Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Povýšení svatého Kříže

14. 9. 2017

Vezmi kříž a následuj Krista

 

velky_patek.jpg

 

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní svátek Povýšení sva­tého Kříže nás vede k tomu, abychom se s novou pozorností podívali na toto hlavní znamení křesťanské víry. Abychom si znovu uvědomili, že na kříži zemřel Syn Boží, abychom my, děti lidské, mohli žít.

            Moji milí, podívat se na kříž je velice snadné. Vždyť naši zbožní předkové nám zanechali mnoho křížů všude, kam jenom pohléd­neme: že­lezné kříže na věžích kostelů, žulové kříže na rozcestích silnic, mramorové kříže na hřbitovech, dřevěné kříže na stěnách našich domác­ností, stříbrné a zlacené kříže jako přívěšek na krku. Kam se podíváš, za­hlédneš nějaký kříž.

Bratři a sestry, jenomže právě v tom je naše potíž. Čeho je moc, to přestaneme vidět a vnímat. Vzniká nebezpečí, že to ztratí původní význam a stane se kýčem nebo pouhou ozdobou. Vždyť kdejaký „mafián“ má v  autě pověšený růženec s křížkem! Nám hrozí především nepoužívání kříže než jeho zneužívání. Nám je toto znamení tak zevšed­nělé, že se nad tím už nezamýšlíme. A mělo by nás přece při každém po­hledu na  kříž napadnout, že na kříži vykrvácel Boží Syn, abychom my mohli žít. Mělo by nás na­padnout, že na kříži přestalo být lidské trápení nesmyslné a  bezúčelné. Mělo by nás napadnout, že Kristův kříž máme po celý život následovat.

            Moji drazí, následovat Kristův kříž denně v osobním životě, to je náš úkol. Ale co se tím vlastně myslí? Máme snad vyhledávat kříže, máme vyhledávat trápení? To určitě ne. Ani Pán Ježíš to nedělal, kříž mu byl vnucen. My neuctíváme svatý kříž jako nástroj mučení a usmrcení, ale jako nástroj vítězství nad smrtí, jako znamení života za smrtí. Světlo Kristova kříže – to je jas Zmrtvýchvstalého, to je vítězná záře velikonočního jitra!

            Bratři a sestry, následování Kristova kříže znamená, jak nás učí i dnešní čtení ze svatých Písem, pohlédnout na kříž s vírou, když na nás do­lehnou kříže každodenního života. Následování Kristova kříže znamená spojit své denní kříže s křížem Kristovým a nést je v síle Kristově. Na gol­gotské skále našeho světa stojí Kristův kříž už po všechny časy. Jeho pa­prsky odpouštějí vinu a obdarovávají životem toho, kdo na něj s vírou po­hlédne.

            Moji milí, na skále, kde zemřel Kristus Ježíš, však stály kříže tři. Jeden si musíme vybrat. Na prostředním umíral nevinný Syn Boží – to byl kříž obětavé lásky. Tento kříž si vzít nemůžeme, protože my nejsme bez viny. Na levém kříži umíral zatvrzelý zločinec – to byl kříž zavržení. Tento kříž si vzít nesmíme, protože vede do plamenů pekelných. Zbývá nám kříž po pravici Krista Pána. Na něm umíral zločinec kající – to byl kříž lítosti a pokání. A  toto je kříž pro nás. Tento kříž si vzít musíme, protože jedi­nou cestou následování Krista je cesta upřímné lítosti, kajícnosti a při­znání si svých hříchů. A potom také uslyšíme tu radostnou větu: „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji!“

            Bratři a sestry, od smrti Božího Syna přijala Církev svatá znamení kříže jako projev víry v Syna Božího. Není úkonu, není vy­sluhování svá­tostí, aby to Církev neprovázela znamením svatého kříže. Po smrti Krista Pána na kříži se toto „dřevo potupy“ stalo znamením rozli­šo­vání: Patřím Kristu anebo mu nepatřím? Pokud Kristu patřím, tehdy musím i já celým svým živo­tem oslavit jeho kříž. V mém bytě bude kříž na čelném místě. Když budu dělat znamení kříže, vždy to bude důstojné a vědomé vyznání vřelého díku za Kristovu lásku. Bez zna­mení kříže nenastoupím na žádnou cestu, bez znamení kříže nezačnu žád­nou práci, bez  znamení kříže si neu­krojím chléb, bez znamení kříže večer neulehnu na svoje lůžko.

Moji drazí, první křesťané se znamením kříže rozlišovali od po­hanů. Stovky mučedníků kráčelo s křížem na popraviště. Vězni si toto znamení vyrývali do  stěn žalářů. My – křesťané dnešní doby – schová­váme kříž do skříní a nahrazujeme ho takzvanou bytovou archi­tekturou, ovšemže bez kříže! Děkujme tedy dnes našemu Pánu za všechny mučed­níky, kteří o jeho přesvatém kříži dokázali svědčit vlastním životem.

Přátelé Boží, víme, že jsou kříže viditelné, ale také skryté, tajemné. Sedmibolestná patřila k těm, kteří byli ukřižováni tajemně, mysticky. Pro utrpení Sedmibolestné Panny Marie prosme jejího Syna o mi­lost pro kaž­dou trpící duši, aby vlastním utrpením na sobě dokázala osla­vit Kristův svatý kříž. Ten, kdo z lásky trpí za sebe i za druhé, ten svým vlastním ži­votem vyznává: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a dobrořečíme tobě, neboť skrze svůj svatý kříž svět jsi vykoupil! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.