18. neděle v mezidobí (cykl B)
Znamení Boha
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Z vlastní zkušenosti dobře víme, že hřích dokáže člověka tak zaslepit, že ho ani jasný důkaz Boží moci a lásky nepřiměje k poslušnosti. A událost dnešního evangelia je dokonalou ukázkou pravdivosti tohoto tvrzení. Mnoho lidí šlo za Ježíšem, aby slyšeli, co říká, a viděli, co dělá.
Moji milí, dokážeme si představit, jak byli nadšení, když uviděli tak neuvěřitelný div – zázrak rozmnožení chleba a nasycení zástupů. Jenomže se ukázalo, že lidé vůbec nepochopili ani neuvěřili, a dokonce jak víme, někteří po Kristově eucharistické řeči od něho znechuceně odešli.
Bratři a sestry, všimněme si zde právě toho nejdůležitějšího momentu. Který to je? — Janovo evangelium, z něhož pocházejí naše úryvky, nazývá tento zázrak rozmnožení chlebů znamením. A to je nesmírně důležité, přímo klíčové slovo: ZNAMENÍ. Pán Ježíš chtěl lidem cosi ukázat.
Moji drazí, zázračnému nasycení zástupů porozumíme jen tehdy, až poznáme, co nám všem tím chtěl ukázat. Kristus Pán nám tím ukazuje pravý život, ukazuje nám nebe, ukazuje nám spojení s nebeským Otcem. Ukazuje nám nový vztah k Bohu, který je možný jen skrze Ježíše Krista. Je to znamení, je to důkaz, který ukazuje tam, kde lidé hledají odpovědi na všechny otázky.
Bratři a sestry, nacházíme se v situaci, kdy lidé zkrátka nemají na to, aby tento důkaz uviděli. Uvedu malý příklad: Máme před sebou dvouletého chlapečka, kterému chceme ukázat něco v dálce. Víme, že to není tak jednoduché. Chlapeček se bude dívat na váš ukazováček. Vy se budete snažit zoufale jeho pohled odvrátit a upřít tam do dálky. Váš ukazováček samozřejmě není to podstatné. Jak ovšem víme, v určitém věku upoutává dítě pouze to nejbližší, co vidí, a tak se malé dítě bude dívat jen a jen na ten ukazováček.
Moji milí, a přesně v této situaci se ocitl Pán Ježíš. On chtěl tím znamením ukázat, že začíná všem lidem doba spásy, zaslíbená již ve Starém Zákoně. S ním přichází Boží království k lidem. Teď je zde Bůh ve své moci. Apoštolu Filipovi to řekl jasně: „Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce.“ Co chcete ještě vidět? Vždyť se pořádně podívejte!
Bratři a sestry, Židé těch znamení viděli ještě více. A přesto řekli Ježíšovi: Chceme vidět znamení z nebe. Copak to znamení neviděli? Oni byli fascinováni ukazováčkem, a nedovedli se zadívat až tam, kam Pán Ježíš ukazoval!
Moji drazí, a to ještě není všechno. Ještě je zde víra, kterou Kristus Pán blahoslaví: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili!“ Ono to platí i pro nás. Je dnes dost těch, kteří by chtěli od Pána Ježíše nějaký zvláštní důkaz. Někteří s Ježíšem doslova vyjednávají: Když mě uzdravíš, budu vědět, že opravdu existuješ. Když projevíš svou moc v mém životě, budu v tebe věřit.
Bratři a sestry, jenomže Pán Ježíš už všechno potřebné učinil. On šel kvůli nám a kvůli našim hříchům až na kříž. Tak dokázal svou lásku. Pozval nás k víře. Otevřel nám nebe. A tak ho nenuťme, aby se nám stále nějak „extra“ předváděl!
Moji milí, porozumět a pochopit Chléb života je i dnes záležitostí víry. Ale víra, která se upíná k něčemu mimořádnému, která vyžaduje zázraky a znamení, se vystavuje nebezpečí, že nebude pokorná a že brzy zpovrchní. Víra – to je něco úplně jiného, než závěr dlouhé řady přesvědčivých důkazů. Víra – to je absolutní spolehnutí se na Boha.
Přátelé Boží, a tak vyznejme dnes každý z nás: Pane, já věřím! Vždyť když se dobře dívám a dobře poslouchám, potom i dobře vidím Tebe samého! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
