Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. neděle v mezidobí (cykl C)

14. 8. 2016

Střet dvou království

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Ke křesťanství patří jaksi samozřejmě, že máme žít ve vzájemné lásce, porozumění a pokoji. Křes­ťanství je nositelem pokoje Kristova. A přesto nám praxe ukazuje, že to není tak docela pravda.

            Moji milí, Pán Ježíš o sobě prohlásil, že přinesl na svět rozdvo­jení, oheň, meč. V jistém slova smyslu se skutečně stává příčinou rozdě­lení. V lidstvu, ve společnosti, v rodinách i mezi jednotlivci. Víra vnáší rozdělení i tam, kde jsou ty nejkrásnější vztahy mezi rodiči a dětmi.

            Bratři a sestry, někdo by mohl vznést vážnou námitku: Jak je to možné, že ten, který učí o lásce, o smíření, najednou rozbíjí poklidné vztahy? Pán Ježíš to sám předpověděl. ALE musíme tomu dobře porozumět, v čem je podstata této Ježíšovy předpovědi: Kristus Pán nechce rozvracet, ale nao­pak – chce uzdravovat, chce dát něco mnohem lepšího, chce dát to nejcen­nější. Ježíš přináší Boží království. Do našeho světa lidského najednou vstupuje svět Boží. A tak dochází ke střetu dvou království – království světa a království Božího.

            Moji drazí, jak je možné, že dochází k tomuto střetu. Cožpak Bůh nestvořil svět, ve kterém žijeme? Vždyť tento svět je jeho překrásným dílem! Proč tedy najednou tento svět jde proti zájmům Božím? Abychom pronikli do hloubky celého problému, pokusme se vše vysvětlit takovýmto srovnáním: Není věc jak věc, není láska jako láska, není svět jako svět.

            Bratři a sestry, představme si, že si koupíme kousek masa na jídlo. Z části toho masa si upravíme dobrý řízek. Druhou část necháme v komoře na talíři – nedáme ji do ledničky. Uplyne měsíc a my si vzpomeneme na to maso v komoře. Zjistíme samozřejmě, že to maso je už zkažené. Napadlo by snad někoho, že by si z tohoto zkaženého masa připravil pokrm? Jistěže ne. Jinak by nám bylo špatně, vedlo by to k tragickému konci, byli bychom tím masem otráveni. Není maso jako maso. Stačí, když dojde k vnitřní změně a je zle.

            Moji milí, to co jsme si ukázali na tomto jednoduchém pří­kladu, ve své podstatě platí pro náš svět, pro naši lásku, pro naše pouze pozemské prožívání života. Z Boží ruky kdysi všechno vyšlo dobré, čisté, krásné. Avšak po prvotním hříchu je země a stvoření zkaženo. Svět se vnitřně změnil. Začalo v něm vládnout království zla.

Bratři a sestry, do tohoto světa znovu přichází Bůh. Ježíš Kristus, Syn Boží, se vtělil, aby svět vykoupil, aby jej znovu vrátil pod nadvládu Boží. Přišel a založil Boží království. Toto Boží království je nové, je božského původu. Vede člověka dál než do čistě hmotného prožívání světa. A právě střetnutí těchto dvou království způsobuje rozdělení. V Ježíšově slově ne­jde tedy o nadsázku, jen o nějaký obraz. Taková je realita celých dějin křesťanství. Víra skutečně působí jako meč. Rozděluje i sjednocuje. Osvo­bozuje člověka a povznáší jej. Ale také jej vylučuje ze světa bez Boha.

Moji drazí, tuto skutečnost můžeme doložit řadou svědectví. Především jsou to konvertité. Když se obrátí někdo sám z celé rodiny, do­svědčuje, jak bolestně cítil vznikající rozpor mezi ním a rodinou. Vrátit se, aby se pro pokoj znovu přizpůsobil svým blízkým, už nemohl. Nadávají mu do bláznů, nedokážou ho pochopit.

            Bratři a sestry, anebo jiný příklad: Mladá žena, jejíž muž je nevěřící a navíc je zaujat proti víře, píše, jak se její manželský život stal nesnadným. Doznala, že ji někdy přepadlo pokušení opustit víru a žít „klidně“, bez vnitřního napětí. Slovíčko „klidně“ dala do uvozovek. Ta žena chápe velmi dobře, že by to byl jen vnější, zdánlivý klid. Uvnitř srdce by byla prázdnota a žízeň po Bohu.

            Moji milí, náš život se podobá moři. Nad hladinou bouří vlny, loděmi zmítají větry, ale pod hladinou je moře klidné. Tak je tomu i v ži­votě nás, křesťanů. Na povrchu bývá všechno rozbouřeno pronásledováním a nepochopením, ale uvnitř – v hlubinách srdce – panuje klid, síla, pokoj Kristův, který tento svět nemůže dát. V tomto pokoji jednou spočineme navěky, a je dobré tento pokoj Kristův mít a dobře jej ve svém srdci chránit a opatrovat.

            Přátelé Boží, Pán Ježíš nám dává skutečně pokoj, jaký tento svět dát nemůže. Říká, že v Něm – v Ježíši Kristu – budeme mít pokoj, ale ve světě budeme mít soužení. My se můžeme ptát: Není v tom rozpor? Je to vůbec k něčemu dobré? A věřím, že odpověď na tuto otázku už známe: Ano, je to velmi dobré. Máme zde totiž nejvzácnější dar – je to stav vnitřní pohody a štěstí, stav radosti, která přerůstá až do života věčného! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.