Svátek Panny Marie Růžencové
Věnec růží
Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Vstoupili jsme do mariánského měsíce října, který je zasvěcen Panně Marii – Královně posvátného růžence. Již nám nastal podzim. V přírodě růže odkvétají, v kostele právě v říjnu kvetou růže nejvíc. Růže bílé – radostné, růže rudé – bolestné, růže zlaté – slavné. Vijeme je do věnce, kterému říkáme růženec. Je to naše pomůcka v duchovním životě. Růženec je kniha, v níž je v obrazech zachycen život Pána Ježíše, Panny Marie i život náš. Může v ní číst dítě i babička, básník i král. Růženec je posila v bolesti, společník v bezesných nocích, a nakonec bude naší poslední výbavou do truhly.
Moji milí, blahoslavená Panna naléhavě volá ve Fatimě: „Modlete se růženec!“ A mariánští ctitelé z řad duchovenstva i laiků berou tuto Mariinu výzvu velmi vážně. Papež svatý Jan XXIII. to potvrdil, když řekl: „Kněz po modlitbě breviáře a laik po mši svaté má mít v rukou růženec a zbožně se ho modlit.“ Je rovněž zajímavé, že sv. Jan XXIII. se někdy modlíval breviář ve vatikánských zahradách, ale svatý růženec vždy v kapli a vkleče. Tento světec se denně modlil celý 15-desátkový růženec.
Bratři a sestry, v modlitbě svatého růžence nám blahoslavená Panna připomíná celé dějiny spásy. Je to veliký dar naší Nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Růženec není pouze jednoduchý řetěz perel. Růženec je řetěz, který přitahuje nebe k nám a nás k nebi. Růženec je řetěz, který vždy pevněji a pevněji spoutává Satana a vždy víc a více ho činí bezmocným vůči nám. Je to řetěz, který nám dodává sílu Svatého Ducha – toho Ducha pravdy a lásky, který posiloval a posiluje vyznavače a mučedníky všech dob.
Moji drazí, kdo se upřímně a vroucně modlí svatý růženec, zajisté pronikne do ohromujícího tajemství naší spásy, do nekonečné Boží lásky, která nás stvořila pro sebe, která nás vykoupila z nadvlády ďábla a která nás posvěcuje pro náš věčný život v dokonalé blaženosti. A tak důrazně odmítáme názory některých rádoby teologů, kteří tvrdí, že růženec je dobrý leda tak pro staré babičky.
Bratři a sestry, pro babičku je růženec nádhernou ozdobou třesoucích se rukou. Pro mladého muže je růženec kompasem, aby nevybočil ani napravo, ani nalevo, ale vždy přímo směřoval k Bohu. Pro mladou maminku zůstane růženec posilou, aby od Matky Boží čerpala odvahu pevně kráčet vedle svých dětí. A co ostatní mladí lidé? Bez růžence jsou jako beze zbraně proti přesile! Mladí potřebují růženec jako chléb. Ano, tak jako se nám chléb nikdy nepřejí, tak by nám nikdy neměl zevšednět ani svatý růženec. Růženec pro svůj duchovní život potřebujeme tak nutně, jako vzduch, vodu a chléb.
Moji milí, ve škole jsme se učili Erbenovu báseň Svatební košile. Nešťastná dívka vyšla s podivným průvodcem do bouřlivé noci. Vítr skučel, psi vyli, sovy houkaly. Pocestný pobízel ke spěchu a rval jí všechny náboženské předměty. Modlicí knížky zahodil a byli skokem deset mil.
Co máš, má milá, za pasem?
Růženec s sebou vzala jsem.
Ha, ten růženec z klokočí
jako had tebe obtočí,
zúží tě, stáhne tobě dech:
zahoď jej pryč neb máme spěch! —
Růženec popad, zahodil
a byli skokem dvacet mil.
To byl pokrok! Ale kam ji to vedl? — Na hřbitov!
Přátelé Boží, neodhazujme nikdy růženec ani kříž. Bez víry a náboženství by se svět proměnil v jeden veliký hřbitov. Bez ochrany Panny Marie, Královny posvátného růžence, by bylo smutno a chladno – jako tam, kde chybí mateřská láska. A tak se vraťme k modlitbě svatého růžence. Návrat k růženci je návrat k mateřskému srdci Panny Marie. A na tomto srdci je dobře malému i velkému. Pojďme zpět k modlitbě růžence, a svět bude krásnější, neboť v něm bude více lásky, spravedlnosti, milosrdenství, pokoje a dobra! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.
