Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maria – pravzor ženství

16. 5. 2017

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Lidské dějiny zpravidla ne­tvoří životopisy žen, ale mužů. Muži vedou války, muži osnují revoluce, muži plánují budovatelské akce. Muži vedou v hudbě, umění, ve vědě, muži určují směr filozofii a náboženství. Jaké místo tedy zbývá v dějinách lidstva ženám? Velcí muži vytvářejí dějiny, ale ženy vytvářejí velké muže. Chceme-li poznat původ velkých nadání, dojdeme zpravidla ne k otcům, ale k matkám. Vynikající otcové nemívají stejně geniální syny – muži spo­třebují své dary jaksi sami, ale ženy své nadání odevzdávají dětem, příští generaci.

            Moji milí, chtěl bych dnes v rámci našich úvah, co dala Panna Ma­ria lidstvu, zauvažovat nad tím, co dává lidstvu Mariin vzor věčného, ta­jemného a plného ženství. Mohu to shrnout třemi slovy: virgo, sponsa, mater. Panna, Snoubenka, Matka – toto jsou tituly Panny Marie, toto jsou tři stupně každého ženství.

            Bratři a sestry, Marii titulujeme jako Pannu, a jako ideál panenství ji uctíváme. Ale panenství – to není cíl sám o sobě. Panenství je doba růstu životodárného kmene, který má vydat bohaté plody. Byli jste někdy při skládání slavných slibů klášterních panen – řeholnic? Konají se při mši svaté, která je zásnubní mší. Nechybí ani závoj nevěsty, neboť konečným cílem jejich panenství je stát se nevěstami Kristovými a duchovními mat­kami.

            Moji drazí, svatý Augustin to krásně vysvětluje. Proč Bůh tvořil? Proč tvořil svět a lidi? Toto vše tvořil Bůh z lásky. Z lásky a pro lásku. Bůh hledá v nás lidech tvory, kteří by spolu s ním milovali, kteří by měli podíl na jeho lásce, kteří by s ním uzavřeli smlouvu v lásce.

            Bratři a sestry, také Panna Maria se stala snoubenkou. Nejen snou­benkou svatého Josefa, ale i snoubenkou Ducha svatého. Sponsa, snou­benka, nevěsta – to není jen žena od zásnub po mateřství. V tom je celý podíl ženy jako spolupracovnice mužovy, dárkyně inspirace, lásky, du­chovní plodnosti manželského svazku. Ve vztahu k milujícímu muži je vlastně žena po celý život nevěstou, snoubenkou. Žena je druhým pólem mužova člověčenství.

            Moji milí, jak veliká je tato duchovní plodnost žen, spolupracovnic mužů, vidíme v umění, v dějinách světa i v dějinách Církve svaté. Veliký básník Dante Alighieri by nebyl ničím bez lásky k Beatricii. Veliký sochař a malíř Michelangelo Buonarotti by nevytvořil svá vrcholná díla bez Vitto­rie Colony. Snad o každém umělci platí slova, která pravil jeden básník: „Za to, co jsem mohl v životě vytvořit, vděčím po Pánu Bohu své ženě. Bez ní bych to nedokázal.“

            Bratři a sestry, dějiny světa znají heslo diplomatů: Cherchez la femme – za vším hledej ženu. Stejně tak se tajemství lásky muže a ženy vznáší dějinami Církve svaté: nad vztahem svatého Hieronyma a svaté Pauly, svatého Františka z Assisi a svaté Kláry, svatého Jana od Kříže a svaté Terezie od  Ježíše. Každý velký řád hledal doplněk v ženském ses­ter­ském řádu. Hluboká mystika svatého Dominika přináší největší ovoce v činech svaté Kateřiny Sienské.

            Moji drazí, Panna Maria je proto zosobněním celistvosti ženství, které se dává světu v kráse panny, v oddané spolupráci nevěsty a v životo­dárnosti matky. Odtud lze nejlépe posoudit, nakolik ta nesmyslná ženská emancipace – snaha po zrovnoprávnění ženy s mužem – dosáhla svého cíle. Jistě, žena se sice velmi zdárně uplatňuje v mnoha dříve jen mužských oborech jako havířka, jeřábnice, traktoristka, kombajnérka, učitelka, lé­kařka, farářka, inženýrka či sekretářka, ale na druhé straně se jeví stále katastrofálnější nedostatek sil na původním, ženě vlastním poli působnosti: není ošetřovatelek nemocných, není farních hospodyň, není žen, které by chtěly pečovat o útulnou domácnost pro muže a děti. Následky tohoto stavu pociťuje naše společnost velice citelně: nevychované děti ohrožují naši společnost kriminální činností. A sebegeniálnější vědec, umělec či kněz nemůže plnit dobře své povolání, když se o jeho lidské potřeby nesta­rají laskavé a pracovité ženské ruce. Žádný opravdový domov nemůže bez ženy vzniknout.

            Přátelé Boží, proto není zbytečným počínáním stavět i dnešnímu světu před oči mariánský ideál plného ženství, které zahrnuje všechny tři složky – panenské dívčí zrání, ženu jako snoubenku, spolupracovnici, věč­nou inspiraci muže, a konečně ženu jako matku, dárkyni života a vy­cho­vatelku osobností. Snažme se tedy Pannu Marii lépe poznávat, napodo­bovat a uctívat. Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.