Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. NEDĚLE POSTNÍ (cykl A)

2. 4. 2017

Láska je silnější než smrt

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V radostné zvěsti jsme dnes slyšeli o vzkříšení Lazara. Tato událost, tento zázrak je velikou předzvěstí Velikonoc. S blížícím se prožíváním Kristova utrpení, pašijí, událostí Sva­tého týdne, na nás může padat určitý zármutek. Ano, smrt je smutná udá­lost. Zraňuje naše nejvnitřnější city. U Lazarova hrobu se Pán Ježíš proje­vil jako pravý člověk, když se rozplakal, sevřen v nitru bolestí. Asi také viděl svůj vlastní hrob. Zároveň se však u Lazarova hrobu projevil jako pravý Bůh, když mocným hlasem volá Lazara ven – volá ho zpět do ži­vota.

            Moji milí, vidíme tedy Krista Pána jako pravého Boha i pravého člověka. Obojí rovina – lidská i božská – je nesena a motivována jedním jediným. A sice LÁSKOU. Láska je tou obrovskou Boží silou, která všechno proměňuje, proniká, pozvedá a nakonec přemáhá i smrt.

            Bratři a sestry, položme si nyní velice závažnou otázku: Proč vlastně Kristus Pán vzkřísil Lazara z mrtvých? Co bylo tím nejvážnějším důvodem? Chtěl snad ohromit všechny ty svědky kolem, aby jim ukázal svou moc? Nebo snad chtěl tímto činem definitivně vyprovokovat své pro­tivníky, kteří – jak víme – se po tomto zázraku rozhodli jej zlikvidovat? Či snad chtěl ukázat na to, že on sám vstane z mrtvých? Jistě, toto všechno se ve svých důsledcích projevilo, ale nic z toho nebylo to hlavní. Hlavním důvodem tohoto zázraku bylo zjevení lásky – ukázat, jakou má láska ne­smírnou moc.

            Moji drazí, když si povšimneme celého Ježíšova života, jeho jed­nání, pak vidíme, že s velikou láskou se zcela skláněl ke každému člověku. Nekonal jen to, co se nazývá povinností. Těch lidí mu bylo líto, měl s nimi soucit, on je miloval a z lásky je uzdravoval. Právě tak vzkříšení Lazara je dílem veliké a pravé lásky. Kristus Pán Lazara miloval, byl mu přítelem, chodil do jeho domu – proto měl v srdci velikou bolest, když zemřel. Vždyť u Lazara a jeho sester Marie a Marty měl kousek pozemského domova. Slyšeli jsme, že zaplakal. Je to jedna z těch dvou událostí, kdy Pán Ježíš pláče. Ještě to bylo nad zkázou Jeruzaléma. Zde vyniká lidský prvek Ježíšovy lásky. Tímto zázrakem zje­vuje Kristus Pán moc Boží lásky. A ta je silnější než smrt.

            Bratři a sestry, je velice důležité, abychom si všimli Ježíšovy otázky, kterou položil Martě. Tuto otázku klade Kristus Pán i nám – tobě, mně, jednomu každému z nás: „Věříš tomu, že tvůj bratr vstane? Právě teď – ne až někdy na konci věků?“ Ano, nesmrtelnost není záležitost věč­nosti. Nesmrtelnost je záležitost právě tohoto přítomného okamžiku. Kdo uvěří v Pána Ježíše, kdo se pro něho rozhodne, ten udělá rozhodující krok k ŽIVOTU. Pro takového člověka už smrt neexistuje. V tom smyslu vstala z mrtvých ještě Marta před Lazarem.

            Moji milí, to platí i pro nás. Kdo uvěří, kdo je pohlcen láskou a začne milovat, ten přešel ze smrti do života. Pro takového člověka už nic neznamená smrt fyzického těla, protože on ví, že v Kristu ŽIJE a fyzickou smrtí pouze přejde do života věčného. Skutečně – kdo věří, neumře na věky!

Přátelé Boží, vidíme, jak obrovská je moc a síla Boží lásky. A právě tato láska se projevila v Kristově zmrtvýchvstání. Ježíšova láska byla tak silná, že se nezalekla naprosto ničeho – ani krutého mučení, ani hrozného a po­malého umírání na dřevě kříže, ani chladného hrobu. Ta láska byla tak silná, že prolomila i skálu velikonočního jitra. Od toho okamžiku je už vítězem život a nic než život. Kéž je tedy naší jedinou snahou a sta­rostí jen láska, která je silnější než smrt! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.