Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠTĚDRÝ DEN - půlnoční mše svatá (cykl C)

24. 12. 2015

Dva obrázky Vánoc

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Ještě jednou vás všechny srdečně vítám na dnešní půlnoční slavnosti a vroucně si přeji, abychom prožili radostné setkání s vtělenou Boží láskou. Je nutné, abychom měli otevřená a hořící srdce, aby se nás kouzelné tajemství Vánoc dotklo, aby nás silně oslovilo a především aby nasměrovalo náš život správným smě­rem.

            Moji milí, nadpis dnešní sváteční promluvy je „Dva obrázky Vá­noc“. Rád bych vám všem nabídnul srovnání těchto dvou obrázků: na jedné straně obrázek konzumních Vánoc a na straně druhé obrázek Vánoc malíře Josefa Lady.

            Bratři a sestry, položme si otázku: Čím se staly Vánoce pro moder­ního člověka počátku 3. tisíciletí a našeho prostředí? Lidé neoslavují dnes Narození Spasitele, ale oslavují sami sebe. Z Vánoc se udělala sentimen­tální slavnost, jakási „rodinná show“. Rodiče cítí vinu, že na své děti bě­hem roku neměli čas, a tak jim to na Štědrý večer chtějí vynahradit hroma­dou dárků. Vánoce se stávají záležitostí peněženky či bankovního konta. Zmocnil se jich průmysl, obchod, reklama a pěstuje se jakýsi „vánoční materialismus“.

            Moji drazí, v jedněch křesťanských novinách v Bavorsku se v předvá­noční době objevil velký inzerát, který velice přesně vystihuje pod­statu konzumních Vánoc: „Co jste to udělali ze svátku mého Narození? Prosím vás, nedělejte mi z toho jarmark. Váš Ježíš Kristus, v jeskyni za Betlémem narozený, vlastní rukou podepsaný.“

            Bratři a sestry, lidé si skutečně mohou gratulovat, neboť se jim doko­nale podařilo zadusit Ježíšovo Narození pod hromadou balicího pa­píru s jedlovými větvičkami, pod kilometry pozlacených stužek, pod hro­madami vánočních pozdravů a prohýbajícím se štědrovečerním stolem. Ticho Svaté noci přehlušují výbuchy zátek šampaňského pro dospělé anebo „rychlých špuntů“ pro děti. Tohle tedy zůstalo rádoby „křesťanské“ Evropě ze slavení Vánoc! Tajemství Boha, který se stal člověkem – udá­lost, která měla šokovat celý svět – se zploštila na nasládlou idylu jmelí.

            Moji milí, a tak je načase rychle opustit tento neutěšený a smutný obrázek konzumních Vánoc. Stojíme nyní v duchu před druhým obrázkem – je to Ladův obrázek Vánoc. A co na tomto obrázku malíře Josefa Lady vidíme? Ulice města, v pozadí kostel, v oknech se svítí. Je Štědrý večer. Před jedním oknem stojí chudá rodina. Stojí venku na zasněženém chod­níku a dívá se dovnitř. Je s nimi i malá holčička. Tatínek ji vzal na ramena, dívá se do panského domu. Jaká krása tam je! Vánoční stromeček plný cukroví a ozdob. Všechno pěkně ozářené. Chudí lidé si to nemohou dovo­lit. Aby jejich dítě něco krásného vidělo, zajdou se podívat před okno as­poň na stromeček bohatých lidí. Tak tomu skutečně bylo a v mnohých částech světa je tomu tak dodnes.

vanoce_josefa_lady.jpg

            Bratři a sestry, u nás může mít dnes každý všeho dost. Stromeček máme – ale láska nám chybí. Stromeček si můžeme koupit, ale lásku si nekoupíme. Stromeček máme – ale většině lidí chybí Bůh…

Moji drazí, vraťme se však k tomu Ladovu obrázku Vánoc. Ta malá holčička se dívá přes okno na cizí Vánoce. Ti chudí lidé však měli něco jiného, podstatnějšího a krásnějšího. Našli to v kostele, dostali to od církve svaté. Ti chudí lidé měli VÍRU. Znali Pána Ježíše a dobře věděli, že On je světa Spasitelem, že On spasí svůj lid od hříchů. Na cizí stromeček se dívá holčička, ale ví o Jezulátku. Ó, chudé dítě z Ladova obrázku, jak jsi šťastné, jak jsi bohaté ve své duši!

Bratři a sestry, my nemusíme dnes postávat před cizími domy a byty. My dnes všechno máme doma. Ale v těch našich domech jsou děti, a těm chybí v duši Jezulátko. Co vědí naše děti o Kristově narození? Jakou mají lásku v srdci? Kolik jich tu chodí kolem rozzářeného domu Božího – vidí světlo, ale bojí se vstoupit.

            Moji milí, dvě rady vám všem dnes dám. Mnozí lidé rádi o Váno­cích poslouchají Českou mši vánoční rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby. Je to pro ně folklór, nic víc. Ale cože se to tam zpívá? „Pojďme, pojďme k Betlému, místu přeblaženému!“ A tak první radou pro nás, aby­chom prožili krásné Vánoce v hloubi duše – musíme přijít hodně blízko k posvátnému místu. Udělat v srdci místo pro Narozeného a nebát se k sobě vzít Dítě a jeho Matku.

            Bratři a sestry, a jaká bude druhá rada? Otevřeme svá srdce doko­řán pro všechny lidi dobré vůle. Ne zavalit druhého člověka dárky, hmo­tou, jídlem, pitím atd. Ale mít pro něho čas a porozumění. Snažit se po­chopit, proč ti druzí žijí tak jak žijí, co mají v hloubi duše za přání a touhy – zkrátka naučit se jim rozumět, naslouchat jim a mít je rádi.

            Přátelé Boží, a to bude okamžik, kdy také objevíme Boha. To bude okamžik, kdy pocítíme v hloubi srdce jeho oblažující přítomnost a neko­nečnou lásku. Přeji vám všem, aby se na vás sneslo Boží světlo a oblažu­jící rosa Boží lásky. Požehnané Vánoce všem! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, který v této tiché a Svaté noci v jeskyni za Betlémem – z života čistého, z rodu královského – nám, nám narodil se! Amen.