Jdi na obsah Jdi na menu
 


Památka Panny Marie Bolestné

15. 9. 2017

Slza živá

 

 pieta.png

 

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Dnes sla­víme památku Panny Marie Bolestné. V den po svátku Povýšení svatého Kříže vzpomíná svatá Církev na bolesti Panny Marie, které trpěla ve spo­jení se svým Synem Je­žíšem Kristem. V 15. století se začíná šířit úcta k jejím sedmi bolestem, a proto Marii nazýváme též Sedmibolestná: První bolest zakusila Panna Ma­ria, když jí stařičký Simeon předpovídá, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí. Dru­hou bolest prožila, když utíká se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek. Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledá dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě. Čtvrtou bolest zakusila, když se setkává se svým Synem na křížové cestě. Pátou bolest prožila na Kalvá­rii, když stála se svatým apoš­tolem Janem u Ježíšova kříže. Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín. A sedmou bolest zakusila, když ukládali Ježíše do skalního hrobu.

            Moji milí, památka Sedmibolestné Panny Marie se nejprve slavila v pátek před Květnou nedělí – na tzv. „květný pátek“. Od poloviny 17. sto­letí začal tento svátek slavit řád bratří servitů jako svůj hlavní svátek třetí ne­děli v září. Když se veliký mučedník pro víru papež Pius VII., kterého císař Napoleon Bonaparte věznil v Savoně, slavně vrátil roku 1814 zpět do Říma, zavedl tento svátek pro celou katolickou církev jako výraz poděko­vání za svůj šťastný návrat. Při úpravě liturgického kalendáře po II. vati­kánském koncilu byl tento svátek zařazen na 15. září – bezprostředně po svátku Povýšení svatého Kříže. Chceme dnes vzpomenout i na náš bra­trský národ slovenský, který uctívá Pannu Marii Sedmibolestnou jako pat­ronku celého Slovenska.

            Bratři a sestry, v jednom starším českém překladu té nádherné sek­vence „Stabat Mater“ čteme: „Stála Matka bolestivá, u kříže jak slza živá, když na něm Syn milý pněl.“ Ježíš Kristus, Syn Panny Marie, dokonává na kříži jako ztělesněná Láska. Veliké dílo jeho nebeského Otce je skon­čeno. Všechno je zúčtováno zde, na Kalvárii, na dřevě Kristova kříže. V té po­svátné chvíli smrti truchlí i potemnělá příroda. Jako by se styděla za člo­věka, který přibil svého Spasitele na kříž, aby mu nepřekážel. Jediná plná láska, která trpí spolu s Ježíšem, je zde na Kalvárii jeho matka... Sedmi­bolestná. Stojí zde u Ježíšova kříže jako slza živá.

            Moji drazí, slzy jsou tekoucí bolest. A zde, na Kalvárii, bolest Ježí­šova a bolest jeho matky splývají. Ježíšova bolest teče krví, Mariina bolest teče slzami. Oba se ztotožnili v lásce, oba pláčí jedním velkým bolem. Ten bol je naše vykoupení. Umírající Ježíš byl i v okamžiku smrti s námi se všemi. Když říká Janovi „Hle, Matka tvá“, říká to nám všem. Odkázal nám všem svou Matku Marii, aby se stala i naší Matkou. Je to Kristův živý odkaz a dar lásky. A právě zde, pod křížem svého Syna, je nám Sedmibo­lestná Matka nejbližší.

            Bratři a sestry, Maria stojí pod křížem jako slza živá, jako čestná stráž, dokud její božský Syn nevydechl naposledy. Země se zatřásla pod tíhou tak veliké lásky. Slunce se zatmělo nad touto rozevřenou náručí lásky, a Sedmibolestná stojí jako slza živá. To je nejsilnější kontemplace lásky. Kolem ní tolik rouhání, posměchu, sténání zbožných jeruzalém­ských žen. A na kříži je všechno dokonáno. Kristus dokončil zápas za každou nesmrtelnou duši. Od této chvíle bude Matka Sedmibolestná po­mocnicí pro  každou duši. Od této chvíle bude Maria chránit svou mocnou přímluvou všechny duše – zvláště ty, které toho nejvíce potřebují.

            Moji milí, prosme dnes Sedmibolestnou, aby se za nás vždycky přimlouvala u svého Syna. Tak jak to kdysi učinil jeden mladý umělec. Bylo mu teprve 23 let, když začal tesat Pietu – Bolestnou Matku s mrtvým tělem Syna na klíně. Ten mladý muž se jmenoval Michelangelo Buona­rotti. Sám trpěl velkými bolestmi hlavy i srdce. Málo jedl a málo spal, ale pracoval bez oddechu. Vytvořil nejkrásnější sochu na světě. Panenská Matka má hlavu skloněnou a její tvář vyjadřuje takovou bolest, jakou by nevyjádřil nejzoufalejší výkřik. Toto nádherné sousoší bylo umístěno do baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Jednou se nechal k smrti zemdlený sochař zamknout v této bazilice a v horečce vyryl na stuhu přes prsa Sedmibo­lestné Matky Boží svůj první a poslední podpis: Vytesal Michelangelo Bu­onarotti, Florenťan. A pak odložil nástroj, poklekl před Pietou a vroucně prosil, aby se za něj přimlouvala, až jeho osamocená duše se objeví před trůnem Nejvyššího.

            Přátelé Boží, hleďme vždy s úctou a obdivem na Sedmibolestnou Pannu Marii, která vydržela tolik bolesti. Prosme ji vždy o ochranu a o mocnou přímluvu. A zakončíme slovy nádherné mariánské písně, kterou dnes zpívá celý slovenský národ ke cti své patronky, a kterou můžeme vztáhnout i na náš český národ: „Ty si Mať dobrotivá, Patrónka ľútostivá, oroduj vždy za náš národ u svojho Syna! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. Amen.