Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST SV. VÁCLAVA, MUČEDNÍKA, VÉVODY ČESKÉ ZEMĚ, HLAVNÍHO PATRONA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO

28. 9. 2017

Věčně živý chorál

 

vacl3.jpg

 

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost sva­tého Václava – knížete, vévody české země, hlavního pat­rona naší drahé vlasti. Málokdy se mezi vladaři najdou světci. Má­lokdo je vyzrálou osob­ností ve dvaceti letech. Málokterý křesťan má takový smysl pro službu Bohu a bližnímu, jako měl svatý Václav.

            Moji milí, začnu verši českého básníka Františka Halase, které se mně právě dnes, na slavnost svatého Václava, vybavují v mysli: „Kůň bronzový, kůň Václavův, se této noci třás, – a kníže kopí po­těžkal, – mys­lete na chorál, malověrní, – myslete na chorál!“ Právě to slovo – chorál – mně zní neustále v srdci. Málokdo si u nás uvědomí, co to pro nás zna­mená. Víme, že lidé odedávna zpívali a zpí­vají dodnes. Kolik stále nových písniček se rodí! Ale na většinu z nich, které se zpívaly před rokem, dvěma i více, si dnes už nikdo nevzpomene.

            Bratři a sestry, k některým oblíbeným písničkám se ovšem člověk někdy vrátí. Ale že by nějaká píseň přežila celá staletí? To se často nestává. A přece, právě my, křesťané v Čechách, jsme tímto výjimkou mezi ostat­ními kulturními národy. Tou písní, která opravdu přežila celá staletí, je chorál „Svatý Václave“. Tatáž slova, tutéž melodii zpívali už naši před­kové před staletími. Pochopitelně pravopis a přesný rytmus nápěvu se vždycky trochu lišily – podle „dobové módy“. Ale jinak nejméně už od 12. století stále zní prosba: nedej zahynouti nám ni budoucím!

            Moji drazí, tato slova jsou pro nás hřejivá a povzbudivá. Naši před­kové mysleli na nás, na budoucí. Oni se za nás modlili, svěřovali nás do ochrany sv. Václava. V žádném případě si nemohli představit, jak budeme vypadat. Ani ve snu je nenapadlo, že my – „budoucí“ – budeme jezdit v autech, létat v letadlech. Naši předkové netušili, co je to atom, že se jej podaří rozbít. Nedovedli si vůbec představit, jak daleko všechno dojde, že my všichni teď moc a moc potřebujeme ochranu před hrozící zkázou, před mocí zla, jehož síly lidé uvolnili a teď nevědí, jak je zastavit.

            Bratři a sestry, bylo to od našich předků velice pěkné, že na nás mysleli. A je také velmi důležité, že si to my uvědomujeme. Vždycky, když bylo našemu národu nejhůře, hledal útočiště pod ochranou sv. Vác­lava.

            Moji milí, a teď jsme u druhé strany celé věci. Když naši předkové mysleli na nás, tak také my máme myslet na naše „budoucí“. Ani my si ne­dovedeme představit, jací budou. Ale jedno je jisté: naši „budoucí“ od nás očeká­vají, že jim nepředáme zemi zničenou, že jim nepředáme přírodu zamoře­nou jedovatými odpady, že jim nepředáme zdemolované dědictví otců. Ale očekávají od nás, že jim vše předáme tak, aby i oni z toho mohli žít.

            Bratři a sestry, a to se týká nejen světa hmotného, ale především světa duchov­ních a mravních hodnot. Lidé poplivali a pošlapali svatý zákon Boží, plivli do tváře Desateru Božích přikázání. Nerespektují řád manželství, rozvody ničí rodiny a děti, narušují budoucí generace. Šíří se zhoubná a zákeřná „genderová teorie“, která stírá rozdíly mezi pohla­vími. Neúcta k životu, potraty, na­růstající mezinárodní terorismus, který se neštítí absolutně ničeho, šlape se po názoru druhých, po svobodě svědomí. Toto vše se krutě vymstí na bu­doucích generacích!

            Moji drazí, a tak si zodpovědně položme otázku: Jak my mys­líme na své budoucí? Co jsme pro ně udělali a co pro ně děláme? Zatím si to ještě mnoho lidí neuvědomuje, ale celý problém dnešního světa je pro­blé­mem víry. Je to věc zvládnutí morálních zákonů, zvládnutí duchovních sil. Buďto člověk bude ovládat duchem sám sebe a hmotu – anebo hmota ovládne člověka a zničí ho. Smysl lidského života a poslání člověka je v hodnotách duchovních, nikoliv ve hmotě. Právě proto, že lidé popřeli Boha, popřeli duchovní hodnoty a dovolili nad sebou vládnout hmotě, právě proto se dnes lidstvo nachází v tak kritické situaci, kdy se materie obrací proti němu.

            Bratři a sestry, silám hmoty musí člověk čelit silou ducha, musí být nad hmotou, musí jí spoutat a musí jí vládnout. Svatý Václav dokázal čelit násilí – to jest síle hrubosti a bezohlednosti – silou lásky a odpuštění. Kdyby byl býval vzal meč a rozťal svého bratra Boleslava ve dví, tak by se nikdy nestal pro náš národ a jeho dějiny tím, čím se stal. Právě toto nám přináší křesťanství – sílu Ducha svatého, která se projevuje láskou, milo­srdenstvím, odpuštěním, spravedlností, pokojem a dobrem. Tyto všechny hodnoty ducha jsou výrazné na osobnosti svatého Václava. Proto náš přední národní patron stále přitahuje všechny generace věřících i nevěří­cích.

            Přátelé Boží, dejme si dnes každý sám odpověď na tu závažnou otázku: Jak já myslím na ty budoucí? Hájím hodnoty ducha, víry a křes­ťanství, nebo je dokážu vyměnit za krajíc chleba, za kus hmoty, za peníze? Pevně věřím, že si na tuto otázku dokážeme odpovědět správně.

            Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budou­cím! Zatřes nám svědomím, abychom jako ty byli stateční a věrní! Pros za nás Boha, svatého Ducha, svatý Václave! Kriste eleison!!! Amen.