Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. neděle v mezidobí (cykl B)

2. 9. 2018

Začátek nového akademického roku

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Doba prázdnin a dovolených nám tak nějak končí, a vbrzku začne nový akademický rok. Děti a studenti znovu nastoupí do školy a podrobí se procesu vzdělávání. Proto si dnes budeme povídat o učení a vzdělávání.

            Moji milí, hned v úvodu bych rád zdůraznil, že dnešní svět je přeplněn infor­macemi, naše doba se vyznačuje přebujelou inflací slov. Logicky z toho pak vyplývá, že když je kolem nás tolik vědomostí a moudrosti, tak by svět podle toho měl i vypadat. Opak je však pravdou. Přes tolik vědění je na tom svět moc zle.

            Bratři a sestry, a tak se můžeme ptát, co vlastně je dobré, a co dobré není. V čem bychom se měli vzdělávat, čemu dávat přednost, co bychom neměli zanedbávat. Myslím si, že nejenom já sám, ale každý otevřený člo­věk vnímá, v jak nedobrém a nezdravém klimatu žijeme.

            Moji drazí, dovolil bych si položit otázku: Co je více? Vzdělávané a kultivované srdce – nebo vzdělaný a nabitý rozum jako computer? Udě­lejme si toto srovnání: Dva vědci, dva odborníci. Jeden neurolog a jeden astronom. Oba vystupovali v televizi ve vzdělávacích pořadech. Ten neu­rolog hovořil několikrát v pořadech o lidském mozku – o jeho úžasných schopnostech a možnostech. Ale nakonec prohlásil, že jsou sice lidé, kteří věří v duši a v nesmrtelný život, on ale musí říci, že člověk je jenom mozek – nic víc. Byl to ateista. Jeho jméno mi vůbec nestojí za to, abych si ho pamatoval – proč taky, že? J

            Bratři a sestry, a co ten druhý vě­dec? Ten vystupoval v pořadu Okna vesmíru dokořán. Byl to známý astro­nom a vědec RNDr. Jiří Grygar. Skvělý popularizátor vědy. Tento člověk veřejně prohlásil, že uspořádanost a krása vesmíru je jasným důkazem existence Boha Stvořitele. To je skutečně věřící křesťan. A víme, že těch věřících vědců a laureátů Nobelovy ceny je převažující většina.

            Moji milí, nás však nyní zajímá něco jiného. Jak je možné, že vedle sebe mohou stát dva vzdělaní lidé, a jeden má hlubokou víru a ten druhý je ateista? Celé to tajemství spočívá v daru víry, v milosti od Boha. Je to dar světla uvěřit a vidět.

            Bratři a sestry, všimli jste si té úžasné věty ve druhém čtení z úst apoštola svatého Jakuba? Je tak závažná, že ji nyní zopakuji: „Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. On se rozhodl, že nám dá život slovem pravdy. Buďte vnímaví pro to slovo.“

            Moji drazí, pochopit, o co jde, je zcela jednoduché. Záleží jen na tom, k čemu má člověk otevřené a vnímavé srdce. Když se naplňuje a saje všechno, co mu nabízí tento svět, pak může mít v hlavě sebevíc informací, avšak jeho srdce je beze světla a nevnímá ve světě stopu Boží. Nemá oči víry. Kdo však má vnímavé a hořící srdce, otevřené pro slovo Boží, do takového srdce sestupuje od Otce světel milost víry, vidění a duchovní vnímání.

            Bratři a sestry, lidé dnešní doby bohužel svá srdce nekultivují. Kultivují jen rozum. Proto je ve světě tak strašné klima. Rozum, pokrok, hmota nás nezachrání. Za­chrání nás jen láska Boží – které se chceme stále otevírat, které budeme věnovat svůj drahocenný čas.

            Přátelé Boží, věnujme tedy více času svému srdci. Mějme své srdce hořící, otevřené a vnímavé. Vždyť přece všude se můžeme setkat s Boží láskou a můžeme růst v jejím poznávání. Kéž v nás stále roste Boží láska, abychom to­muto zkaženému a zvrácenému světu mohli neustále vyzařovat světlo Kristovy lásky! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.