Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. neděle v mezidobí (cykl C)

24. 7. 2016

Modlitba a křesťanské poslání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Boží slovo dnešní neděle hovoří o modlitbě a o poslání nás, křesťanů. Z vlastní zkušenosti víme, že život nepíše jen radostné události, ale také události smutné a bolestné. A my často jakoby „smlouváme“ s Bohem, snažíme se najít alespoň nějaký argument, aby se to špatné změnilo v dobré.

            Moji milí, v takové podobné situaci se ocitl Abrahám, jak jsme o tom slyšeli v Božím slově. Poslové mu sdělili Boží rozhodnutí zničit hříšná města. Ať už to dopadlo, jak to dopadlo, na celé té události se ukazuje trojí poselství, trojí vážné poučení i pro nás pro všechny:

            Bratři a sestry, jako první poučení se ukazuje, že v Abrahámovi dojdou požehnání všechny národy. Dokonce i Sodoma a Gomora mohly dojít požehnání a záchrany, kdyby ukázaly aspoň trochu víry a snahy po obrácení. Avšak nenašel se nikdo, a tak nebylo možné tato města zachránit. Poselství smrti se naplnilo.

            Moji drazí, druhé poselství je poukaz na přímluvnou modlitbu. Ukazuje se, že Bůh je otevřený k přímluvě a dává člověku možnost prosit o pomoc, kde to alespoň trochu jde. Zvláštní moc přímluvy mají ti, kdo jsou Bohu milí. V národě izraelském to byli proroci a lidé poslaní Bohem. Víme, že v mno­hém pomohli a mnohé zachránili před zkázou.

            Bratři a sestry, třetím poselstvím je poznatek, že zásluhy i třeba malého počtu spra­vedlivých mohou zprostředkovat spásu mnohým lidem.

            Moji milí, co z toho vyplývá pro nás křesťany? Co si z toho odneseme do každodenního života? Také my máme vést modlitební zápas, máme využívat přímluvnou modlitbu. Tam, kde přicházejí poslové smutných zpráv, bychom měli při­nášet světlo naděje. Kde je to možné, vyprosit na Bohu, co se dá. Žít živo­tem spravedlivých, kteří dělají Bohu radost, a tak vyvažují to množství zla, které se na nás valí. Měli bychom prosit Boha za obrácení hříšníků. Vždyť sám Pán Ježíš v evangeliu nás k tomu vybízí a ukazuje, že to není marné. Že máme neodbytně prosit a dostaneme.

            Bratři a sestry, má to však jeden háček, který nesmíme přehlédnout. Nesmíme se domnívat, že Bůh vždycky ve všem člověku vyhoví. Když se modlíme a za něco prosíme, musí to vždy být podle Boží vůle. A Boží vůli se máme učit rozpoznávat. Proto také Pán Ježíš, když učil učedníky modlitbu Otče náš, dal do ní jasná slova: „Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi!“

            Moji drazí, také praotec Abrahám nakonec poznal, že to podle Boží vůle nejde jinak. Nenašel se tam nikdo, na kom by se dala postavit záchrana Sodomy a Gomory. A právě při modlitbě, v rozhovoru s Bohem, si to uvědomil.

            Přátelé Boží, vidíme tedy, že modlitba má veliký význam. Nejen vyprošuje pomocí našich přímluv to potřebné, ale především nás vede k poznání Boží vůle. A zároveň nás, křesťany, vychovává a vede k tomu, abychom se stávali lepšími, spravedlivými a především milosrdnými a pl­nými lásky k našim bližním! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.