mír. Rok má 365 dní a jednu noc. Ale tato noc se mění v den. V této svaté noci zpívali andělé, do této noci hlaholí zvony a zní radostný zpěv koled.

            Moji milí, ale když pozorně nasloucháme, v tom zpěvu zaznívají falešné tóny. Které to jsou? V evangeliu o půlnoční mši svaté zazněla slova: Pro Jezu Krista nebylo místa. A dnes, na Boží hod vánoční, jsme v prologu evange­lia podle svatého Jana zase slyšeli, že Ježíš přišel mezi své a oni ho ne­přijali. A tak předmětem naší úvahy bude veliká vánoční radost, ale i ty falešné tóny, které v ní zaznívají.

            Bratři a sestry, z Jeruzaléma do Betléma vede cesta kamenitá. O prvních vánocích šel touto cestou upracovaný Josef a s ním na oslíku Panna Maria. Museli poslechnout rozkazu císaře Augusta a jít na sčítání lidu. Maria byla prokřehlá studeným větrem, možná i promoklá, a Josef ji těšil: „Neboj se, Maria, až dojdeme do svého města, do města Davidova, dostaneme jistě teplou světničku, dobrou večeři, každý měkké lůžko. Odpočineme si, vypl­níme sčítací archy a pojedeme domů.“ Ale víme, že to dopadlo jinak: Jo­sef, pěstoun, po Betlémě — hledal nocleh Pánu země. — Nikdo neměl místečka — pro malého poutníčka.

            Moji drazí, Josef si vzpomněl, když jako chlapec pásával ovečky za Betlémem, jak se v dešti ukryli v jeskyni. Tam našli útulek. Místo teplé světničky – studená jeskyně. Místo měkké podušky – tvrdá zem. A k večeři neměli nic. Ó, lidé nevděční, pro svého Krista — nemáte koutečka, nemáte místa. —  On chce vás přivésti do nebes ráje — vy jste ho zahnali do pusté stáje!

            Bratři a sestry, tam se Spasitel narodil. Tam v betlémské jeskyni je dnes na zemi čtrnácticípá stříbrná hvězda a kolem ní nápis: Zde se z Marie Panny narodil Spasitel světa Je­žíš Kristus. — Tušila Panna Maria, že tento lidský nevděk je jenom falešný tón? Že jednou z Jeruzaléma do Betléma budou putovat statisíce poutníků a že celá svatá noc bude vyplněna zpěvem? Také v naší zemi zní teď ko­ledy. Jsou to zpěvy krásné, opravdový skvost, k posílení slabým, silným pro radost.

            Moji milí, v téže noci se narodilo i jiné dítě. V Římě na Kapitolu v paláci Caesara. Toto dítě nepoložili do jesliček. Odpočívalo ve zlaté ko­lébce. Caesar Augustus byl pánem říše, která sahala od ostrovů britských až po břehy Afriky, od Španělska až po pláně ruské. Statisícová armáda bránila jeho říši a proudy zlata tekly do jeho pokladny. Jméno Caesarova dítěte neznáme, podle betlémského dítěte se počítá letopočet. Odstrčení v Betlémě – to je jen falešný tón. Vánoční melodie zůstává krásná.

            Bratři a sestry, a nyní se vážně zeptejme každý sám sebe: Neplatí také o nás, že pro Jezu Krista nemáme místa? Každého z nás – jednoho každého, jak tu jsme – se ptá Kristus Pán ze svatostánku: „Mohu přijít do tvého srdce ve svatém přijí­mání? Budeš mít ve svém srdci pro mne dost místa?“ A jaká bude naše odpověď? Někteří z vás jste souhlasili. Očistili jste si duši v předvánoční svátosti pokání, a tím jste vlastně řekli: „Přijď, Pane Ježíši, těším se na tebe!“ Vy budete mít nejkrásnější vánoce. Nu, a co vy ostatní? — Věřím, že přijdete také. Třeba po čase. Ale věřím, že ur­čitě jednou přijdete.

            Přátelé Boží, vánoce jsou historická událost. V dějinách probíhá boj mezi hrubou silou materiální – jejím symbolem je Caesar, a mezi silou duchovní – jejím symbolem je Pán Ježíš. A historie nás učí, že nakonec vždycky zvítězí síla Ducha, pravda a láska. Smyslem lidských dějin není Caesar, nýbrž Ježíš. Ten Ježíš, který se dnes narodil. A tak pojďme, ra­dujme se a společně zajásejme: Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám – NARODIL SE! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.