Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. neděle v mezidobí (cykl C)

4. 9. 2016

K čemu je církev?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Slyšeli jsme slova dnešního evangelia a můžeme se ptát: jaké světlo vrhá toto Boží slovo na naši dobu, na situaci, ve které se nacházíme? V čem nás může poučit, v čem nás může posilnit a povzbudit?

            Moji milí, Pán Ježíš po nás požaduje, abychom se pro něho rozhodli. Kdo se pro něho rozhodne, u toho nesmí na prvním místě stát nic jiného než Bůh. Následovník Krista nesmí dát přednost ani svým rodičům, ani svým dětem a vůbec žádnému člověku. Takovéto rozhodnutí s sebou ovšem nese řadu obtíží. Nese s sebou opravdu těžký kříž. Ale vyplatí se to!

Bratři a sestry, Kristus Pán po nás chce, abychom si dopředu dobře uvážili svá rozhodnutí, abychom si sedli a spočítali si, zda se to vyplatí. My jsme to rozhodnutí už udělali. Proto je nezbytné, abychom je v sobě posilovali, abychom v těžkostech a váhání toto rozhodnutí pro Krista už neopouštěli.

            Moji drazí, pro celou řadu politiků, vůdců a ekonomů moderních států je církev již zbytečná. Oni chtějí žít podle svých zákonů, a ne podle zákonů Božích. Církev prý už nemá co člověku nabídnout, protože člověk spásu nepotřebuje. Moderní pokrok mu dá všechno, co potřebuje! Tak uva­žuje dnešní svět.

            Bratři a sestry, co my na to odpovíme? Je to skutečně pravda? K čemu je církev? Ukážeme si, jaké poučení nám v tomto směru dává dnešní evangelium. Jako věřící lidé stojíme před rozhodnutím – jít jednou nebo druhou cestou. Jednu cestu ukazuje svět. Je mnoho lidí a jsou to mnohdy i naši nejbližší, kteří nám říkají: Podívej se, v tomto světě musíš žít jinak. To svoje křesťanství si žij jenom doma. Nakonec stejně zjistíš, že to nemá budoucnost!

            Moji milí, anebo je zde druhá cesta. Rozhodli jsme se pro Krista. Sedli jsme si a zvážili jsme, zda můžeme vést boj, zda se můžeme pustit do stavby Bo­žího království. Dali jsme přednost Bohu. On chce, abychom byli tomuto světu solí země a světlem světa.

Bratři a sestry, církev není zbytečná. Církev musí světu připomínat Boží přikázání, mravní zákon a odpovědnost. Skutečně jde o boj. Jde zde o boj pro Boží království. Víme, že boj v tomto světě není na­ším bojem, ale je bojem Božím. Tak už to zaznělo ve Starém zákoně: „Ne­boj se, je to můj boj – ne váš“, praví Pán, Hospodin!

            Moji drazí, nemyslete si, rozhodnutí pro Boha je náročné, ale vy­platí se, i když to dnes vypadá dosti bledě. Neboj se, malé stádečko, Boží dobrota a láska nakonec zvítězí! Jako věřící člověk přece nemohu nikdy propadnout názoru, že cír­kev už nemá světu co říci, že už dohrála svou roli. Kdybych tuto myšlenku připustil, pak bych se podobal tomu, o kterém mluví evangelium. Vysmáli by se mi! Vsadil na Boha, ale vzdal to, nedostavěl, nevyhrál.

            Přátelé Boží, nebojte se! Opravdu vám říkám – nebojte se, malé stádečko! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Buďme těmi, kdo mají odvahu vytrvat. Protože přes všechny překážky nakonec Kristus slavně zvítězí a jeho království bude bez konce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.