Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE POSTNÍ (cykl B)

4. 3. 2018

Jak nutná je svátost smíření

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Právě jsme vyslechli evange­lium, ve kterém Pán Ježíš hovoří o zbořeném chrámu a o znesvěcení chrámu jeruzalémského, z něhož udělali tržnici – peleš lotrovskou. Ale důležitější je hovořit o obnově jiného chrámu. V Písmu svatém se říká: Chrámem Božím jste vy, ve vás přebývá Duch Boží.

            Moji milí, a právě k obnově našich nesmrtelných duší vybízí církev v této postní době. K tomu je usta­novena svátost smíření – smíření s Bohem a s lidmi, svatá zpověď. Nechci dnes mluvit o ustanovení této svátosti, ani o tom, jak ji máme ko­nat. Jediná myšlenka je uvědomit si, jak požehnaná a nutná je tato svá­tost. A to bude nadpis dnešní promluvy – jak nutná je svátost smíření.

            Bratři a sestry, když se po sametové revoluci otevřely tajné archivy Státní bezpečnosti, žasli jsme, čeho všeho byl schopen náš lid. Zločiny proti náboženství, kostely proměněné na střelnice a v nich roztřískáno všecko. Kláštery zabrané na kasárna a tam zpustošeno všecko. To je jen první Boží přikázání. A páté? Nevinní lidé zatýkáni, mučeni, vyslýcháni, nevinní odsouzeni k smrti a popraveni. A sedmé? Majetek zabrán, zkonfis­kován, ať už pro národ nebo do soukromé kapsy bolševiků. A osmé přiká­zání? Kolik špíny bylo naneseno na bezúhonné lidi a oni se bránit nemohli.

            Moji drazí, teď už se to naštěstí neděje. Ale ti, kteří to dělali, buď dnes mohutně podnikají, nebo užívají slušného důchodu. A co myslíte, jsou šťastni? Já jen doufám a ze srdce jim to přeju, aby neměli klid v duši ani ve dne ani v noci. Přeju jim, aby je svědomí za tyto ohavné zločiny hryzalo a nedalo jim spát, dokud svých ohavných činů nebudou litovat a nebudou na ko­lenou – podtrhuji a zdůrazňuji: NA KO-LE-NOU – prosit o odpuštění!!!

            Bratři a sestry, mnozí lidé, které jejich svědomí tíží, raději navštíví psychiatra či psycho­loga, než kněze. Ale pamatujme si, že psychiatrie je zpověď, ale bez svá­tostného rozhřešení. Psychiatr může předepsat léky na uklidnění, ale ne­může předepsat tu svátostnou milost, která působí právě při svaté zpovědi. A člověk potřebuje rozhřešení a odpuštění hříchů. Jen Bůh může uzdravit a odpustit hříchy. Avšak ten, kdo víru v Boha nemá, má to mnohem těžší. Takovému člověku často ani sebelepší psychiatr po­moci nemůže.

            Moji milí, je tedy potřebné, abychom čas od času svou duši očistili od hříchů. Umýváme se každý den, koupeme se alespoň jednou za týden, aspoň jed­nou za rok máme jít k důkladné zdravotní prohlídce, abychom věděli, zda jsme v pořádku, zda nám nehrozí nějaká vážná nemoc. A totéž žádá svatá církev od každého z nás. Nabízí nám velikou příležitost očisty našich duší právě ve svátosti smíření, ve svaté zpovědi.

            Bratři a sestry, nemusíte se před knězem ostýchat, naopak můžete do něho své viny šeptat jako do staré duté vrby. Nemusíte se bát, že by kněz cokoliv z toho, co mu vyznáte, komukoliv řekl – jsme vázáni tím nejpřís­nějším zpovědním tajemstvím. A hlavně vám kněz porozumí, do­káže se vcítit do vašich bolestí a starostí, dokáže vám poradit, pomoci, na­směrovat vás na cestě následování Krista. Bude k vám promlouvat a vždycky vás bude mít rád. Proto rádi využívejme této příležitosti a rádi si vykonávejme svatou zpověď. Nejen ti, kteří řeknou „naposledy jsem byl před měsícem“, ale především ti, kteří třeba řeknou „naposledy jsem byl, když jsme se s manželkou brali“.

            Přátelé Boží, hřích drží člověka jako pouto. Avšak po dobře vykonané svátosti smíření je pouto hříchu přetrženo, a my jsme volní. Po dobře vykonané svátosti smíření se můžeme radovat, že jsme volní jak ten pták – šťasten tak, šťasten tak. Můžeme se radovat, že jsme opět milované děti Boží v náručí našeho nebeského Otce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.