Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. neděle v mezidobí (cykl C)

7. 2. 2016

Přes všechny těžkosti důvěřovat Bohu

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V evangeliu jsme vyslechli, jakou zkušenost učinil apoštol svatý Petr. Lopotil se, namáhal se s rybolovem – a nic. Seděl na lodičce unavený a zklamaný. Ale byl poslušný slova Pána Ježíše. Proti své rybářské zkušenosti zajel ve dne na hlubinu. A výsledek? Mimořádně úspěšný rybolov. A nejen úspěšný, ale i zá­zračný.

            Moji milí, z toho jasně vidíme, že pro Krista Pána se vyplatí pracovat, i když to zdánlivě na první pohled nemá smysl. Samozřejmě pojato z lidského pohledu – nemá to smysl... Ale v prostoru Boží moci – v prostoru působení Boží milosti je možné všechno. Je potřeba jen přes všechny těžkosti vytrvale pracovat a důvěřovat Pánu Bohu.

            Bratři a sestry, všichni známe různá období těžkostí a znechucení, kdy se nám nic nedaří a nejde to. Známe to všichni: děti, studenti, dospělí i staří. Nedaří se dětem a studentům – ve škole nejsou schopni dostat lepší známku než trojku. Anebo rovnou dostanou „kulu“! Tolik se namáhají a nedaří se. Jindy je zase student dobře připravený na zkoušky, ale nevyjde to. Jako naschvál si vytáhne otázky, kde má zrovna mezery ve znalostech. Tak tak projde zkouškou, anebo je od  zkoušky vyhozen. A co dospělí? Těm se zase může stát, že nemohou dotáhnout do konce nějakou záležitost. Něco dostavět, něco pro­sadit, domoci se práva přes byrokracii, přes množství všelijakých předpisů, a často i přes neochotu nadřízených k pomoci. A výsledek? Nakonec je člověk znechucený a  rezignuje. Má chuť všechno vzdát.

            Moji drazí, snad nejtěžší to bývá, když se nám nedaří práce na vlastní duši. V této oblasti se zdá, že lidé nedosahují skoro žádných vý­sledků. Člověk se snaží být lepším, snaží se zbavit svých hříchů. Ve svaté zpovědi slibuje: Teď se už určitě polepším. Zlikviduji ten svůj hřích nebo zlozvyk. Udělám slavnostní předsevzetí a další roky už budu spokojeně žít. Jenomže za pár týdnů či měsíců, ale často jen za několik dnů už zase jeho duši ovládá ten samý hřích či zlozvyk! Někteří lidé pak klesají na mysli. Zoškliví si sami sebe a jsou z toho smutní. Někdo dokonce úplně na du­chovní život rezignuje a přestane o nápravu své duše usilovat.

            Bratři a sestry, tak takto opravdu NIKDY NE! Nikdy nesmíme rezig­novat, pokud jde o spásu naší duše! Dobrý Bůh nás totiž moc dobře zná. A proto nás všechny Kristus Pán povzbuzuje: Neboj se, neklesej na mysli. Já vím, že není snadné, abys byl dobrým člověkem, abys byl praco­vitý, abys už nikoho nezklamal. Já to všechno vím. Nic nejde hned, najed­nou. Jenom měj odvahu a vydrž. Bojuj a nevzdávej to předem! Protože já budu vždycky s tebou!

            Moji milí, dnes jsme slyšeli také vyznání svatého apoštola Pavla: „Milostí Boží jsem to, co jsem!“ Milost, kterou mu Pán udělil, nezůstala ležet ladem. Svatý Pavel pracoval až do únavy. Milost Boží je jemná, něžná, láskyplná. Potřebuje však mnoho času a vytrvalosti ze strany člo­věka, než vypiluje z tvrdého, hříšného, zabetonovaného člověka skuteč­ného světce. A tak Boží milost pracovala na svatém Pavlovi – utrpe­ním, zklamáním, ponížením, ostnem pokušení, který ho bodal – až z něho zazářil skvělý muž, charakter, světec.

            Přátelé Boží, a tak je tomu i s námi. Musíme mít odvahu stále znovu a znovu začínat. Nikdy se nesmíme spokojit s tím, jakými už jsme. A i když už jsme na dně, utahaní, znechucení, zničení – pak je třeba po­slechnout Krista Pána, jak to učinil svatý Petr: Pane, na tvůj rozkaz začnu pracovat znovu, i když si myslím, že to je lidsky řečeno nesmysl. Neboť pevně věřím, že tvá milost dokáže i v mém životě zázraky! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.