Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Panny Marie Růžencové

7. 10. 2017

Věnec růží

 

pm_ruzencova.jpg

 

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Vstoupili jsme do marián­ského měsíce října, který je zasvěcen Panně Marii – Krá­lovně posvátného růžence. Již nám nastal podzim. V přírodě růže odkvé­tají, v kostele právě v říjnu kvetou růže nejvíc. Růže bílé – radostné, růže rudé – bolestné, růže zlaté – slavné. Vijeme je do věnce, kterému říkáme růženec. Je to naše pomůcka v duchovním životě. Růženec je kniha, v níž je v obrazech za­chycen život Pána Ježíše, Panny Marie i život náš. Může v ní číst dítě i babička, básník i král. Růženec je posila v bolesti, společník v beze­sných nocích, a nakonec bude naší poslední výbavou do truhly.

            Moji milí, blahoslavená Panna naléhavě volá ve Fatimě: „Modlete se růženec!“ A mariánští ctitelé z řad duchovenstva i laiků berou tuto Ma­riinu výzvu velmi vážně. Papež svatý Jan XXIII. to potvrdil, když řekl: „Kněz po modlitbě breviáře a laik po mši svaté má mít v rukou růže­nec a  zbožně se ho modlit.“ Je rovněž zajímavé, že sv. Jan XXIII. se někdy modlíval breviář ve vatikánských zahradách, ale svatý růženec vždy v kapli a  vkleče. Tento světec se denně modlil celý 15-desátkový růženec.

            Bratři a sestry, v modlitbě svatého růžence nám blahoslavená Panna připomíná celé dějiny spásy. Je to veliký dar naší Nejblahoslave­nější Panny a Matky Boží Marie. Růženec není pouze jednoduchý řetěz perel. Růženec je řetěz, který přitahuje nebe k nám a nás k nebi. Růženec je řetěz, který vždy pevněji a pevněji spoutává Satana a vždy víc a více ho činí bezmocným vůči nám. Je to řetěz, který nám dodává sílu Svatého Du­cha – toho Ducha pravdy a lásky, který posi­loval a posiluje vyznavače a mučedníky všech dob.

            Moji drazí, kdo se upřímně a vroucně modlí svatý růženec, za­jisté pronikne do ohromujícího tajemství naší spásy, do nekonečné Boží lásky, která nás stvořila pro sebe, která nás vykoupila z nadvlády ďábla a která nás posvěcuje pro náš věčný život v dokonalé blaženosti. A tak důrazně odmítáme názory některých rádoby teologů, kteří tvrdí, že růženec je dobrý leda tak pro staré babičky.

            Bratři a sestry, pro babičku je růženec nádhernou ozdobou třesou­cích se rukou. Pro mladého muže je růženec kompasem, aby nevybočil ani na­pravo, ani nalevo, ale vždy přímo směřoval k Bohu. Pro mladou ma­minku zůstane růženec posilou, aby od Matky Boží čerpala odvahu pevně kráčet vedle svých dětí. A co ostatní mladí lidé? Bez růžence jsou jako beze zbraně proti přesile! Mladí potřebují růženec jako chléb. Ano, tak jako se nám chléb nikdy nepřejí, tak by nám nikdy neměl zevšednět ani svatý rů­ženec. Růženec pro svůj duchovní život potřebujeme tak nutně, jako vzduch, vodu a chléb.

            Moji milí, ve škole jsme se učili Erbe­novu báseň Svatební košile. Nešťastná dívka vyšla s podivným průvodcem do bouřlivé noci. Vítr sku­čel, psi vyli, sovy houkaly. Pocestný pobízel ke spěchu a rval jí všechny náboženské předměty. Modlicí knížky zahodil a byli skokem deset mil.

Co máš, má milá, za pasem?

Růženec s sebou vzala jsem.

Ha, ten růženec z klokočí

jako had tebe obtočí,

zúží tě, stáhne tobě dech:

zahoď jej pryč neb máme spěch! —

Růženec popad, zahodil

a byli skokem dvacet mil.

To byl pokrok! Ale kam ji to vedl?  —  Na hřbitov!

            Přátelé Boží, neodhazujme nikdy růženec ani kříž. Bez víry a nábo­ženství by se svět proměnil v jeden veliký hřbitov. Bez ochrany Panny Marie, Královny posvátného růžence, by bylo smutno a chladno – jako tam, kde chybí mateřská láska. A tak se vraťme k modlitbě svatého rů­žence. Návrat k růženci je návrat k mateřskému srdci Panny Marie. A na tomto srdci je dobře malému i velkému. Pojďme zpět k modlitbě růžence, a svět bude krásnější, neboť v něm bude více lásky, spravedlnosti, milosr­denství, pokoje a dobra! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.