Jdi na obsah Jdi na menu
 


32. neděle v mezidobí (cykl B)

11. 11. 2018

Dát všechno je projevem víry

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Pán Ježíš nám velmi často připomíná, že ze všeho nejpotřebnější je láska. Jenže každodenní zkuše­nost našeho života jako by tento požadavek vyvracela: Kam by člo­věk do­šel, kdyby chtěl v životě vystačit jen s láskou! Dnešní slovo Boží tento primát lásky hájí: jedině láska dává věcem života pravou hodnotu. A tak v evangeliu jsme slyšeli, kdo dojde do Božího království – měřítkem zásluh před Bohem není velikost nějakého činu, ale velikost lásky, s jakou jsme tento čin vykonali.

            Moji milí, představte si, že by přišel nějaký redaktor s mikrofonem a ptal by se vás: Co chce Ježíš svými slovy a dnešní událostí říci? Aby­chom nebyli lakomí? Nebo snad chce kritizovat nafoukanost těch zbohat­líků, co dávali veliké sumy peněz? Nebo chce upozornit na štědrost té vdovy – i v její krajní nouzi? Anebo chce chválit mravní velikost tak ma­lého daru?

            Bratři a sestry, možná, že by šlo ke každému tomu tématu něco říci. Ale to není jádrem dnešního evangelia. Velice pozorně si povšimněme Ježíšových slov: „Ti všichni tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku – dala všechno, co měla k živobytí.“ A to je právě to klí­čové slovo: dala všechno, co měla k živobytí. A dala to proto, že plně dů­věřovala Bohu. Ta chudá vdova ctila a milovala Boha nade všechno – víra pro ni byla celým smyslem života.

            Moji drazí, skutečně zde nejde o to, co dávám anebo kolik toho dá­vám. Jde o to, nakolik Bohu VĚŘÍM. Peníze a víra mohou být v rozporu. Kde není víra, tam si člověk Pána Boha penězi nenakloní. A zvláště ne těmi penězi, které se vydávají jen tak „na efekt“ nebo pro uklidnění svě­domí! V nebi neuděláme dojem tím, čím jsme dělali dojem zde na zemi.

            Bratři a sestry, je třeba být štědrý. Je třeba dávat – ale nikdy to ne­smí být jen pro nějaké gesto. Kristus Pán neznevažoval sbírku v jeruza­lémském chrámě. Viděl boháče, kteří vhazovali okázale veliké sumy. Mezi nimi skrytě a plaše chudá vdova dává všechno co má. Ježíš vidí až do je­jího srdce. To co Kristus Pán učil, to co hlásal, to ona naplnila. Ne­starejte se o zítřek… neboť váš nebeský Otec ví, co potřebujete – on vám všechno dá. A to je jádro celé věci. Nejde totiž o štědrost, nejde o gesta, nejde o lakomství – jde o důvěru v Boha. Dát všechno je projevem hlu­boké víry v Boha.

            Moji milí, pro nás, kteří žijeme ve společnosti a v době přímo po­sedlé touhou po tzv. vysoké životní úrovni, kde hybnou pákou je faktor ekonomický – je dnešní evangelium doslova provokací. Protože i my křesťané jsme si zvykli čekat všechno od lidí, od své práce – od svého promýšlení si a zajišťování budoucnosti. Mnozí vyškrtli ze svých plánů to nejdůležitější – totiž Pána Boha.

            Bratři a sestry, abychom mohli čelit tomuto nedobrému vlivu dnešní doby, je třeba si uvědomit a dobře si zapamatovat toto: Za prvé – všechno, co jsem dostal, je DAREM. Jsme jen správci darů, zítra nemu­síme mít vůbec nic. Ať nám proto nepřilne k věcem naše srdce. Za druhé – zavazuje mě to k VDĚČNOSTI. To znamená, že musím být ochoten dávat, a když bude potřeba, tak úplně všechno. Za třetí – měl bych se umět ROZDĚLIT. Měli bychom se dělit často, abychom se udržovali v rovno­váze. A konečně za čtvrté – mějme DŮVĚRU V BOHA. Jedině Bůh nás nikdy neopustí, a pomůže nám, když bude vidět v našich srdcích, že máme odvahu na něho všechno vsadit – celý svůj život.

            Přátelé Boží, vděčnost, ochota dělit se, důvěra v Boha – to všechno jsou požadavky evangelia a jsou to požadavky velmi náročné. Tyto poža­davky velmi tvrdě narážejí na instinkt vlastnictví, který je v nás hluboce zakódován. Pamatujme však, že kdyby křesťanství nebylo náročné, za co by Boží království stálo? To je poklad, za který se vyplatí dát úplně všechno. Ta chudá vdova z dnešního evangelia to pochopila dokonale. Kéž by to tak dokonale pochopil každý člověk dobré vůle! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.