Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. neděle v mezidobí (cykl A)

5. 11. 2017

Pokrytectví a ctižádost

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Pán Ježíš důkladně varuje před zákoníky a farizeji. Kdo to vlastně byli ti zákoníci a farizejové? Původně šlo farizejům o upevnění víry v židovském národě. Úmysl jistě bohulibý, jenže prostředky, kterých používali, byly špatné. Farizejové velice přísně lpěli na zachovávání všech starých zvyklostí, a to do posledního písmene. Jenomže tím postupně ztra­tili ze zřetele vlastní smysl a cíl víry v Boha. Pouhé lpění na formách přece nemůže obnovit víru, protože víra je mnohem víc než souhrn všelijakých zbožných úkonů.

            Moji milí, za časů Krista Pána představovali právě farizejové vůdce pravověrných Židů. Pro svou precizní znalost Zákona byli lidem ctění a považováni za jejich mluvčí. A přesto Pán Ježíš proti nikomu tak ostře nevystupoval, jako právě proti farizejům. Nazývá je slepými vůdci slepých, protože už neviděli jádro Boží zvěsti, ale dbali především o své vedoucí postavení u  lidu, a to často pokryteckými prostředky.

Bratři a sestry, nejhorší však bylo, že jejich znalost Zákona je nevedla k hluboké pokoře před Bo­hem, ale naopak k pýše nad svými znalostmi. Místo aby vděčně děkovali Bohu, obdivovali sami sebe. Předváděli se před lidmi svým profesionálním plněním detailů Zákona. Pán Ježíš jim jasně řekl, že lpí na maličkostech a sama podstata víry jim uniká. Považovali se za zbožnější než ostatní, a proto si osobovali právo druhé soudit, kárat a kritizovat. Ano – pýcha, cti­žádost, tvrdé srdce uvnitř, ale navenek předstírání spravedlnosti. Tak dobře to předstírali, že tomu i sami věřili.

            Moji drazí, takoví tedy byli farizejové za časů Krista Pána. Ale proč o tom tak obšírně mluvíme dnes, na počátku 3. tisíciletí? Protože fari­zejství ohrožuje i nás, i dnešní církev. Farizejství zůstává problémem i pro dnešní hlasatele Božího slova, tedy pro kněze. Jeden starý moudrý kněz to vystihl přesně: „Cožpak hříšníci – s těmi to jde, těm mohu pomoci a obrátit je. Ale s těmi takzvaně »spravedlivými« je to zlé. Tam jsem bezmocný, protože ti by chtěli spíše obracet mne.“

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak se člověk stane takovým „spra­vedlivým“, takovým současným farizejem? Začne to tím, že člověk staví svou spravedlnost na pečlivém dodržování nepodstatných věcí, zvyklostí a  pořádků. A z toho postupně roste sebevědomí: Jak já jsem je­nom zbožný! A z toho dál vyrůstá povýšenost: Tamten a ten onen není tak důsledný jako já v zachovávání zbožných úkonů! A už se zrodil nový farizej, který jiné kárá a sebe obdivuje. Farizej jakoby si chtěl Boha zabavit sám pro sebe: Co chce farizej, to hlásá jako Boží vůli. Osobní zájmy farizeje jsou vydávány za zájmy Boží.

            Moji milí, a teď si každý z nás položme ruku na srdce: A co ve  mně, v tobě, v něm – v každém z nás? A zjistíme, že malý či větší farizej je opravdu v každém z nás. Opravdu není tak lehké, abychom přestali hledat svou slávu u lidí, ale hledali ji u Boha. Není tak snadné přestat být ctižádo­stivý, ale být pokorný. A teď jsme došli k tomu správnému slovu, které vyjadřuje opačný pól farizejství: je to pokora, skromnost.

Bratři a sestry, pokora je prav­divé poznání mé vlastní ubohosti před vznešeností a velikostí Boží. Po­kora je zbavení se falešné iluze, že já musím mít vždy a ve všem pravdu, abych neztratil mezi lidmi tvář. Pokora mne dokonale ochrání před pokry­teckou starostí, co na to řeknou lidé, zda neohrozím svou dobrou pověst.

            Moji drazí, jak nás vede Pán Ježíš, abychom nepropadli farizejství? Jako nejdůležitější úkol nám neukládá následovat náboženské předpisy a zákazy, ale následovat jeho, Krista. Nemáme stavět na množství zbožných úkonů a modliteb, ale na jejich jakosti, kvalitě. Malý příklad pro srovnání: Nádherně vybroušený diamant je mnohem cennější než vagón černého uhlí – a přitom ve své chemické podstatě obojí je prvek uhlík. Záleží na naší lásce – to je míra naší ryzosti a kvality.

            Přátelé Boží, existuje jedno bezpečné poznávací znamení, že niko­liv horlivost farizejská, ale horlivost lásky je při našem díle. Tím zname­ním je radost, která při našem úsilí prosvítá navenek v podobě vlídného a hřejivého humoru, daleko od věčné ustaranosti farizeje. Prosme tedy Pána, aby nám dal smysl pro humor a opravdovou radost, ze které budeme moci rozdávat všem lidem kolem sebe! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.