Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. neděle v mezidobí (cykl B)

19. 8. 2018

Pokrm pro život věčný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním evangeliu Pán Ježíš pokračuje v takzvané eucharistické řeči. Úryvek evangelia podle svatého Jana svědčí o tom, že to Kristus Pán myslel s jezením svého těla naprosto vážně. A že to i jeho posluchači pochopili správně, o tom svědčí jejich pobouření a hádka o tak závažné skutečnosti. Pán Ježíš to potvrdil slovy, že se opravdu jedná o skutečný pokrm. Tak to my, katolíci, přijí­máme a vyznáváme. Sejděme nyní z těch výšin tajemství do té úplně prak­tické roviny.

            Moji milí, co to pro nás znamená? Především je třeba uvědomit si, že to je podmínka, kterou Pán Ježíš dává pro věčný život a pro vzkříšení. Za druhé bychom si měli uvědomit, že to je závdavek věčného oslaveného života. A konečně za třetí – ten, kdo jí Kristovo Tělo a pije jeho Krev, si vytváří jakési „předplatné“ své budoucnosti.

            Bratři a sestry, v jednom městě začali stavět velký dům pro několik rodin. Ti, kdo měli zájem zde bydlet, mohli si už předem předplatit nový byt. A tak si mohli pravdivě říkat: Teď už máme skoro jisté, že tam bu­deme bydlet. A stejně tak je tomu i s nebem. Do nebe – do svého budou­cího příbytku – můžeme vstoupit tehdy a jen tehdy, když si budeme podle Ježíšových slov „předplácet“. Kristus Pán to říká jasně: Nebudete-li jíst, nebudete mít, nevzkřísím vás.

            Moji drazí, můžeme se na to podívat i z jiné polohy. Aby mohlo žít lidské tělo, musíme jíst denně chléb. Jenže člověk stejně po určité době zemře, i když pravidelně jí. Kristus Pán však hovoří o věčném životě. A ten má stejnou podmínku – totiž jíst pokrm nesmrtelnosti, pokrm pro život věčný. A zde je to velmi smutné. Kolik prostředků lidé vynakládají na pomíjející po­krm, ale jak málo jich usiluje o pokrm pro život věčný!

            Bratři a sestry, měli bychom si dobře uvědomit, že za tím vším se skrývá něco ne­smírně vážného. Jak dopadne život těch lidí, kteří se nestarají o svůj věčný život? Kteří dávají přednost starostem o hmotné statky, pečují než a než o své hříšné tělo a svůj volný čas vyplňují než a než bezduchou zábavou? Myslíte si, že nás bude někdo honem-honem zvát do svého domu, když s ním neudržujeme přátelství? To asi sotva! Kdo však často přijímá Tělo Kristovo, stává se jeho přítelem. Víme, že přátelé se rádi scházejí, dokáží se rádi přijmout a pohostit ve svém domě.

            Přátelé Boží, a tak tomu bude i s námi, kteří s láskou a rádi pěstu­jeme přátelství s Kristem Pánem. On naši nesmrtelnou duši neopustí ani poté, co přejdeme branou smrti, ale přijme nás k sobě do věčného domova! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.