Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (cykl C)

10. 4. 2016

Jít cestou Beránkovou

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V letošním roce čteme kaž­dou neděli velikonoční z knihy Zjevení svatého apoštola Jana – z tzv. Apokalypsy. A tak dnes opět budeme o této knize společně uvažovat. Máme před sebou stále symbol Beránka a snažíme se proniknout do další polohy jeho tajemství. Nejprve jsme viděli Beránka, který se obětuje za celé lidstvo. Beránek, který podle slov apoštola Jana vypadal jako za­bitý. V dnešním úryvku jsme slyšeli, že se k jeho oběti připojují všichni ti, kdo v dějinách trpěli za pravdu, spravedlnost, kdo byli pronásledováni. To jsou všichni ti, kdo přicházejí z velikého soužení. Jsou součástí velikého zá­stupu vyvolených.

            Moji milí, a my se můžeme ptát: Kdo všechno k nim patří? Nejen ti, kdo pro Krista Pána trpěli ke konci časů. Jsou to všichni ti, kdo i dříve pro Pána trpěli – ti všichni dohromady naplňují počet vyvolených. A zda­leka se nejedná jen o mučedníky vnější, kteří fyzicky prolili pro Beránka Božího svou krev. Patří sem také ti, kteří prošli vnitřním pronásledováním, kteří prošli ohněm tvrdých pokušení a nelehkých zkoušek.

            Bratři a sestry, ale patří sem i ti, kdo dobrovolně následují Beránka a napodobují jeho oběť za druhé. Touto cestou šlo v dějinách spásy mnoho lidí. Za všechny si připomeňme uplynulé století, které je přímo úděsné. Kolik to bylo miliónů zabitých lidí v obou světových válkách! Ko­lik miliónů vyvražděných za totalitního režimu v Rusku a mnoha dalších zemích! Mnozí lidé vznesli výtku, jak to dobrý Bůh vůbec všechno může připouštět a dopouštět. Jenomže v tomto případě nepatří na pranýř Bůh, ale člověk. Na pranýř patří svobodné rozhodnutí člověka jít svou cestou bez Boha. Kdyby se lidstvo pevně drželo Božího plánu spásy, kdyby přijalo Boží zákon lásky, kdyby se vydalo cestou Božího milosrdenství, nebyly by dějiny dějinami tolika krutých obětí.

            Moji drazí, jestliže z knihy Zjevení sv. apoštola Jana poznáváme, že je veliké množství těch, kdo takto projdou velikým soužením, není tomu tak proto, že by si Bůh liboval v této formě naplňování Božího království těmi, kdo musí trpět. Je to pouze důsledek lidských hříchů a zloby. A dále si k těm, kdo takto trpěli vnějším způsobem, můžeme přiřadit i ty, kdo šli cestou vnitřního utrpení a dobrovolné oběti. Těmto lidem záleželo na zá­chraně těch druhých, aby nepromarnili ovoce Kristovy výkupné oběti na kříži. Tito lidé se obětují za hříšníky, aby jim Bůh udělil milost spásy. A dějiny spásy jich znají celou řadu. O životě a působení jedné z nich bych vám nyní něco málo pověděl.

            Bratři a sestry, jistě někteří z vás slyšeli jméno Marta Robinová. To byla vpravdě omilostněná žena. Žila na jihu Francie. Mnozí se o jejím ži­votě vyjádřili, že je to ukazatel nových cest pro celé lidstvo. Na první po­hled se nám toto tvrzení může zdát jako příliš nadnesená fráze. Ale po­suďte sami. S  touto ženou si lékaři vůbec nevěděli rady. Představte si, že Marta Robinová celých 53 let vůbec nic nejedla ani nepila! Ona žila do­slova z Boha, žila pouze z Nejsvětější Eucharistie. Marta v dětství ochr­nula a od té doby ležela zkroucena na lůžku v místnosti, kde byla tma. Ne­snášela světlo, proto potřebovala přítmí. Od této doby až do konce života vůbec nespala. Její duch však procházel celým světem. Tímto charismatem vlitým od Boha se pohybovala v duchu po Americe, po bývalém Sovět­ském svazu a jinde. Viděla a  pronikala dění ve světě, ačkoli fyzicky byla upoutána na jediné místo. Byla obdařena viděními a mimo to měla také znamení Kristových ran – stigmata.

            Moji milí, a tak za touto mystičkou chodila celá řada návštěv. Byli to lidé prostí i vznešení, věřící i ateisté, spisovatelé a filozofové. A Marta přijímala tyto lidi velice laskavě, a zvláště velké hříšníky přijímala s mi­mořádnou láskou. Když se jí některý z velkých hříšníků svěřoval, Marta na sebe vzala jeho trest – skrytou bolest, která je vlastní každému hříchu. Znala hřích lépe, než kterýkoliv hříšník, neboť jen čistota může pochopit špínu. To slovo „vzít na sebe bolest hříchu“ pro ni doslova znamenalo zmocnit se, sevřít, utáhnout. Ano, pro Martu znamenalo slovo „vzít“ toto: Já se nyní stavím na tvé místo, já beru na sebe tvou beznaděj a dělám z ní beznaděj svou. Já tě zbavuji tvého zoufalství. Já zaplatím za tvůj dluh. Tím, čím trpíš ty, budu trpět i já.

            Bratři a sestry, v těchto slovech můžeme vytušit, co to znamená jít cestou Beránkovou. To jsou všichni ti, kdo Beránka dobrovolně následují, kdo napodobují Krista Pána. A nejen to: My víme z učení sv. apoštola Pavla, že on sám „doplňoval na svém těle utrpení, které chybí do plnosti útrap církve, jak je Bůh určil a rezervoval pro celé dějiny“.

            Přátelé Boží, ke Kristovu utrpení a k doplnění vykoupení my nemů­žeme už nic dodat. Můžeme však udělat jediné: tím, že se zapojíme do Kristova vykupitelského díla, můžeme se zalíbit Bohu, můžeme příkla­dem vlastního života následovat Beránka zabitého a Zmrtvýchvstalého. V tomto pohledu si uvědomujeme, kdo všechno patří k zástupu vyvolených, kteří prošli velikým soužením. A tak přispívejme i my svými drobnými obětmi a snášením utrpení a problémů života, abychom se mohli jednou spolu s Beránkem Božím a s těmi zástupy přicházejícími z velikého sou­žení radovat ve věčném domově! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.