Jdi na obsah Jdi na menu
 


MISIJNÍ NEDĚLE – den modliteb za misie

22. 10. 2017

Jděte do celého světa!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme takzvanou mi­sijní neděli, den modliteb za misie. V radostné zvěsti jsme slyšeli slova Krista Pána: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání světa.“ Toto platí a bude platit neustále. „Brány pekelné mou cír­kev nepřemohou“, řekl Ježíš – a i to platí a bude platit stále. Ale rovněž stále platí Ježíšova výzva všem věřícím: „Jděte do celého světa, učte všechny národy a  křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“ Tato výzva stále platí i  celé dnešní církvi a každému z nás osobně. Stále platí, že církev je buď církví misijní, nebo už není církví Kristovou.

            Moji milí, o dnešní misijní neděli si to chceme zase jednou radostně připomenout. Nejen misionáři zvlášť k tomu školení, nejen kněží zvlášť k tomu vysvěcení, ale všichni pokřtění mají účast na všeobecném kněžství Kristově. Všichni máme právo a poslání (latinsky „missio“) hlá­sat Krista tam, kde žijeme.

            Bratři a sestry, co tedy můžeme a máme dělat pro šíření Božího králov­ství? — Máme říkat všem lidem dobré vůle, že jsme nalezli Mesi­áše – učitele pravdy a lásky. Máme při mši svaté – i mimo ni – v modlitbě obě­tovat Bohu svou práci i své trampoty: za vykoupení a záchranu lidí. Když my jsme měli to štěstí, že jsme se o lásce Pána Ježíše dozvěděli, ne­máme a nesmíme si to nechávat pro sebe. Vždyť se přece říká, že sdělená radost je dvojnásobná radost.

            Moji drazí, když Pán Ježíš odcházel ze světa ke svému nebes­kému Otci, nezanechal na světě po sobě nic jiného než několik učedníků, kterým přikázal: Vypravujte dál, co jste ode mne slyšeli. Žijte tak, jak jste viděli žít mne. Ať světlo vašeho příkladu svítí všem kolem vás. Dodávejte životu chuti jako sůl. Já budu s vámi, můj Duch vás povede.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak se tedy máme stát misio­náři radostného poselství evangelia ve svém okolí? —  Když se nejprve ote­vřeme v modlitbě působení Ducha svatého. Když jej vpustíme do svého srdce. Kdo se působením Kristova Ducha ve svém srdci nechá vést, ten se stane srdečným člověkem, radostným člověkem, člověkem dobré mysli. A dobrosrdečnost – to je právě ten potřebný padací most, který spouštíme vstříc svým bližním. Protože takový je zákon Kristových apoš­tolů: Nejprve musíš najít cestu k člověku v rovině lidské – přátelské, a teprve potom se můžeš vydat spolu s ním vzhůru – za Kristem.

            Moji milí, existuje jedno spolehlivé poznávací znamení, které nám ukáže, nakolik jsme působení Ducha svatého otevření, nakolik jsme oprav­dovými misionáři Kristovy radostné zvěsti. Víte, co to je za znamení? — Je to náš smysl pro humor. O všech velkých světcích se vypravuje, že se rádi smáli, že rádi žertovali. V kom sídlí Duch Boží, ten se nestane ani mr­zoutem, ani bručounem, ani zatrpklým ironikem.

            Bratři a sestry, a ještě jedno je velice důležité: Křesťan se nepouštído hádek o víru. Nikoho nenutí, co musí dělat. To už tady přece bylo, za doby komunistické diktatury, že nás nutili k tomu, co jsme nechtěli. Velice krásně a výstižně o tom zpíval náš vpravdě národní zpěvák, dobrý křesťan a statečný člověk Karel Kryl:

„Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,

jak zakázali psát a zakázali zpívat.

A bylo jim to málo – poručili dětem

modlit se, jak si přálo Veličenstvo kat!“

Toto Pán Ježíš nedělal. On nikdy nikoho do ničeho ne­nutil. Ale co dělal? Modlil se a žil tak, že na něj lidé hleděli s úžasem a snažili se ho napodobovat.

            Moji drazí, my křesťané víme, že máme lék proti pesimismu, proti strachu, proti „blbé náladě“. Máme lék, který v člověku probouzí ty nej­krásnější vlastnosti: radost, teplo, uvolnění, dobromyslnost a především HOŘÍCÍ SRDCE láskou pro Krista! Víte, co je tím lékem? — Je to naše důvěra v Boha. Ano, moji milí, naše víra v dobrého Boha nám umožňuje unést i bolavé a trapné věci života. Naše důvěra v Boha nám umožňuje usmívat se, i když něco jde špatně, když na nás všechno padá. Nic není tak tragické tomu, kdo věří, že na konci všeho nás čeká Boží domov. Důvěra v Boha působí, že si nemusíme dělat starosti o sebe: vždyť jsme se svěřili do Boží náruče. Máme proto své vlastní ruce volné, abychom je mohli po­dat těm bratřím a sestrám, kteří Boží dlaň, Boží náruč, Boží objetí dosud nepoznali.

            Přátelé Boží, kéž se tedy staneme i my radostnými misionáři ra­dostné zvěsti: Člověče, nemusíš se bát! Je tady tvůj nebeský Otec a má tě rád. Je tady tvůj lidský bratr Ježíš a zve tě, abys byl jeho učedníkem, misi­onářem života v radosti a důvěře. Ježíš tě zve k životu tak velikému, tak krásnému, že určitě stojí za to ho prožít naplno! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.