Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. NEDĚLE POSTNÍ („Lætare“ – růžová barva) (cykl C)

6. 3. 2016

Odpuštění

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes jsme v evangeliu vy­slechli jeden z nejkrásnějších příběhů – velmi známé podobenství o mar­notratném synu, lépe řečeno: podobenství o milosrdném otci. Toto podo­benství nám nastoluje jedno velice důležité téma – ODPUŠTĚNÍ. A tak chceme dnes společně o odpuštění uvažovat. Jestliže dnešní svět je tak bolavý, pak jen proto, že neprožil a neuskutečnil opravdové odpuštění. Vina není v Bohu, ale je v nás – lidech.

            Moji milí, odpuštění je důsledkem lásky. Pán Ježíš nám představil a vysvětlil lásku věčného Boha právě tímto podobenstvím o milosrdném a milujícím otci. A do všech důsledků domyslet ten nekonečný rozměr lásky není v lidských možnostech. Boží láska je opravdu úžasná. Zahrnuje kaž­dého, nikoho nevylučuje. Dokáže trpělivě čekat, je ustavičná, neoblomná, nezmění se, je nekonečná. Z této Boží lásky vyrůstá Boží odpuštění kaž­dému hříšníku – i tomu největšímu, jenom když s pokorou a důvěrou dí­těte přijde ke svému nebeskému Otci.

            Bratři a sestry, avšak s touto nekonečnou Boží láskou ostře kontras­tuje lidské jednání těch, kteří jsou v tomto podobenství zobrazeni postavou staršího syna. On byl přece ten „poslušný“ a „jedině spravedlivý“ – roz­hodně si to o sobě myslel. Toto je problém lidstva, toto je problém mezi­lidských vztahů, toto je osobní problém mnoha lidí. Synáček, který je pěkně poslušně doma, a nic špatného přece neprovedl!

            Moji drazí, otec se raduje z návratu svého ztraceného marnotrat­ného syna. Avšak starší bratr se z návratu svého mladšího bratra nera­duje. Nemá radost, že je bratr opět doma, že se s ním může opět vidět. A svému otci zazlívá, že tohoto ztraceného syna vlídně přijal a vystrojil na jeho počest hostinu. A nakonec se této slavnostní hostiny odmítá účastnit, jakož i všeobecné radosti nad návratem a shledáním.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Kde je důvod takového podiv­ného chování staršího bratra? Ten důvod je jediný: on svého mladšího bratra nemiluje. Má sice pověst poslušného, spravedlivého a hodného syna, ale uvnitř v srdci je naplněn zlobou. Jeho zloba a neláska mají kon­krétní podobu závisti, žárlivosti, nepřejícnosti a snad – jak to evangelium naznačuje – dokonce i nenávisti. A to je problém zla ve světě, a to je pro­blém nás lidí. Je málo lásky na tomto světě. Lidé neumějí milovat, a proto neumějí ani odpouštět. Kde není odpuštění, tam není lásky a tam není ani zdravý lidský život. Dokonce i sociologové a psychologové přišli na to, že bez odpuštění se nedá žít zdravě.

            Moji milí, je zde ještě jedna velmi závažná věc: Nejde jen o to, abychom dokázali odpouštět druhým, ale jde o to dokázat odpustit i sobě samému. Neodpustit sobě samému, dělat si stálé výčitky – to pak souvisí s tím, že nedokážeme odpustit druhým lidem. Odpouštět druhým dokážou ti lidé, kteří jsou spokojeni se sebou. Takoví lidé milují sebe i bližního a jsou opravdovými šiřiteli pokoje.

            Přátelé Boží, závěrem si můžeme všichni položit tři malé otázky ke zpytování svědomí: Jsem člověkem radostným? Necítím k nějakému člo­věku nenávist? Nepropadám zoufalství a beznaději? Jestliže mi něco z toho chybí, pak neumím odpouštět, pak mám málo lásky nebo dokonce vůbec žádnou. Ani k Bohu, ani k lidem, ani sám k sobě. A tak všichni uposlechněme Boží slovo dnešní neděle, které nám říká: OD­POUŠTĚJME, USMIŘME SE A MĚJME SE RÁDI smiley smiley angel ! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.