1. NEDĚLE POSTNÍ (cykl C)
Jen tobě, Pane, se budeme klanět!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Popeleční středou jsme vstoupili do posvátné doby svatopostní. A na počátku postní doby nasloucháme čtení, ve kterém se líčí zvláštní událost z počátku Ježíšovy veřejné činnosti: Pán Ježíš je pokoušen od ďábla. Rozvíjí se před námi dialog mezi Ježíšem a ďáblem – tímto odvěkým Božím odpůrcem. To, co ďábel nabízel Pánu Ježíši, se nám zdá být přehnané a přímo drzé. Nepřehání ten Zlý ve svých nabídkách? „Toto všechno ti dám – království světa, když padneš na kolena a budeš se mi klanět.“
Moji milí, musíme si zde uvědomit jednu důležitou skutečnost: Dobře víme – a ďábel to také věděl velice dobře a přesně – že Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. A ten Zlý nepokoušel v Kristu Pánu jeho božství – na to ďábel nestačí. Ten Zlý pokoušel v Kristu Pánu člověka – pokoušel Ježíšovu lidskou přirozenost. Ďábel zaútočil na jeho lidskou slabost. A proto je zde modelová situace pro každého z nás. Je to ukázka, jak má člověk zápasit s tím Zlým, jakým způsobem můžeme ďábla spolehlivě přemoci a jeho svodům odolat.
Bratři a sestry, my ovšem víme, že ďábel navštívil Krista Pána ještě jednou, aby ho pokoušel. Přišel za ním v nejkritičtější hodině Ježíšova života, když se modlil v Getsemanské zahradě a pro nás se krví potil. Ani tehdy však ten Zlý neuspěl. Kristus Pán přijal kalich utrpení, který mu podal jeho nebeský Otec, a vyznal: „Nikoliv má, ale tvá vůle, Otče, se staň! Ne jak já chci, ale jak ty chceš!“
Moji drazí, na této malé epizodě ze života Krista Pána, když ho ďábel pokoušel, jsou zachyceny celé dějiny zla. Ďábel dává lidem stále stejné nabídky, jako dával tehdy Kristu Pánu. Ten, kdo bude tomu Zlému sloužit, dostává moc, majetek a slávu světa. A lidé dávají Bohu stále stejné protestující a odporující výčitky: Proč musí trpět nevinní lidé? Proč Bůh neodstraní nemoci, bídu a hlad? Jak nás, Bože, můžeš milovat, když toto všechno dopouštíš? Dej lidem najíst, a získáš masy stoupenců. Ukaž lidem, že ovládáš tajemné zákony přírody – a všichni tě budou milovat a budou ti věřit!
Bratři a sestry, jenomže toto není cesta spásy, toto není cesta záchrany lidstva. Lidstvo je zatíženo zlem z dědičného hříchu, lidstvo je zasaženo největším hříchem – a tím je pýcha: BUDETE JAKO BŮH! A s tím jde ruku v ruce nevěra v Boha: My Boha nepotřebujeme, my si stačíme sami, my sami jsme bohové! A takto zasažené a zatížené lidstvo nemůže být uzdraveno jiným způsobem, než cestou bolesti, cestou utrpení, cestou křížovou. Každá dobrá věc, každá hodnota dobra se může získat jen jediným způsobem – OBĚTÍ. Proto nás Bůh vystavuje nejrůznějšímu POKUŠENÍ, aby se ukázalo, jak moc ho milujeme, jak mnoho toužíme po věčném životě. Pokušením se nelze vyhnout, protože pokušení patří k životu člověka.
Moji milí, skutečný duchovní život je neustálý boj. Člověk se musí rozhodnout pro dobro. Ale jak by se mohl rozhodnout pro dobro, kdyby neměl příležitost ke zlu? Pak by neměl žádnou volbu. Pak by také neexistovala lidská svoboda – a bez svobody by člověk vůbec nebyl člověkem. Sám v sobě, ve své přirozenosti, není člověk zlý. Vždyť nekonečně dobrý Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a ke své podobě.
Bratři a sestry, člověk je však slabý, křehký a hříšný tvor. Pokušení přicházejí z vnějšku, a stávají se hříchem jenom tehdy, když tato pokušení vpustí člověk do svého srdce, když se s těmito pokušeními ztotožní, když tato pokušení svobodně uskutečňuje. Jestliže se člověk neočišťuje, nevyznává se ve svátosti smíření ze svých hříchů, pak se stává otrokem hříchu. Pak se člověk začne jevit jako zlý, protože je zlem prosáknutý.
Přátelé Boží, dobře víme, že nejsme a nebudeme tak dokonalí, jako je Pán Ježíš. Můžeme zaváhat, můžeme ochabnout, ale nikdy nesmíme přestat bojovat. A tak prosme dnes Pána, aby nám dal sílu následovat jeho příkladu, abychom tomu Zlému vždy dokázali říci jasné a rázné – NE! A s pevnou vírou všichni vyznejme: Jen tobě, Pane, se budeme klanět, a jen tobě budeme sloužit! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
