ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Trojí pokušení

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V evangeliu jsme slyšeli, jak ďábel třikrát pokoušel Krista Pána na poušti. V prvé řadě si musíme uvě­domit, že samo pokušení ještě není hřích. Teprve když ke zlému svolíme, hřích se z něj stane. Pán Ježíš dobře věděl, že nebude pokoušen jenom on sám. Proto chtěl církvi svaté v těch svých třech pokušeních zane­chat příklad, co má v případě pokušení dělat a jak se má zachovat.

            Moji milí, podívejme se tedy na první pokušení. Kristus Pán je na poušti vyhladovělý. A tu přistu­puje pokušitel. Zná starou válečnou tak­tiku: Když chceš vítězit, musíš zaútočit v pravý čas a na nejslabším místě. Ten Zlý pěkně pozdraví a říká: „Máš hlad, viď? Stačí však tvé je­diné slo­víčko a z těch kulatých kamenů se stanou bochánky chleba. Nač bys tr­pěl?“ Ale Ježíš ďábla tvrdě odmítá.

            Bratři a sestry, a z toho plyne poučení pro církev – nemůže získávat lidi tak, že by si je za kus žvance kupovala. Církev se snaží zmírnit bídu ve světě. Ale nikdy lidem neříká: My jsme ti pomohli, tak se za to dáš pokřtít a budeš chodit do kostela. Církev před­kládá hladovým chléb, ale nikdy je nenutí, že musí slyšet slovo Boží. To je poučení z prv­ního Kristova poku­šení.

            Moji drazí, přišlo pokušení druhé. Satan vedl Krista Pána na cim­buří chrámu jeruzalémského. Byla to 50 metrů vysoká věž, pod tím 50 metrů vysoká hradba a dole zbožné davy spínají ruce k nebi a volají: „Prolom, Pane, nebesa, a sestup dolů!“ A ten Zlý toho využívá a říká Kristu Pánu: „Vidíš, s jakým nadšením tě přijmou? Staneš se králem, vla­dařem. Jen se spusť dolů!“ A Kristus Pán ďábla opět tvrdě odmítá.

            Bratři a sestry, a to je pokušení, které bylo během doby na církev velice často posí­láno. Stát se vladařem – a ne služebníkem. Nechat se nosit na nosít­kách – a ne přijít k lidem pěšky. Jestliže někdo církvi sli­buje pozemskou vládu, ona by se odcizila své povinnosti, že má sloužit.

            Moji milí, a pak přišlo pokušení třetí. Tentokrát ďábel už odložil masku: „Pěkně přede mnou klekni, pokloň se mi, neboť jedině mně patří celý svět. A já ti kousíček té vlády pře­nechám.“ A Ježíš ho opět ve­lice prudce odmítnul. Toto je poslední ďáblovo pokušení, už úplně na rovinu – nebo jak se říká „na placato“: Já jsem pán, ty budeš přede mnou klečet a někdy se i plazit po břiše, ale kousíček té světské moci ti přece jenom dám. A co my na to? Máme je­nom dvě možnosti, také úplně na placato: Buďto ďáblovým svodům pod­lehneme, anebo s hlavou hrdě vztyčenou řekneme: „Jedině Pánu Bohu se budu klanět a jen jemu budu sloužit!“

            Bratři a sestry, co říci závěrem? Také na nás bude doléhat trojí poku­šení: „Na, tady máš chléb a podepiš. Jsi můj!“ Ne, nejenom chlebem žije člověk, já chci slovo Boží. — „Podívej, všichni jdou za námi, pojď s námi taky!“ V takové světské „slávě“ chodí jenom lidé mizerného a níz­kého cha­rak­teru. Kdo je opravdu ušlechtilý, půjde vždycky proti proudu tohoto světa. Pro nás nikdy nesmí platit: „Sestup dolů!“ Pro nás naopak musí platit: „VZHŮRU SRDCE!“

             Přátelé Boží, a konečně to úplně nejdůležitější na konec: Kdyby nám kdokoli cokoli sliboval anebo čímkoli vyhrožoval, podíváme se mu hrdě do očí a řekneme mu úplně na placato: Přislibuj si mně, vyhrožuj si mně, já nikdy zrádcem nebudu! Nebojím se tě, neboť já patřím jedině Ježíši Kristu, našemu Pánu! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.