Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mše svatá na poděkování na konci občanského roku

31. 12. 2016

Náš dík na konci občanského roku

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Stojíme na konci roku 2016 a jak tomu v takových okamžicích bývá, bilancujeme a hodnotíme ty uplynulé dny, týdny a měsíce. Ale my, křesťané, našemu nebeskému Otci, jenž jestiť Pánem času, především za všechno děkujeme, a také chceme prosit o jeho požehnání do nového úseku naší pozemské pouti. Toto bude předmětem naší společné adorace před vystavenou Velebnou svátostí po skončení mše svaté.

Moji milí, konec kalendářního roku znamená konec jedné části našeho pozemského života. A my se můžeme ptát: Jak vypadal? Co nám říká svědomí? Co jsme udělali pro svou šťastnou věčnost? Kolik nám vzaly naše světské starosti, a kolik času jsme věnovali Bohu a službě lásky pro bližní? Dobře si o tom popřemýšlejme. Mnozí lidé to dnes nebudou chtít slyšet, a proto raději přehluší svědomí bujarostí této silvestrovské noci.

            Bratři a sestry, kdy je svátek papeže Silvestra I., to ví po celém světě kdejaký pohan, protože jeho jméno je spojeno s koncem občanského roku. Méně už je o něm známo, že jeho život je spojen s počátkem svobodného života křesťanů. Dvacet dva let jeho pontifikátu v letech 314-335 byla doba krásná, kdy křesťané po létech pronásledování prožívali první čas svobody za caesara Konstantina Velikého. Křesťané s velikým nadšením stavěli první veřejné chrámy – v Římě dodnes stojí bazilika sv. Jana v Lateránu, svatého Petra ve Vatikánu, svatého Pavla za hradbami. Křesťané si však také začali uvědomovat, že získat svobodu ještě neznamená, že všichni budou umět ve svobodě žít. Opravdu v mnohém je doba papeže Silvestra podobnou té době naší. My už jsme v této škole svobodného života vstoupili do třetího millenia – a stále ještě neumíme naplno žít ve svobodě Božích dětí.

            Moji drazí, papež Silvestr žil na přelomu věků. Vedl církev od života v pohanské nesvobodě k životu ve svobodě dětí Božích. Ostatně dnes je také konec jedné éry – jednoho roku našeho života. Rok jeden opět života uplynul nám… Je to také dlouhá doba: 8.760 hodin je to! Kolik z nich bylo šťastných? Kolik spokojených? Kolik se vleklo v nejistotě a bolesti? My si to už ani všechno nepamatujeme, ale u Boha, který má spočtený každý vlas na naší hlavě, je každá hodina našeho života uchována navěky. Kolik je tam hodin prožitých dobře, hodin s kladným znaménkem – a kolik je tam hodin se znaménkem záporným, když jsme bližnímu nebo sami sobě zůstali něco dobrého dlužni, když jsme čas promarnili bez užitku?

            Bratři a sestry, jeden moudrý poustevník kdysi řekl: „Nauč se správně hodnotit svůj včerejšek, a tak se naučíš zvládnout i svůj zítřek!“ Pro náš život je nejdůležitější hodnocení mravní. Naše šťastná věčnost nebude záležet na tom, co máme, ale jedině na tom, jak jsme žili, čím jsme naplnili svůj pozemský život. Jde o hodnocení našich smyslů, myšlenek, gest, pohledů, řečí – a především našich skutků. Dnes večer se máme upřímně ptát každý sám sebe: Obohatil jsem svůj život a okolí láskou, porozuměním, dobrotou, větší důvěrou v Boha, důslednějším životem s Bohem, s Pannou Marií, životem podle Desatera?

            Moji milí, každý konec a každý nový začátek je znamením lidského života. Každému z nás se blíží konec pozemského života – totiž smrt. Některé z nás možná potká v nastávajícím roce. Ale připraveni musíme být všichni. A tak máme dost důvodů, abychom při tom účtování uplynulého roku pokorně prosili za odpuštění. Mnohé mohlo být v našem uplynulém roce lepší a pokojnější, kdybychom byli lépe poslouchali Boží hlas. Mnohé mohlo být v našem uplynulém roce lepší, kdybychom byli méně bezohlední k lidem kolem sebe. Mnohé mohlo dopadnout lépe, kdybychom byli méně malomyslní, méně váhaví.

Bratři a sestry, ale nejen ke kajícnosti máme dost důvodů. Máme dost důvodů také k vděčnosti a radosti. Děkujme Bohu za každou pokojnou a radostnou chvíli, kterou jsme mohli prožít. Za trpělivé milosrdenství, se kterým nám odpouštěl hříchy. Za lásku, se kterou nás zval k eucharistickému stolu. Za všechna dobrodiní, která si ani neuvědomujeme.

            Přátelé Boží, a tak si buďme dobře vědomi toho, že dostaneme nový čas a možnost žít lépe, žít svatě, žít podle Boží vůle. Na začátku nového roku přál veliký mystik Angelus Silesius před více jak 300 léty toto:

Jak svědčí kalendář, rok starý skončený jest a nový nastává.

Však pomni, křesťane: kdo novým člověkem se vpravdě nestává,

ten stále dosud ve starém věku žije.

A tak vyjděme s tímto novým předsevzetím. Poděkujme za všechno, co jsme obdrželi a s důvěrou vykročme do nového roku. Kéž nás Pán vede v roce novém svou pevnou, a přitom laskavou, dobrotivou, něžnou a milosrdnou rukou! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.