ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

O milosrdné lásce Boha k člověku

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Všechna čtení dnešní neděle jsou o jednom jediném: O milosrdné lásce Boha k člověku. Dnešní úryvek evangelia je překrásným obrazem soucitné lásky Krista Pána. Slyšíme, že Pánu Ježíši bylo těch lidí líto.

            Moji milí, také dnes a také zde nás chce Kristus Pán nasytit pokrmem své lásky. A co my, jak odpo­víme? Přijmeme Pána Ježíše do svého srdce? Anebo zůstaneme stát opodál, spoléhajíce na jakési vlastní „samozásobení?“

            Bratři a sestry, před dvěma tisíci lety uviděl Pán Ježíš hladovějící zástupy a bylo mu jich líto. A dnes, v moderní vyspělé době, je situace prakticky stejná. Zástupy lidstva, daleko od domova království Božího, stále hladovějí po pravých a skutečných hodnotách. Ano, tento náš svět stále hladoví. Mnozí hladovějí tělesně, jiní však ještě více lační duchovně, další zase hladovějí srdcem po lásce – hladoví jejich víra.

            Moji drazí, a my se můžeme ptát: Jak a čím je možno utišit všechen ten hlad světa? Ona tu byla už tenkrát jedna zásadní podmínka, zásadní poža­davek Krista Pána. Pán Ježíš řekl: Já ty lidi nasytím, ale ať se napřed posadí.

            Bratři a sestry, pročpak asi toto Kristus žádal? O co mu vlastně šlo? Touto podmínkou Pán Ježíš od lidí požaduje důvěru. Dokud zástupy lidí stály, měly ještě veškerou aktivitu ve svých rukou. Ti lidé se mohli rozběhnout za kamará­dem, jestli náhodou u sebe nemá více jídla. Mohli se vydat do nejbližší vesnice. Mohli jít také klidně domů. Těch možností měli celou řadu.

            Moji milí, Pán Ježíš však chce, aby se posadili. Sednout si, to znamená vzdát se vlastní aktivity – to už pak zbývá jen čekat a věřit, že se někdo o mne postará, že něco dostanu. Nezdá se vám, že ten velký zázrak nasycení je právě v tomto místě té události? Tisíce lidí uvěřily slovu Krista Pána! Tisíce lidí uvěřily, že se mohou na Pána Ježíše zcela spo­lehnout.

            Bratři a sestry, mějme vždy na paměti, že víra v Boha v žádném případě nestojí na materiálních, hmatatelných důkazech. Víra – to je schopnost unést vlastní nejistotu, unést temnotu rozumových pochybností. To, co umenšuje naši víru v Boha, je nedostatek našich modliteb, nedostatek opravdového následování Krista Pána celým svým životem. Pán Ježíš jasně říká: Kdo má, tomu bude přidáno, aby měl v hojnosti, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.

            Moji drazí, ten, kdo usiluje o každodenní modlitbu, kdo přichází často v pokoře ke stolu Páně, tomu bude přidáno na hloubce víry. Avšak kdo sám nedělá nic, nanejvýš se shání po všelijakých pochybných zázracích a falešných zjeveních, ten nakonec ztratí i to málo, co má.

            Přátelé Boží, Kristus Pán poručil, aby se zástupy posadily. My už se­díme. Teď už jen zbývá, abychom dnes přijali andělský chléb s tou velikou důvěrou posluchačů z evangelia: Pane, tady jsem, rozmnož mou víru! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.