14. neděle v mezidobí (cykl B)
Co lidé soudí o práci
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní promluvu začnu krátkou vzpomínkou: Krátce po sametové revoluci se vrátil po letech exilu v západním Německu k nám do Třebíče náš krajan. Vystoupil z nejmodernějšího mercedesu, oblečen podle nejlepší západní módy, zkrátka velmi dobře situovaný. To bylo obdivu, to bylo i závisti! Ale brzy obdiv splaskl. A víte proč? Protože se lidé dozvěděli, že k tomuto bohatství si ve svobodném Německu dopomohl jako dělník na stavbě.
Moji milí, fyzická práce zkrátka není v úctě a vážnosti, i když se bolševici za minulého režimu zdravili „Čest práci!“ a o práci zpívali všelijaké debilní písničky typu „vyhrňme si rukávy, lehneme si do trávy – hej rup, hola hej, do práce se dej!“. Toto mě napadlo při četbě dnešního evangelia. Úžasný obdiv ke Kristu Pánu v Nazaretě okamžitě ochabl, když se řeklo: Vždyť je to jen tesař! A tak nadpis dnešní úvahy bude – co lidé soudí o práci.
Bratři a sestry, ukážeme si nyní trojí pohled na práci. První pohled můžeme vyjádřit slovy: práce je prokletá dřina. Již ve starověku byla práce hanbou, potupou pro svobodného člověka. Na fyzickou práci přece byli otroci. Svobodný muž jen švihal karabáčem nad jejich sehnutými zády a volal: „Pracuj!“ Sám se k práci nesnížil. A tento pohanský názor na práci pronikal i do Svaté země. Proto, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, pohrdali Nazaretští Pánem Ježíšem, když k nim přišel kázat, a nechtěli ho uznat za proroka. A nutno si přiznat, že tento pohanský názor na práci jako otročinu ze světa nevymizel.
Moji drazí, druhý pohled na práci můžeme vyjádřit slovy: pracuji, abych uživil rodinu a děti. Práce je zdrojem výdělku, zdrojem naší obživy. I když sama je tvrdá, má hořké kořeny, přesto nese sladké ovoce. Proto pracují horlivě mladí lidé, aby mohli založit a uživit rodinu, aby si koupili domek a zdokonalili jeho zařízení.
Bratři a sestry, a konečně třetí pohled na práci můžeme vyjádřit slovy: práce je svatou povinností člověka. Stvořitel hned na počátku uložil lidem, aby vzdělávali zemi, podmanili si ji a svou vůli opakoval na hoře Sinaj slovy: „Šest dní budeš pracovat a konat veškeré dílo své.“ Práce je tedy příkazem Božím pro všechny – pro nemajetné i pro zámožné. A svatý Pavel píše v listu do Soluně: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ Ano, práce vykonávaná v Boží milosti je službou Bohu, je záslužná pro život věčný.
Moji milí, mějme tedy na paměti, že nejen modlitby a návštěvy chrámu Páně se zapisují do knihy našeho života na věčnosti, ale také každá práce s dobrým úmyslem vykonaná je bohoslužbou, jež bude odměněna:
A Bůh se nezeptá při posledním soudu,
zda kámen lámal jsi, anebo verše psal,
zda čelo myšlenkou či pluhem orals hroudu,
jen když říci můžeš – já poctivě jsem pracoval.
Bratři a sestry, a v závěru této úvahy o práci bych ještě připomněl, že práce je také účinnou ochranou před pokušením. Jako stojatá voda zahnívá a rodí se v ní všelijaká žoužel, tak je lenost matkou hříchu. Špatné myšlenky, krádeže, opilství a jiné lotroviny se nejčastěji vyskytují u mladých povalečů. Práce chrání před hříchem skoro stejně účinně jako modlitba, jak to správně vystihnul už svatý Benedikt, když říkal: MODLI SE A PRACUJ!
Přátelé Boží, od ambonu se častěji mluví o modlitbě než o práci, třebaže práce tvoří větší část našeho života. Nebyla tedy dnešní úvaha zbytečná. V práci nesmíme vidět otročinu jako pohané. Práce je Bohem nařízená, je záslužná pro nebe a také chrání před pokušením. Mějme v úctě každou práci a každého pracujícího člověka. A snažme se dobře konat práci, kterou nám Bůh svěřil, abychom jednou – až přijde náš čas – mohli vydat počet z vladařství svého. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
