ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Získali láskou Kristu národ celý

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes máme příležitost oslavit nejen státní svátek České republiky, ale především zde – v domě Božím – společně prožívat slavnost našich slovan­ských věro­zvěstů, svatých soluň­ských rodných bratří Konstantina, též někdy zvaného Cyril a svatého Me­toděje, patronů Evropy a hlavních patronů mé rodné Velké Moravy. A tato dnešní slavnost by každého z nás měla při­vésti k poznání, že pa­mátka a tradice těchto světců je pro nás stále živá.

            Moji milí, hovořit o svatém Konstantinu a Metoději není snadné. Vždyť o nich byly sepsány celé knihy. A také já osobně bych o těchto so­luňských bratřích mohl kázat hodiny a hodiny. Ale to byste mě asi moc nepochválili, že? Proto jsem si jako téma dnešní promluvy vybral jeden je­diný verš z cyrilometodějské písně „Bože, cos ráčil“. Je to verš, který nej­lépe vy­jadřuje způsob evange­lizace svatých Cyrila a Metoděje. Mám na mysli větu: „Zís­kali láskou Kristu národ celý, život nám na vše věky za­chovali.“

            Bratři a sestry, v této větě je skryto tajemství jejich úspěšné evangelizace. Oni získávali náš národ pro Krista láskou. Oni hlásali pravdu v lásce. A tak si nyní poslechněme jednu příhodu, která soluňské bratry dokonale a výstižně charakteri­zuje.

            Moji drazí, Konstantin a Metoděj byli ve službách byzantského cí­saře. A on je jako zkušené diplomaty poslal k národu Chazarů. Když úspěšně vykonali u Chazarů svou misi, vraceli se zpátky do Konstantino­pole, aby podali císaři hlášení. Při této zpáteční cestě se ještě zastavili u národa fulského. Tento národ sice již přijal křesťanství, ale současně si uchovával celou řadu pohanských mýtů a pověr.

            Bratři a sestry, uprostřed jejich obce se do výšky i do šířky rozklá­dal mohutný starý dub, který uctívali jako posvátný. Byli přesvědčeni, že ten dub jim přináší déšť. Avšak zkušený filozof a diplomat Konstantin k nim promlouval vlídnými a sladkými slovy, až je nakonec přemluvil, aby strom porazili a spálili. Když skončil Konstantin svou řeč, jejich stařešina se hluboce poklonil, a šel políbit knihu evangelia. Podobně učinili i ostatní členové kmene. A nakonec byl dub slavnostně skácen a spálen.

            Moji milí, více než výmluvné je, že je Konstantin přemluvil vlíd­nými a sladkými slovy. Tady nemáme na mysli nějaké přeslazené a neu­přímné zbožné fráze. Abychom to dobře a správně pochopili, obraťme se nyní k církevnímu spisovateli svatému Klementu z Ochridy, který napsal knihu pod názvem „Chvalořeči na svatého Cyrila“. Mimo jiné zde píše: „Z jazyku jeho prýštila vlídná, sladká a živá slova. Ty vzácné rty rozkvetly láskou a moudrostí.“

            Bratři a sestry, a já se nebojím říci, že právě toto je klíč k tajemství evangelizace našich slovanských věrozvěstů. Podávat pravdu v lásce – to je stále platné pravidlo úspěšného a plodného šíření Kristovy radostné zvěsti. A právě v tomto nám mohou býti svatí soluňští bratři Cyril a Meto­děj zářným vzorem a velikým příkladem.

            Přátelé Boží, každý z nás je povolán k tomu, aby získal láskou Kristu ty, kteří jsou nám jakkoli svěřeni. Laskavými, milými, vlídnými slovy, v lásce a trpělivosti, abychom jim otevřeli cestu k víře v Krista, ne­boť „ne­zhyne rod, jenž věřit neustane – dědictví otců zachovej nám, Pane!“ Svatí Cy­rile a Metoději, orodujte za nás! Amen.