Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. neděle v mezidobí (cykl A)

15. 1. 2017

Věrohodně svědčit pro Krista

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešní promluvě se zamě­říme na poslední větu evangelia: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“ Nebojím se říci, že nás tato věta svatého Jana Křtitele přímo provo­kuje, abychom se zamysleli nad pojmem „svědčit pro Krista“. V církvi se nyní mluví o tzv. „nové evangelizaci“. Zvláště papež František nás vybízí k tomu, abychom vydávali svědectví své víře. Abychom novým způsobem hlásali evangelium.

            Moji milí, je to veliké poslání. A k takovému poslání nelze přistupo­vat tak, jako když kamelot dostane balík novin a jde je prodávat. Vykřikuje přitom všelijaké průpovědi a nesmysle, které zkreslují věrohod­nost zpráv. Činí tak jen proto, aby upoutal lidi a prodal co nejvíce výtisků. A přesně takto si někteří lidé představují novou evangelizaci.

            Bratři a sestry, aby věřící katolík mohl opravdu věrohodně svědčit, musí nejprve sám ve své víře dozrát. Tak jako svatý Jan Křtitel, který se připravoval na své poslání. Modlil se, naslouchal hlasu Božímu, znal zna­mení, podle kterého měl jasně poznat přicházejícího Pána. Stal se nástro­jem, kterého Bůh použil až v určeném okamžiku. V tom spočívala jeho životní úloha. Tak jsme to mohli vnímat v poslední větě dnešního evange­lia. Jakmile bezpečně poznal znamení, vydává svědectví: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

            Moji drazí, my katolíci máme o své víře věrohodně svědčit. To je rozhodující pro úspěšnou evangelizaci. Co to však znamená – věrohodně svědčit? Co je to vlastně věrohodnost? Víte, věrohodnost nespočívá v tom, že už jsme svatí a dokonalí. Věrohodnost také nespočívá v tom, že máme schopnost svou dobrou výřečností někoho o něčem přesvědčit. To je spíš demagogie. Tak například Adolf Hitler dokázal svou dobrou výřečností strhnout většinu německého národa, a přitom nebyl věrohodným člověkem, ale byl to pra­chsprostý lhář a zločinec. Věrohodnost znamená, že jsme pravdiví a  po­korní.

            Bratři a sestry, my musíme pravdivě svědčit o tom, že jsme jen hříš­níci, kteří byli očištěni Božím milosrdenstvím. Musíme pravdivě svědčit o tom, že jsme jen hříšníci, kteří byli obdarováni Boží láskou. Taková je podstata spásy, kterou Bůh přinesl celému světu. Musíme pravdivě svědčit o Božím Beránkovi, který na sebe vzal hříchy celého světa. Musíme prav­divě svědčit o Kristu Pánu, který v síle a moci Ducha svatého buduje Boží království. Beránek Boží zachrání člověka a lidstvo, pokud se ovšem cho­píme jeho nekonečné dobroty, milosrdenství a lásky.

            Moji milí, my musíme svědčit o spáse, která se na nás uskuteč­ňuje. Žijeme v době, kdy svět není dobrý, lidé jsou velmi pyšní a aro­gantní. Toto nemůže a nesmí být naše cesta. Chceme-li být opravdu věro­hodní, musíme být velmi pokorní před Hospodinem a dobře si uvědomo­vat svoji ubohost. Tak to dokázal svatý apoštol Pavel, když říká: „Já nedo­chůdče, já hříšník jsem byl milostí Boží vyvolen. Pouze milostí Boží jsem to, co jsem!

            Přátelé Boží, buďme si vědomi toho, že opravdu není snadné dobře a účinně svědčit. Nedomnívejme se, že se lidé budou hromadně obracet ke Kristu Pánu. Ale my se přesto nesmíme vzdávat. Naše svědectví o Kristu Pánu musí být pokorné, upřímné a vytr­valé. Nebojme se a přiznejme Bohu i lidem kolem nás, co neumíme, co děláme špatně a s čím si třeba nevíme rady. A především v důvěře a v modlitbě všechno odevzdejme Be­ránkovi Božímu, který snímá hříchy světa, a pokorně vyznejme: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou stře­chu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.