Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. neděle v mezidobí (cykl A)

25. 6. 2017

Důvěrou proti strachu

Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní radostná zvěst nám přináší část pokynů Krista Pána pro učedníky na cestu. V několika větách se celkem třikrát objevuje výzva: NEBOJTE SE! Víme, že strach se někdy zmocní i nás, křesťanů, kteří jsme uvěřili v Krista. Od tohoto strachu nás chce Pán Ježíš osvobodit.

            Moji milí, občas máme strach, že něco zůstane zahalené, skryté a nepochopené. Ale věříme, že jednou přijde čas, kdy skutečnosti budou hovořit ve prospěch Boha. I to, co je dosud zahaleno. Ten čas už začal Kristovým vzkříšením a sesláním Ducha svatého. A bude to ještě jasnější, až přijde Boží čas. Ale už nyní se rýsuje, co je smyslem první Kristovy výzvy „Nebojte se!“ Učedníci Krista Pána se nemusí bát, že by se někomu mohlo podařit umlčet to, co je určeno pro všechny.

Bratři a sestry, žádná moc na světě neumlčí to tiché a bezbranné poselství, které Kristus Pán vnesl do světa. Poselství Krista Pána je jako oheň, který nic neuhasí. Ledaže bychom jeho „hasiči“ byli my sami. Ledaže bychom slovo Boží sami zamlčovali svým dětem a  přátelům, a ponechali si je sami pro sebe. Anebo ledaže bychom se za ně styděli, protože nevěříme, že nám Boží slovo může pomoci.

            Moji drazí, ale toho se vůbec nemusíme bát. Protože slovo Boží si k lidem cestu najde. Jen jednoho je třeba: Přiložit ucho na Kristova ústa a nedát si jeho evangelium ničím přehlušit. Neboť jeho hlas je tichý. O našem Pánu bylo řečeno, že se nebude hádat a rozkřikovat se, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Proto musí být naše ucho blízko u jeho úst, u jeho Slova, neboť to, co si chce s námi vyřídit, je velmi osobní věc. Ano, Kris­tův učedník má hovořit jen to, co sám slyšel od Krista. Ale to, co od Krista uslyšel, musí potom povědět dál, aby i jiní lidé přiložili ucho na Ježíšova ústa, aby i jiní uslyšeli od Pána, co jim chce osobně povědět. A potom s tím i oni mají jít na střechy a do ulic a povědět to všem.

            Bratři a sestry, o slovo Boží a o jeho budoucnost tedy nemusíme mít obavy. Ale i Ježíšovi učedníci se někdy bojí sami o sebe. Ale tak jako se Kristus Pán nebál těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, tak i my máme vědět, že žádný postih nebo výsměch od lidí nás nemůže odloučit od lásky Kristovy. Smrt pozemského těla není přece konec života, neboť Bůh nám dá nové tělo, které bude žít v jeho nebeském království.

            Moji milí, jak se ale máme zbavit strachu z lidí? Nejspolehli­vější cestou je bát se Boha. Dobře, ale co je to vlastně bázeň Boží? To není strach, že nás Bůh potrestá. Bázeň Boží je obava, abychom Kristově lásce k nám nepřipravili zármutek. Bázeň Boží není strach, ale rozumná opatr­nost před tím, co by nám mohlo škodit, a orientace k tomu, co jediné nám může přinést pomoc a spásu. Ano, to je bázeň, která propůjčuje nebojác­nost vůči jiným lidem.

            Bratři a sestry, jistě že ne každý Kristův učedník se dostane do takové situace, kdy mu jde o život. Víme, že takové doby byly v dějinách dáv­ných, ale i zcela nedávných. Jen si vzpomeňme, kolik lidí bolševici u nás, v Sovětském Rusku i v jiných jeho satelitních státech umučili nebo popravili! Hlavně na to nezapomínejme! Nemějme krátkou paměť! Pokud se náš národ ne­vzpamatuje, může to jednou dopadnout tak, že Kristovým učedníkům opět půjde o život!

            Moji drazí, doufejme, že se takové doby už nevrátí. Hlavně se nebojme. Nebát se – to znamená důvěřovat Bohu. A důvěřovat Bohu smíme proto, že máme v jeho očích velikou cenu. My máme pro nebes­kého Otce tak obrovskou cenu, že za nás obětoval svého jediného Syna, našeho Pána Ježíše Krista! Jak říká apoštol svatý Petr, nebyli jsme vy­koupeni stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou Krví Kristovou! Ano, to je hodnota našeho života. Takovou cenu máme v Božích očích. Proto mu smíme důvěřovat, i kdyby se nám zdálo, že jsme v lidských očích cenu ztratili. To zahání všechny naše obavy a strachy.

            Bratři a sestry, Kristus Pán hovoří k učedníkům – a tím vlastně ho­voří ke každému z nás – jako k vyslancům svého nebeského království. A královští poslové si mohou být jisti, že o nich ví Boží láska a Boží péče. Náš čas je v Božích rukou, a Bůh nás nikdy neopustí. To je důvod, proč není třeba se bát. Takovou svobodu dává Bůh těm, kteří ho celým srdcem milují.

Přátelé Boží, snažme se tedy o to, abychom Boha poznali, celým srdcem ho mi­lovali, řídili se jeho svatou vůlí, a jednou – až se náš čas naplní – od něho přijali život věčný! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.