Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. neděle v mezidobí (cykl B)

20. 9. 2015

Setba pokoje

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes bych se spolu s vámi rád zamyslel nad druhým čtením z listu svatého apoštola Jakuba. Celý tento list je perlou morálních praktických poučení. Z dnešního úryvku bude předmětem naší úvahy věta: „Ti, kdo usilují o pokoj, rozsé­vají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.“

            Moji milí, proveďme nyní docela jednoduchou praktickou aplikaci: Opilý mladík znásilnil starší ženu v parku. Muž zavraždil svou družku ku­chyňským nožem. Starší bratr sadisticky mučil svou mladší sestru. Sedm­náctiletý chlapec zabil pro peníze svou matku. Podnapilí výrostci týrali tělesně postiženého chlapce. — Asi jste pochopili, že tohle jsem si nevy­myslel jen tak z recese. Toto jsou všechno titulky z denního tisku, které komentují skutečné události. Všem se nám z toho dělá špatně, když to čteme. Kolik je to krutosti, zloby a nesmyslného násilí!

            Bratři a sestry, jenže když si ty články přečteme, dojde nám, že to násilí není zdaleka „nesmyslné“. Ono má velice jasný zdroj a původ: lidský hřích. Všichni ti lidé, a někteří jsou vlastně ještě děti, nesou na čele Kai­novo znamení těch, kteří zavrhli Boha anebo ho nikdy nepoznali. Žijí podle diktátu svého těla, slepě plní jeho tužby či vášně a nevědí, že jsou vlastně loutkami v rukou knížete temnot – toho Zlého. Ten jim nastavuje pokřivené zrcadlo vztahů. Nabízí převrácenou stupnici hodnot, takže brzy přestanou rozlišovat dobro od zla. Za každou cenu pak usilují jen o vlastní prospěch.

            Moji drazí, výsledkem pak jsou události, které uvádějí na začátku jmenované nadpisy v novinách. Tento neúprosný kruh děsí mnoho lidí ne­jen u nás ale i v celém světě. V jednom americkém městě si studenti vy­mysleli originální způsob, jak aspoň trochu fungování těchto mechanismů narušit. Dá se říci, že zvolili to, co zná Bible jako Ježíšův návod: Přemá­hejte zlo dobrem! Proti nesmyslnému násilí zaútočili „nesmyslnou laska­vostí“. Tito mladí lidé rozjeli kampaň pod heslem „Practice random kindness and senseless acts of beauty“, což doslova přeloženo znamená „Provádějte nahodilou laskavost a nesmyslně krásné skutky.“

            Bratři a sestry, o co konkrétně šlo? Těch pár mladých lidí se rozhodlo, že budou k lidem laskaví a milí, ale jaksi „nahodile“, „nesmyslně“ – pro úplně cizího člověka udělat něco nesmyslně krásného a laskavého. A bylo to vážně cokoliv: darovat pár drobných centů, pomoci s nákupem, povzbudit slovem, dát přednost ve frontě v supermercatu nebo jen tak darovat pár úsměvů. Zkrátka chtěli svou laskavostí doslova „nakazit“ lidi tak, že i oni se budou snažit něco „nesmyslně krásného a laskavého“ udělat pro další lidi. Ta kampaň se rozběhla po školách, církvích i úřadech – tak jak to v Americe dokáží. A najednou si lidé začali uvědomovat, jaké jsou Boží zásady a jaká je ta zapomenutá morálka.

            Moji milí, a nyní si znovu poslechněme verše dnešního druhého čtení: „Moudrost shora je však především čistá, dále pokorná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost. Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí.“ V aplikaci dnešního čtení na současnost vyvstává pro každého věřícího závažná úloha: svými modlitbami i svým životem, svou „nesmyslnou laskavostí“, svou odpovědí dobra na zlo stále pomáhat tomu, aby byl ve světě nejen mír, ale i pokoj. Pokoj v duších, pokoj v rodinách a postupně pokoj na celém světě.

            Bratři a sestry, že to skutečně funguje, to nám ukazují zkušenosti dějin. V těchto dnech si připomínáme naše dva veliké světce: svatého Václava a svatou Ludmilu. To byla doba, kdy vládla chtivost moci, napětí mezi vírou a pohanstvím. Rodinné prostředí svaté Ludmily nebylo názo­rově a duchovně jednotné, jak víme z písemných zpráv. Napětí mezi členy rodiny vyústilo v dvojnásobnou rodinnou tragédii – ve vraždy Ludmily a Václava. To všechno se mohlo nepěkně promítnout na celou českou spo­lečnost. Nestalo se tak. A to především proto, že smrt Václava a jeho ba­bičky Ludmily nebyla ani tak obětí za politické ideály, jako spíše vyústě­ním života v odevzdanosti Kristu Pánu. Ve spojení s Kristem ve smrti i ve vzkříšení.

            Přátelé Boží, svatý Václav a svatá Ludmila odpověděli na zlo dob­rem. Oni odpověděli oba odpuštěním svým vrahům. Oni oba ve svém ži­votě víry křesťana oplývali velikou laskavostí. A důsledek? Pokoj a mír, smíření a nakonec obrácení viníků. Právě toto potřebuje náš národ, to potřebuje naše doba, naše rodiny – abychom svým životem napomáhali k pokoji v lidských srdcích! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.