ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Potřeba klidu a ticha

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Prožíváme dobu prázdnin a dovolených, a také evangelium dnešní neděle nám nejen nabízí, ale přímo vnucuje k zamyšlení téma: odpočinek, dovolená. Z evangelií dobře víme, že sám Kristus Pán po práci také odpočíval, a dokonce jednou na lodi úna­vou tak tvrdě zaspal, že ani bouře ho neprobudila. A dnes jsme slyšeli jeho laskavé pozvání: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpo­čiňte.“

            Moji milí, únava z lidské práce je dvojího druhu. Když člověk fy­zicky pracuje, je příjemně unavené tělo, a to se pak dobře spí. Kdo pracuje duševně, kdo pracuje s lidmi, ten bývá velmi unaven na duši – nervově vyčerpaný. V každém případě však nám všem platí slova o odpočinku. Tak, jak je Pán Ježíš adresoval svým učedníkům.

            Bratři a sestry, kdo si neumí odpočinout, ten bere klid i lidem, kteří jsou kolem něho. Takový člověk je neustále nervózní, podrážděný, a lidé ho těžko snášejí, poněvadž pořád druhé honí a pobízí k činnosti. Víte, znervóznět dokáže každý – tomu se nikdo z nás nemusí učit. Avšak uklid­nit se dovede jenom ten, kdo se tomu naučil.

            Moji drazí, je třeba, abychom stále hledali ostrůvky klidu. Kdo žije v rodině, měl by mít právo na chvilku oddechu, kterou všichni členové rodiny navzájem respektují. Stačí se třeba na pár minut postavit k oknu, sednout si s knížkou, zahledět se na obrázek na zdi. Anebo se zabořit do křesla a pustit si krásnou hudbu. Vážná klasická hudba dokáže člověka, který umí naslouchat a otevřít svou duši, dokonale pročistit.

            Bratři a sestry, je naprosto nutné vysadit, najít volnou chvilku od každodenního ruchu a shonu. Všichni cítíme naléhavou potřebu klidu a ticha. Narůstající hluk měst, znečištěné ovzduší, nadměrná hustota obyva­telstva – to všechno vede lidi velkých měst a aglomerací k tomu, že začát­kem week-endu doslova prchají z městských center na venkov do přírody. Proto lidé plánují týdenní i delší dovolenou v přírodě – chodí do lesa, jezdí do hor anebo k moři.

            Moji milí, velikým příkladem a vzorem může pro nás být Svatý otec Jan Pavel II. Dokud byl ještě při síle, velice rád navštěvoval hory, a to v létě i v zimě. Svatý otec vyhledával samotu a delší vycházky na túře v horách.

            Bratři a sestry, toto je však jen jedna stránka věci – uniknout tělesně z toho prostředí hluku a napětí. Je zde však pro nás věřící ještě druhý roz­měr odpočinutí. Zde už se nejedná o úplnou samotu v tichu, ale o zvláštní spočinutí, které také ozdravuje. Jak jistě víme, odpočinek se hebrejsky řekne „šabat“. Z toho máme slovo „sobota“. Ve Starém zákoně požadoval Hospodin Bůh zachovávání svátečního klidu téměř žárlivě. Od dob apo­štolských se tento den odpočinutí přesunul na neděli – den Páně, den vzkří­šení.

            Moji drazí, my jako věřící si musíme udělat čas také na duchovní život. Plodně a dokonale využívejme dne spočinutí v Bohu. Duchovně se obohacujme a znovu obnovujme život ve společenství s Kristem Pánem. Takže neděle by pro nás neměla být pouze splněním si povinnosti zbožně slyšeti mši svatou. Prožít naplno neděli znamená rovněž přijít do živého společenství, kde prožijeme chvilky radosti a spočinutí v lásce Boží a v lásce bratří a sester v Kristu.

            Přátelé Boží, můžeme tedy říci, že samota je blahodárná, ale je také blahodárné duchovní společenství, které přispívá k osvěžení, ulehčení a radosti. Je třeba, abychom věrně světili sváteční den, abychom dobře pro­žívali sváteční klid. To může být pro nás ono „opuštěné místo“, kde se se­tkáváme s živou přítomností Boha, svého Spasitele Ježíše Krista. To je pro nás odpočinutí a spočinutí v Bohu, které působí uzdravení našeho těla a především naší nesmrtelné duše! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.