ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Láska je nejvyšší dokonalost

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Nikdo z nás jistě nepochy­buje o tom, že to největší, co na světě je, pro co žijeme, co naplňuje náš život a nakonec celý svět a vesmír – to je LÁSKA. Právě proto nám je často připomínána slovem Božím. Láska spojuje člověka s Bohem, láska je posledním cílem celého našeho života. Proto nám ji Bůh dal jako přikázání – jako přikázání hlavní a přikázání největší.

            Moji milí, ten kdo pochopil ducha evangelia a zvládl ho ve svém životě, dívá se pečlivě kolem sebe a vidí, že lidem něco chybí. Kdybychom měli napsat jakýsi „kádrový posudek“ věřícího křesťana, jak by asi vypa­dal? Do kostela chodí, modlí se, předepsané posty zachovává, při opravách kostela pomáhá… myslím, že by mohl být dobře ohodnocen. — Takový je náš vnější dojem.

            Bratři a sestry, zkusme si však představit, co by řekl Pán Ježíš, kdyby stanul mezi námi. Možná by zaznělo jeho slovo „běda“ – běda tobě, běda vám! A my bychom se jistě ptali: Pane, proč „běda“? Pročpak jsi na nás tak přísný? Dopadlo by to v mnoha případech tak, jak odpovídal fari­zeům a učitelům zákona: Běda vám! Konáte mnoho dobrých věcí, ale chybí vám to nejdůležitější – láska.

            Moji drazí, jistě si teď pomyslíme: a v čem to vlastně je? Co tedy děláme špatně? Podívejme se na hlavní znamení naší víry – tímto zname­ním je Kristův kříž. Má dvě břevna – svislé a vodorovné. V tom je úžasná hloubka myšlenky, skrývající tajemství našeho křesťanského života. To svislé břevno je vertikála – spojuje Boha s člověkem. Vodorovné břevno je horizontála – spojuje nás lidi navzájem mezi sebou. To je praktické provedení přikázání lásky k Bohu a k člověku. Nelze jedno zdůrazňovat na úkor druhého a naopak.

            Bratři a sestry, v dnešní době se stala praktickou jedna věta, která byla vyslovena před desetiletími: „Bůh je mrtev“. Na jeho místo nastoupil člověk, a proto se říká „všechno pro člověka“. Začala se praktikovat jen ta horizontála. Zasáhlo to i teologii – říká se tomu odborně „antropologická teologie“. To je rovina pouze lidská, zabývající se jen sociální otázkou člověka. To jsou všechny ty sociální ideologie, které popřely Boha a zdů­razňují jen a jen člověka. Člověk v ní zastupuje – a dokonce mnohdy i zcela nahrazuje – Pána Boha.

            Moji milí, ve skutečnosti je tento názor tou nejlepší cestou k defor­maci horizontály a nakonec i k nelidskosti. Jak se to projevuje? Podí­vejme se na to, jak člověk slouží člověku, na všechny sociální pracovníky a pracovnice. Došli jsme dnes tak daleko, že se už slouží bez lásky, bez citu, a tak se člověku stává taková nelidská a tepla zbavená služba doslova tyranií. Jakmile se z lidského života vytratí vertikála, tak člověku okorá a ztvrdne srdce. Protože se do něho přeruší přívod lásky k Bohu. Odstřihne se od svého životodárného zdroje. Stane se jen kusem hmoty, která naráží na jiný kus hmoty. A to vždycky moc a moc bolí.

            Bratři a sestry, opravdu živé křesťanství má dvojí stranu mince: nejen mnoho vykonaných skutků navenek, ale v nich také dýchající láska. A láska potom funguje tak, že člověk zapomíná na sebe, přestává být egoistou, sobcem, nestará se o zítřek, o své zajištění, ale myslí na ty druhé. Jeho „JÁ“ ustoupí, aby v něm žil a působil Kristus. Přesně tak, jak to nádherně vyjádřil svatý Pavel v listu Galatským: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus!“

            Přátelé Boží, tohoto stádia dosáhne člověk jen tehdy, když celým srdcem miluje Boha. Jedině od lásky k Bohu se může odvíjet naše láska k bratřím a sestrám. Kudy chodíme, tudy na Boha máme myslet. A pak naše láska k Bohu vyzraje a bude stále růst, a my budeme schopni na­plnit největší Boží přikázání – přikázání lásky: „Miluj Boha nade všecko, a miluj svého bližního jako sám sebe“! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.