1. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl A)
Doba očekávání Kristova příchodu
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Když se řekne slovíčko ADVENT, představíme si pod tím ledacos: Ti dřívávějc narození si snad vzpomenou na to, jak v adventu svého mládí každé ráno spěchali zasněženou krajinou na roráty. Ti později narození si možná uvědomí, co je během těch necelých 4 týdnů adventu čeká: uklízení, pečení vánočního cukroví, předvánoční nákupy spojené s nekonečnými frontami v krámech – a k tomu všemu nakonec ještě předvánoční zpověď! A co děti? Některé z nich se už dnes vidí byseřeklo pod vánočním stromečkem prostě. Atakdál!
Moji milí, advent je nádherná doba. Je to doba TOUŽEBNÉHO OČEKÁVÁNÍ Kristova příchodu. Avšak nejen toho příchodu o Vánocích! Dnešní úryvek radostné zvěsti nám připomíná, že stejně – ba ještě více – máme očekávat Kristův příchod na konci času. Advent znamená velikou touhu a zároveň velikou radost z toho, že Pán přijde!
Bratři a sestry, abychom pochopili krásu a hloubku adventu, musíme se vrátit hodně zpátky, až do doby prvních lidí Adama a Evy. Oni selhali. Přišli o štěstí, které u Boha měli. Ale už tam, v tom pohádkovém ráji, hned po selhání – hned po tom nešťastném pádu – se ozývá první radostná zvěst: příslib Vykupitele. Lidé na něho čekají. Těší se. A Ježíš o těch prvních křesťanských Vánocích skutečně přichází. A pak, po slavném Zmrtvýchvstání, odchází k nebeskému Otci a slibuje, že přijde zas. Ne už jako bezmocné Děťátko, ale jako přísný a spravedlivý Soudce: Odtud přijde soudit živých i mrtvých...
Moji drazí, víte, co je pozoruhodné? — První křesťané se tohoto Kristova příchodu nebáli. Oni totiž věděli, že ten, kdo s Kristem a podle Krista žije, ten se ho nemusí bát ani jako přísného a spravedlivého Soudce. Proto zvláště první doba křesťanská byla nesena obrovskou touhou, kterou prvokřesťané vyjadřovali kratičkou modlitbou v aramejčině: MARANA THA!, což přeloženo jest: Pane, přijď! Avšak čím více se postupem času lidé vzdalovali ideálům křesťanského života, čím více se nechávali pohlcovat duchem tohoto světa, tím méně se na Kristův příchod těšili.
Bratři a sestry, máme před sebou více než 3 týdny radostné a nadějné doby svatoadventní. V této posvátné době se máme znovu a znovu propracovat k té veliké touze po Kristu a vroucně volat jako ti prvokřesťané: MARANA THA! Pane, přijď! Máme znovu a znovu do hloubky prožít to, co vždycky říkáme při mši svaté po pozdvihování: Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste! A já se k tomu nebojím dodat: Na tvůj příchod nejen čekáme, ale těšíme se, Pane Ježíši Kriste! Na tvůj příchod o Vánocích, ale i na tvůj příchod ve chvíli naší smrti a ve chvíli, kdy staneme před soudnou stolicí Boží.
Přátelé Boží, adventní poselství je radostné a plné naděje. Tu radost a tu naději nám všem moc přeji. Prožijme posvátnou dobu svatoadventní opravdu dobře. Jedno víme zcela jistě: Když my uděláme ke Kristu jeden krok, on jich k nám udělá dalších deset. A to je veliká radost! Ale také je to pro nás obrovská výzva: Udělej ten první krok! A tak tedy s radostí vykročme a toužebně očekávejme příchod Toho, který byl, který jestiť a který bude až na věky věků! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
