Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl B)

10. 12. 2017

Učit se od dětí

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Žijeme ve světě plném nedo­statků. A občas se vyčítavě ohlížíme po jeho Stvořiteli. Zapomínáme, že svět není ještě hotový, a my lidé už vůbec ne. Že vlastně žijeme na velikém staveništi světa i lidí, kde zmatky pocházejí z nedodržování plánu Boha Stvořitele. Rovněž zapomínáme na to, že dělníky na tom staveništi jsme i my. A že záleží na každém z nás, aby se budovalo podle plánů autora světa, totiž Boha Stvořitele.

            Moji milí, Předchůdce Páně svatý Jan Křtitel na nás dnes v evangeliu volá: „Připravte cestu Pánu!“ Ale kam nás to vlastně Jan Křti­tel posílá? Kam že máme připravit cestu? Právě nyní, v této posvátné době svatoadventní si máme především urovnat cestu do vlastního srdce. Jednu cestičku ke svému vlastnímu JÁ známe velice dobře – a je to cestička pěkně vyšlapaná. Je vyšlapaná za tím, co je nám příjemné.

            Bratři a sestry, svatý Jan Křtitel míní, že je na čase, abychom se obrátili opačným směrem, a to směrem do vlastního srdce. Že místo na libůstky života máme obrátit pohled na sebe, abychom se uviděli, jací opravdu jsme – bez všelijaké společenské masky, bez nalíčení, bez diva­dýlka, kterým se tak rádi lidem kolem nás předvádíme.

            Moji drazí, dále si máme urovnat cestu k bližnímu. Běžné a dobře vyšlapané jsou cesty ke zneužívání bližního. Známe mnoho prostředků a způsobů, jak bližního využít ke svému vlastnímu prospěchu. Jan Křtitel míní, že je načase, abychom se obrátili opačným směrem, a to na cestu služby bližnímu, na cestu odpuštění bližnímu, na cestu pomoci bližnímu.

            Bratři a sestry, a konečně si máme urovnat svou cestu k Bohu. Ja­kou znáš cestu k Bohu? Mnozí znají jen tu, po které se rozběhnou, když něco potřebují, když jim zkrátka začne „téci do bot“. Pak volají: Pane Bože, pomoz! Pane Bože, zařiď tohle, udělej tamto! I cesta do kostela je někomu jen jakýmsi výměnným obchodem ve stylu: Já ti dám, Bože, tuhle pobožnost, a ty se za to ukaž uznalý a dej mi to, co potřebuji!

            Moji milí, svatý Jan Křtitel míní, že je načase, abychom se i na této cestě obrátili. Abychom nehleděli na Boha jako na obchodního partnera, pojišťovacího agenta proti živelným a životním pohromám, ale abychom se vydali na cestu k němu s pokorou a s důvěrnou láskou jako děti ke svému Otci.

            Bratři a sestry, a teď si položme závažnou otázku: Kdo bude naším průvodcem po této cestě? Víme, že na cestách či na zájezdech do nezná­mých a nových krajin míváme s sebou zkušeného průvodce. Ten cestu dobře zná, ten se všude vyzná, ten se stará, abychom správně dojeli, aby­chom z cesty měli co nejlepší užitek. Na cestě do vlastního srdce, na cestě k bližnímu a na cestě k nebeskému Otci máme také zdatného průvodce. Sám Otec nebeský nám ho posílá naproti – a to je radostné poselství ad­ventu: nebeský Otec nám posílá svého Syna, aby nás vedl životem a jed­nou nás přivedl k  Otci.

            Moji drazí, a my se můžeme ptát dál: Jak k nám tento průvodce přichází? Kristus Pán k nám přichází ne v síle, ne v moci, ale v podobě nevinného Dítěte. Ano, cesta dítěte je pro každého z nás jedinou cestou k nebeskému Otci. Ano, je to cesta dítěte. Vždyť je psáno: „Nebudete-li jako maličcí, jako děti, Boží království ani neuvidíte.“

            Bratři a sestry, co pod tím máme rozumět? Jak máme jít životem cestou dítěte? Pozoruj malé dítě, pozoruj dobře jeho bezelstnost, jeho bez­prostřední lásku, jeho radost, jeho veselost – a budeš znát odpověď. Jednou se ptali návštěvníka ze zahraničí, co ho v naší zemi zaujalo. Odpověď byla zarážející: „U vás je mi jedno divné. U vás zpívají jen malé děti a opilci.“

            Moji milí, a to je velice smutné zjištění. A tak bychom se měli od dětí učit radosti a veselé mysli – bez dopingu sklenicí rumu či jiného „ži­votabudiče“. A od Božího Dítěte – u Betléma – se můžeme učit radosti z dávání, radosti z obdarování, té pravé sváteční vánoční pohodě. Advent je čas dětí. Je to čas Božích dětí. Posvátnou dobu svatoadventní můžeme správně prožít jen po způsobu dětí. Nebudete-li jako maličcí, Boží králov­ství neuvidíte.

            Přátelé Boží, dětská živost a hravost ať v nás tedy žije dále jako stálá ochota změnit svůj život k lepšímu, měnit svět kolem sebe k lepšímu. Prorokem na poušti světa v letošním adventu ať jsme tedy my sami – místo Jana Křtitele. Ať naše radostná mysl káže a hlásá našemu okolí radostnou zprávu, že náš Vykupitel už přichází, že už je čas připravovat Kristu Pánu cestu do  našich srdcí! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.