Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. neděle v mezidobí (cykl C)

3. 3. 2019

Milovat bližního takového, jaký je

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Kdysi dávno mi vyprávěl starý zkušený kněz – ne­bohý Mons. Alois Pekárek: „Kdyby tak na některé zpovědnici byl nápis: »Sem choďte vyznávat hříchy druhých lidí« – to by byla fronta před takovou zpovědnicí!“ Měl pravdu. Vidět chyby druhých, ukazovat na ně prstem, to by nám šlo. Také Pán Ježíš o tom dnes hovoří v evangeliu.

            Moji milí, ukazovat na chyby druhého je ovšem nebezpečné počínání. Když totiž já na někoho ukážu ukazováčkem – současně ukážu třemi prsty na sebe sama! Přesvědčte se na vlastní oči, že je to opravdu tak: Na ukázání třísky v oku druhého stačí jeden prst, ale na ukázání trámu v mém vlastním oku je potřeba hned prsty tři.

            Bratři a sestry, tyhle tři prsty, které ukazují na mne, to jsou vlastně tři velice závažné otázky: Proč kritizuji toho druhého?Jak jsem kritický sám k sobě?Jak to mohu napravit?

            Moji drazí, proč jsme tedy tak kritičtí k druhým? — Myslím, že odpověď je nám všem jasná. Když na druhém najdeme chybu, dělá nám to dobře. Jsou lidé, kteří se na kritizování druhých přímo vyžívají. Kri­tizovat druhé nám dělá dobře proto, že každý jsme v podvědomí nespokojeni sami se sebou a ukazování na chyby druhých to nejlépe zakrývá.

            Bratři a sestry, a teď druhá otázka: Jak jsem kritický sám k sobě? Proč tak málo známe své chyby? — Představ si následující situaci: Ukazují se tvé fotografie – třeba momentky z dovolené. A z tebe se doslova dere nespoko­jenost: „Tady nejsem dobře zachycený! Tady vypadám hrozně!“ Ano, na své nedostatky neradi hledíme a neradi si je přiznáváme.

            Moji milí, a konečně třetí otázka: Jak to mohu napravit? — Samozřejmě že máme hlavně chuť napravovat ty druhé. K tomu vám povím malou bajku: Jeden žabí pulec se oženil s rybičkou-běličkou. Když mu začaly růst nohy a stával se z něj žabák, řekl manželce: „Já se brzo už budu stěhovat z vody ven na pevnou zem. Koukej se také zavčas přizpůsobit, abys mohla žít se mnou na pevnině!“ Rybička se vydě­sila: „Ale copak je to možné? Podívej se na mé ploutve, podívej se na mé žábry!“ Pulec řekl: „Máš mě ráda nebo ne?“ – „Ale mám,“ vzdychla rybička. „Tak vidíš,“ řekl pulec, „koukej se teda těch svých nedostatků honem zbavit!“

            Bratři a sestry, poučení z té bajky je jasné. Nikdo nemá právo žádat na dru­hém, aby se změnil tak, že by se to rovnalo „vysvlečení z vlastní kůže“. Žádat takové důkazy lásky musí nutně vést ke katastrofě. Můj bližní – partner, manžel, přítel, děti – ti všichni zde nejsou na to, aby se předělávali podle toho, jak se mně zlíbí. Na své bližní se máme stále snažit pohlížet okem Božím, a ne okem svým. Po­tom na nich budeme vidět nejen třísky v oku – nejen jejich chyby – ale především jejich dobré stránky, jejich přednosti. Tak, jak to v otcovské lásce vidí dobrý Bůh.

            Přátelé Boží, kdo ukazuje prstem na chyby druhého, ten zároveň ukazuje třemi prsty na chyby své. Často si to připomínejme. Pomůže nám to při snaze milovat bliž­ního takového, jaký je. Pojďme prosit Pána, abychom to dokázali! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.