Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)

2. 12. 2018

Doba tajemného očekávání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes vstupujeme do nového liturgického roku. Začíná posvátná doba svatoadventní. Tato doba, kterou dnes začínáme, je dobou tajemného očekávání. Vede nás k zamyšlení se nad svým vlastním životem. K takovému pohledu na sebe, do svého vlast­ního nitra, je potřeba, abychom odešli někam do samoty a abychom se zti­šili. Jedině pak budeme vnímat to, co je lidským očím skryté.

            Moji milí, posvátná doba svatoadventní před nás staví tajem­ství Pánova příchodu. Slovo „advent“ znamená „Pán přijde“. Víme, že tento Pánův příchod je několikerý. Nejen ten první, který si připomeneme a znovu zpřítomníme o Vánocích. Ale jsou také jeho příchody ve svátostech, abychom prožívali účinky spásy, kterou Kristus Pán vykonal a na nás stále vykonává. Nyní, na počátku adventní doby, si připomínáme především Pánův příchod eschatologický – to znamená jeho příchod závěrečný, na konci časů. Říkáme mu druhý Kristův příchod.

            Bratři a sestry, dnešní evangelium před nás staví skutečnost konce světa a druhého příchodu Pána Ježíše. Položme si otázku, jak se k tomu máme správně postavit. Kupodivu není podstatné a důležité, KDY Pán přijde – jestli to bude velmi brzy anebo to bude trvat ještě hodně dlouho. Podstatné je, že my křesťané bychom měli Pána očekávat TADY a TEĎ a z celého srdce bychom měli toužit po jeho druhém příchodu. Na jeho příchod se máme připravovat modlitbou, prací pro Boží království a toužebným voláním: Maranatha – přijď, Pane Ježíši!

            Moji drazí, pro věřícího křesťana by měl být příchod Páně před­mětem veliké naděje, toužebného očekávání, kdy se konečně zjeví Boží sláva a skončí tento svět zla. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou.

            Bratři a sestry, Pán Ježíš už jednou přišel a svým křížem začal budovat nový svět, ve kterém by bylo lidstvo šťastné. Mnoho lidí však o toto pravé štěstí nestojí. Vytvořili si svůj vlastní svět – svět bez Boha. Na konci věků však bude definitivně obnoven Boží řád a začne viditelně vládnout Boží království. A všichni lidé budou muset uznat, že jedině Bůh je pravým štěstím člověka.

            Moji milí, v pastýřské konstituci II. vatikánského koncilu Gaudium et spes, čili Radost a naděje, čteme k závěru lidských dějin tato slova: Láska a její dílo zůstane. Všechno bude jednou přetaveno Boží energií, všechno bude proměněno a přetvořeno v nová nebesa a novou zemi, od Boha sestoupí nový Jeruzalém a Bůh bude všechno ve všem. A tak konec světa bude zje­vením toho, co jsme láskou posvětili, co jsme dobrého chtěli, co v milosti Boží v obětech vytváříme, zač v modlitbě prosíme a co se nakonec přes veliké bolesti a překážky v plnosti uskuteční.

            Přátelé Boží, kéž se pro nás tato posvátná doba svatoadventní stane příležitostí upravit si svou životní cestu. Kéž se nám projasní ten správný pohled srdce na tajemství věcí a událostí. A především kéž v nás vzroste naděje v to veliké a krásné, co pro nás dobrý Bůh připravil. Vždyť přece náš nebeský Otec si jednoho každého z nás ve svém Synu Ježíši Kristu vepsal do  svých dlaní, aby na nás nemohl zapomenout. Ejhle, Hos­podin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen světlo velké. Aleluja! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.