Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Posvěcení lateránské baziliky

9. 11. 2017

Matka a hlava všech kostelů

 

Lateránská bazilika v Římě

 

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slaví celá římskokato­lická církev svátek výročí posvěcení lateránské baziliky v Římě. Plný titul tohoto velechrámu je vpravdě vznešený a zní takto: „Patriarchální arciba­zilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Evangelisty a svatého Jana Křtitele v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města Říma i celého světa“. I když papež sídlí ve Vatikánu při chrámu svatého Petra, zůstává lateránský kostel patriarchální arcibazilikou římského biskupa. Laterán­skou baziliku postavil ve 4. století císař Konstantin Veliký a výročí jejího posvěcení se slaví v církvi svaté už od 12. století právě v tento den. Nej­prve to byl svátek pouze pro město Řím, později se rozšířil na celou řím­skokatolickou církev. Tato arcibazilika, při které až do roku 1305 sídlili papežové, je pokládána za  mateřský chrám všech katolických kostelů na světě, a tím nádherně symbolizuje jednotu a lásku jedné, svaté, katolické a apoštolské církve.

            Moji milí, svatý Jan Evangelista – jeden z patronů lateránské baziliky – žil po Kristově zmrtvýchvstání a nanebevstoupení na ostrově Patmos, a zde obdržel od Boha vidění nebes­kého Jeruzaléma, viděl novou zemi a nové nebe. Viděl sestupovat z nebe od Boha svaté město, nový Jeruzalém, vystrojené jako nevěstu okrášlenou pro svého ženicha. Dojemně popisuje jeho stavbu, jeho složení i jeho oby­vatele. Ba uslyšel dokonce mohutný hlas od Božího trůnu: „Hle, stánek Boží je mezi lidmi! Bůh bude mezi nimi přebývat. Oni budou jeho lidem a Bůh sám bude s nimi.“

            Bratři a sestry, v každém kostele prožíváme v malém předchuť nebe a života v něm. Zde vedle sebe stojí učenec i prostý člověk, starý i mladý, bohatý i chudobný, zdravý i nemocný. Středem každého kostela je Beránek – Eucharistický Ježíš! On je tím jedinečným pojítkem. A tak tomu bude i v nebi. Stánek Boží je mezi lidmi. Bůh bude mezi nimi přebý­vat!

            Lateránská bazilika nám tedy připomíná nebeský Jeruzalém, do něhož se všichni ubíráme jako budoucí obyvatelé nebe. Abychom však mohli získat „nebeské občanství“, musíme se na to připravovat už zde, na této zemi. Svaté město bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro ženicha. V hodině smrti musíme být už dokonale připraveni – jako ta nevěsta! To znamená být v nebeském rouchu milosti posvěcující.

            Moji drazí, když chtěl náš Pán zdůraznit hodnotu Božího chrámu, kde byl Bůh přítomen v Arše úmluvy, pravil farizejům: „Vy hlupáci a slepci! Vždyť co je víc: zlato – anebo chrám, který dodává tomuto zlatu posvátnosti?“ Pán Ježíš tím chtěl naznačit, abychom nekladli takový důraz na zevnějšek, ale na vlastní svatyni – na nesmrtelnou duši, která může posvěcovat i náš zevnějšek – tedy naše smrtelné a hříšné tělo.

            Také svatý apoštol Pavel zdůrazňuje, abychom svoji tělesnou schránku drželi ve svatosti, jako ochrannou zeď kolem svatyně. Svatý Petr zase naznačuje, co máme v této svatyni činit: máme v ní být všichni „sva­tým kněžstvem“, které má přinášet „duchovní oběti, příjemné Bohu a Ježíši Kristu“.

            Bratři a sestry, právě toto je náš úkol a naše poslání v době tajem­ného snoubenectví zde na zemi. Už nyní mám být živým svatostánkem, v němž přebývá Duch svatý, Ježíš Kristus, celá Nejsvětější Trojice. Prvním a jediným Ve­leknězem a též i jedinou Obětí je sám Kristus Pán. Jako oběť vydal sebe samého, své Tělo a svou nejdražší Krev, aby nás vykoupil a navěky spasil. Jeho obětním oltářem byl — kříž. A pokračuje mystickým způsobem v každém svatostánku a na každém oltáři.

            Přátelé Boží, co si tedy dnes odneseme za poučení a povzbuzení? K jakému rozhodnutí nás může vést dnešní svátek? Především si důrazně uvědomím, že zde na zemi mám být chrámem, v němž přebývá Bůh. A mám přinášet s Bohem a pro Boha oběti svých stavovských povinností. Potom mi bude naprosto samozřejmé, abych se těšil na trvalé spojení s Kristem Pánem v nebeském Jeruzalémě, abych se těšil na nebeského Ženi­cha.

            Tam nám Pán setře každou slzu z očí, tam nebude více ani smrti, ani zármutku, ani nářku. Tam, kdo zvítězil, dostane veliké dědictví: Berá­nek bude naším Bohem a my budeme jeho lidem. Sláva Boží nás bude osvětlovat a Beránek bude Světlem... V tomto světle budou kráčet národy... Nevejde tam nic nečistého, ale pouze ti, jenž budou zapsáni v Beránkově knize života. Pouze ti, kteří se na to připravili. Pouze ti, kteří se naučili stát svorně a jednotně – bratr s bratrem, sestra se sestrou, soused se sousedem, přítel s přítelem i s nepřítelem, malý s velkým, učený s obyčejným, zdravý s nemocným. Ti všichni budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc už vůbec nebude, ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky! Amen.