Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. neděle v mezidobí (cykl C)

24. 1. 2016

Čas pro slovo Boží

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Nikdo z nás zajisté ani na chvíli nepochybuje o tom, jak mocné masmédium je televize. Tento ma­sový sdělovací prostředek po celém světě ovlivňuje lidské mínění, formuje – či spíše deformuje – lidské srdce, velice působí na prožívání lidského života. Někteří lidé říkají, že televize odráží pouze realitu života. Kdyby prý bylo možné mezi lidmi ukazovat něco pěkného, její vliv prý by byl jiný. Jiní odborníci poukazují na to, jak je televize mocná. Říkají, že má přímo magický vliv – dokáže u sebe udržet milióny lidí na celém světě. Se zatajeným dechem sledují diváci sportovní výkony, celé hodiny dokáží sedět o mistrovstvích světa před obrazovkou. Konzumují spousty komerč­ních filmů – kolik hodin takto lidé prožijí ve společnosti televizní obra­zovky! A mnozí pak přiznávají, že to někdy byla obrovská ztráta času.

            Moji milí, a tím jsme se dostali k fenoménu času. Je nám zcela jasné, že mnohem důležitější pro náš duchovní život není čas strávený u televizní obrazovky, ale čas pro slovo Boží. A v dnešní bohoslužbě slova jsme slyšeli právě o naslouchání Božímu slovu. V prvním čtení z knihy Nehemiášovy jsme se dozvěděli, že lidé s obrovským zaujetím naslouchali čtení kněze Ezdráše z knihy Zákona, a to od svítání až do samého poledne. Naslouchali Božímu slovu...

            Bratři a sestry, a není tomu zase až tak dávno, co lidé v kostele na­slouchávali dlouhým kázáním. V jednom kostele v Lužickém Srbsku se dokonce ukazují na kazatelně přesýpací hodiny. Kazatel je obrátil v oka­mžiku, kdy vystoupil na kazatelnu, aby lidé mohli sledovat, že uplynula celá hodina, a on může říci „Amen“! Tak dlouho kněz kázal – celou ho­dinu. Tehdy bylo dost času. Dnes, jak říkají psychologové, lidé nevydrží naslouchat déle než 10 až 15 minut. Stojíme zde před závažnou pravdou o životě. Když si totiž srovnáme, jak působí na srdce a život lidí ten vodopád a inflace světských slov v televizi, a naproti tomu těch několik minut Bo­žího slova, vidíme, že je to nesrovnatelné. Boží slovo léčí, uzdravuje, na­plňuje lidská srdce pokojem, světlem, prožitkem nevýslovné Boží lásky. Samozřejmě tehdy, když mu popřejeme prostor a dostatek času.

            Moji drazí, je zbytečné, abychom říkali příliš mnoho slov. Vždycky jich stačí méně, ale musí to být slova dobrá, jasná, naplněná Božím Du­chem. Z naší strany je třeba více mlčet, ale zato intenzivně naslouchat Bo­žímu slovu a nechat je v sobě působit. Dobré slovo bývá krátké. Jeden učenec vtipně poznamenal: „Napsal tlustou knihu, protože neměl čas na­psat tenkou.“ A takový je i trend dnešní doby. Za dobrou práci se považuje kniha, která má několik stovek stran. A přitom to ve skutečnosti není pravda. To je důsledkem toho, že se někdo neumí pořádně vyjádřit. Pros­tota a jednoduchost je výsledkem velmi dlouhého úsilí, bolestného odříkání a svaté trpělivosti.

            Bratři a sestry, všechno má svůj čas, bez kterého věci neu­zrají a dílo se nenaplní. To ví zejména každá dobrá a zkušená hospodyňka. Ty nezkušené jsou obvykle velmi netrpělivé – zda koláč už dostatečně na­kynul, a tak při pečení otevírají troubu příliš brzy a stále do toho vrtají. A výsledkem takové práce jsou placky, protože se jim těsto zdrcne. A stejná moudrost platí o člověku. Také člověk je mistrovské dílo, které se rodí pomalu a dlouho zraje. Musí zrát pod těmi správnými paprsky Božího slova, v teple a světle paprsků Boží milosti.

            Přátelé Boží, a proto je nezbytné, abychom si čas od času připomí­nali, jak vzácná je to chvíle být zde v Božím chrámě a naslouchat slovu Božímu. Pro náš duchovní růst je třeba udělat si čas, otevřít své srdce do­kořán a nechat na sebe působit sílu Boží přítomnosti, sílu Boží lásky. Je­dině tak budeme postupně dozrávat k podobě a obrazu Krista Pána, a tak se dobře připravíme na věčný život v nebeském domově! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.