Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. NEDĚLE POSTNÍ (cykl C)

21. 2. 2016

Vnitřní proměna v člověku

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Evangelium druhé neděle postní nás přivádí na horu Proměnění – na horu Tábor. Tři vybraní apoš­tolé zde uviděli záblesk Kristova božství, zahlédli jeho slávu. Jak nesmírně důležitý byl pro ně tento okamžik, to nám ukazuje sám apoštol Petr, když se později ve svém listě dovolává tohoto zážitku. Říká: Viděli jsme jeho slávu na vlastní oči.

            Moji milí, a o toto by mělo jít i každému z nás: o správné vidění, o prohlédnutí, o světlo, které nám projasní určitý problém. Dnes nám půjde v naší úvaze o tu vnitřní proměnu, o nové poznání v člověku. Jsme sice křesťané, ale i my jsme více či méně zatíženi materialistickým postojem ke světu. Chtěli bychom změnit tento svět, jeho problémy, jeho bolestné nedostatky, avšak pouze vnější změnou. Jen nějakým vnějším zásahem. A tak si máme uvědomit a naučit se poznávat, že svět se nemění jen vnějším zásahem, ale v případě lidí jedině vnitřním posto­jem.

            Bratři a sestry, buďto my sami uděláme novou zkušenost a za­čneme vidět jinak, novým pohledem, nebo nám k tomu pomohou druzí lidé. Na­příklad slyšíme o tom a tom člověku, jaký je, že je lepší s ním ne­mluvit – kdosi prý o něm říkal, že je nesnesitelný. Pak potkáte jiného člo­věka, který nám vnese světlo. Připomene nám, že je to sice tak trochu bručoun, ale jinak je to výborný muž, který moc řečí sice nenadělá, ale vždycky je na něho spolehnutí. Dokáže pomoci, když vám bude nejhůř. A my se na toho opovrhovaného člověka najednou dokážeme podívat jinak – novým pohle­dem. Vnese nám to do vzájemného vztahu úplně nové světlo.

            Moji drazí, a něco obdobného prožili apoštolé na hoře Proměnění. Začali vidět Krista Pána v novém světle. Poznali něco, co je lidským očím skryté. A je tady ještě jedna nesmírně důležitá věc: Jistě jste si všimli, že na hoře Tábor byli s Pánem Ježíšem pouze tři z oněch dvanácti apoš­tolů. Jen Petr, Jakub a Jan měli tuto zkušenost. A ostatním apoštolům ji později sdělili. Ostatní apoštolé tuto zkušenost přijali s vírou. A v tomto je záměr a pedagogika Boží. Tak jako jsme si záměrně ukázali, že nemu­síme mít zkušenost s nějakým člověkem přímo, ale jiný člověk nám ji zpro­středkuje – jiný člověk nám pomůže vidět toho druhého JINAK. Tak tomu bylo i na hoře Tábor: Pouze ti tři – Petr, Jakub a Janbyli určeni k tomu, aby viděli, a pak tuto zkušenost předali dále. Ostatní ji přijali jen ve světle víry.

            Bratři a sestry, dnes jsme v prvním čtení také slyšeli o Abrahámovi, kterému Hospodin Bůh přislíbil nesčetné potomstvo – jako hvězd na nebi. Abrahám tomu uvěřil. A my víme, jak tvrdě byla zkoušena jeho víra. Když nakonec měl vytouženého syna Izáka, málem o něj přišel. Avšak ani v této těžké zkoušce neztratil důvěru v Boha. Abrahám byl tehdy jediným svěd­kem pro celý Izrael, on jediný učinil tuto zkušenost s Bohem. A na Abra­hámovu víru se odvolávali ostatní, jeho zkušenost přijali a žijí z ní dodnes.

            Moji milí, podobně i apoštolé Petr a Jan byli po Kristově Zmrt­vých­vstání těmi, kdo utvrzovali víru. Po událostech Velkého pátku byli apoštolé schováni za zavřenými dveřmi, zmítáni pochybnostmi a nejis­totou. Do toho přichází na úsvitě velikonočního jitra Máří Magdaléna. A byli to tito dva – Petr a Jan – kteří neváhají a běží k prázdnému hrobu. Oni uvěřili, avšak jejich víra byla posílena už v podvědomí událostí dneš­ního evangelia – totiž zážitkem proměnění Páně na hoře Tábor.

            Přátelé Boží, a to už je veliká výzva pro každého z nás. Pouze ně­kteří z nás mají hlubší zkušenost s Bohem. Většina věřících má jen menší zkušenost zážitku víry. Ale VŠICHNI máme lidem kolem sebe pomáhat. Máme vnášet světlo víry, naděje a lásky, máme proměňovat vztah k Pánu, aby i ostatní jednou žili z víry tak, jako žijeme my. Abychom konečně za­čali vidět JINAK, v jiném světle, a v tomto světle jednou spatřili tváří v tvář Krista Pána vzkříšeného a oslaveného! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.