Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. neděle v mezidobí (cykl A)

29. 1. 2017

Být opravdu šťastný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní slovo Boží by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, jaké cíle a úkoly před námi stojí. Co bychom měli dělat? – Měli bychom poznávat nové lidi, pěstovat skutečná přátelství a především pro­hlubovat svůj vztah ke Kristu Pánu a k jeho svaté Církvi. Jedině tak z nás může vyzrát kvalitní křesťanská osobnost, všestranně připravená pro další život.

Moji milí, čemu vlastně věnujeme čas – tento vzácný dar Boží – v nabitém pracovním programu? Jde nám pouze o splnění všech povinností, anebo si dokážeme najít čas na večerní mši svatou, návštěvu nemocného přítele nebo na četbu Svatých Písem a na společnou modlitbu v kruhu rodinném?

            Bratři a sestry, jsou to zajisté velmi závažné otázky, zvláště v dnešní šíleně uspěchané době. Na tom, co správného zvolíme ve svém životě, zá­visí štěstí člověka. V dnešní radostné zvěsti jako refrén zaznívá slovíčko blahoslavení. V řeckém originále je slovíčko „makárioi“, což česky znamená „šťastní“, i když to běžně překládáme zaužívaným slovem „blahoslavení“. A Kristus Pán vypočí­tává, kdy je člověk opravdu šťastný. Pro uši tohoto bezbožeckého a zkaže­ného světa to zní velice paradoxně. Jenomže v Božím řádu platí pro štěstí člověka pravý opak toho, co dělá tento zvrácený svět.

            Moji drazí, moudrý Bůh Stvořitel vložil do člověka takovou pojistku: Klidně můžeme naplňovat život pozemským blahem, ale jen po určitou mez. Pak to „praskne“, abychom nedošli dokonalého uspokojení. Aby bylo jasné, že zde není smysl života. A proto nic z pozemských věcí nemůže člověka trvale uspokojit. Tuto větu si velice dobře zapamatujme: Nic, ale naprosto NIC z pozemských věcí nemůže člověka trvale uspokojit! Nao­pak se ukazuje, že  je šťastný ten člověk, který toho moc nemá. Nemusí se o nic bát, nemá starosti, ale zato má čas na spoustu jiných věcí. Má větší bohatství ve svém šťastně prožitém životě.

            Bratři a sestry, na tomto světě je řada lidí, kteří mají zaneřáděné srdce různým svinstvem, různými neřestmi. Takoví lidé se domnívají, že si za peníze koupí všechno. Vyhazují se tisíce a milióny za takzvanou „lásku“ v nejrůznějších erotických salónech, nočních klubech a podobných – s prominutím – „borde­lech“. Jenomže to nemá s láskou pranic společného. To není láska, ale pouze uspokojení mrzkých chtíčů. Člověk může klidně dát i ten milión, ale lásku stejně nedostane. Protože tu druhou stranu zajímají jenom ty pe­níze. Kolik je to prázdných lidských srdcí, které takto hledají chvilkové uspokojení a  myslí si, že tak ukojí svou velkou žízeň po opravdové lásce!

            Moji milí, opravdu šťastný může být člověk, který má čisté srdce. Jenom takový člověk může uvidět Boha. V čistém a hořícím srdci, které je věrné pravé lásce, je pokoj, radost a je čisté nefalšované štěstí. Blahoslavení jsou též lidé milosrdní – lidé, kteří prokazují milé srdce. Kdosi moudrý vyslovil překrásnou myšlenku: Víte, kdy je člověk nejkrásnější a nejšťastnější? Tehdy, když ze srdce odpouští. Ano, je tomu opravdu tak. Kdo skutečně zažil a prožil tento božský úkon odpuštění, za­kusil ten nevýslovný pocit štěstí, kterým Bůh obdarovává člověka, když takto jedná.

Bratři a sestry, běda však těm, kteří na nabízené odpuštění odpoví tím, že zatvrdí svá srdce! Zatvrzelost srdce je těžkým hříchem proti Boží lásce, a může vést k věčnému trestu. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu – neza­tvrzujte svá srdce! Ano, když prokážeme někomu milosrdenství, má to pro nás nesmírný význam pro život věčný. A to je přece to nejdůležitější.

Moji drazí, na tomto světě nemá význam nic. Jedině, co má smysl, je věčný život. Teolo­gové říkají, že stupeň milosrdenství, který prokážeme bližním zde na zemi, bude pro nás stupněm milosrdenství, které sami dostaneme od Boha v nebi. Přesně tak, jak to říká blahoslavenství.

            Přátelé Boží, kdybychom doká­zali alespoň některá blahoslavenství opravdu uskutečnit, byli bychom už zde na zemi opravdu „blahoslavení“ – čili „šťastní“. A tak usilujme o to, abychom jednou – až se naplní náš čas – uslyšeli ta nádherná slova: „Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu!“ Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.