Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

3. 5. 2017

Různé cesty k Bohu

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek dvou apoštolů – svatého Filipa a svatého Jakuba Alfeova. A můžeme se ptát: Jak se tito dva apoštolé dostali dohromady? Víme, že nejprve si je Kristus Pán vyvolil mezi svých dvanáct apoštolů. A potom po smrti byly ke slavnosti nově postaveného chrámu dvanácti apoštolů v Římě přivezeny a v tomto chrámě slavnostně uloženy ostatky apoštolů Filipa a Jakuba. Od té doby se jejich svátek slaví společně.

            Moji milí, co vlastně víme o životě těchto dvou apoštolů? Víme toho o obou poměrně dost. Nejprve se podívejme na apoštola Filipa. Když se o  někom řekne, že má „filipa“, rozumíme tím, že je chytrý a bystrý. A plně to platí i o našem apoštolu Filipovi. Víme, že pocházel z Betsaidy na břehu Genezaretského jezera – stejně jako Šimon Petr, Ondřej a bratři Ja­kub a Jan Zebedeovi. Společně s nimi se vydal Filip k Jordánu za Janem Křtitelem. Byli tam zrovna tenkrát, když byl pokřtěn Pán Ježíš. Slyšeli Janovo svědectví: „Hle, Beránek Boží!“

            Bratři a sestry, Filip byl tenkrát první, koho Pán Ježíš povolal za apoštola. Řekl mu: „Pojď za mnou!“ A Filip bez rozpaků šel. A hned za­číná apoštolovat. Běží za přítelem Natanaelem-Bartolomějem a říká mu: „Nalezli jsme toho, o kterém psali proroci! Je to Ježíš z Nazareta!“ A když Natanael pochybuje, co dobrého by mohlo vzejít z Nazareta, vybízí ho rázně: „Pojď se podívat!“

            Moji drazí, Filip byl s Pánem Ježíšem také na svatbě v Galilejské Káně, byl s ním věrně po celou dobu jeho života. Když se Pán ptal, jak nasytit hladové posluchače, bystrý počtář Filip rychle spočítal, že ani dvě stě denárů by nestačilo k jejich nasycení. Je velmi pravděpodobné, že Filip znal i cizí řeči. Na něj se obraceli cizinci, aby je seznámil s Kristem Pá­nem. Filip byl zřejmě praktického založení, který hledal přímočaré řešení. Říká Kristu Pánu: „Pane, ukaž nám svého Otce – a to nám stačí!“

            Bratři a sestry, apoštol Filip byl také při Poslední večeři Páně a uvi­děl vzkříšeného Krista. Byl s Ježíšem při jeho Nanebevstoupení a byl také mezi těmi, kdo přijali Ducha svatého. A potom odchází podle příkazu Páně na misijní cesty, které končí na sklonku prvního století v maloasij­ském městě Hierapolis nejvyšším svědectvím – mučednickou smrtí. Cír­kevní historik Eusebius píše, že Filip byl ženatý a měl tři dcery. Dvě z nich že podstoupily mučednickou smrt spolu s otcem apoštolem. Z toho vidíme, že s Filipem chodila po misijních cestách i jeho rodina.

            Moji milí, a co apoštol Jakub? Víme, že Jakubové byli v apoštol­ském sboru dva. Rozlišovali je podle věku. Jakub Starší – bratr apoštola Jana a syn Zebedeův – působil po Nanebevstoupení Páně v Jeruzalémě a Samařsku a byl první z dvanácti, kdo zemřel mučednickou smrtí – už za deset let po ukřižování Pána Ježíše. Světec dnešního dne, apoštol Jakub Mladší, byl synem Alfea a byl v příbuzenském vztahu s Pánem Ježíšem. Pro jeho spravedlivý život ho křesťané zvolili za prvního jeruzalémského biskupa. Dvacet let spravoval jeruzalémskou a palestinskou církev. Za pronásledování křesťanů, které rozpoutal židovský velekněz roku 62, byl o hlavním velikonočním svátku svržen z chrámového cimbuří a pod hradem dobit palicí. Ta palice se stala jeho znakem.

            Bratři a sestry, za Jakubova života to jeruzalémští křesťané neměli lehké. Trpěli nejen pronásledováním od židů, ale i spory ve vlastních řa­dách. Křesťanů ze židovství bylo málo. Stále více pohanů se hlásilo ke Kristu. Co však s nimi? Jsou povinni přijmout obřízku a zachovávat všechny ostatní židovské předpisy? Biskup Jakub spolu s apoštolem Pet­rem svolali církevní sněm, který rozhodl: Kristova víra je otevřená všem! Apoštol Pavel si na znamení jednoty podal ruku s Petrem, Jakubem i Ja­nem a v listu Galaťanům je nazývá „sloupy církve“.

            Moji drazí, od apoštola Jakuba máme také zachován jeho list, kde shrnuje své mravní zásady. Jeho nejznámější a nejzávažnější výrok zní: Víra beze skutků je mrtvá! Je to odezva Kristova učení, že láska k Bohu se musí projevit skutky lásky k bližnímu. Pokud byste si postupně tento Jakubův list přečetli, najdete v něm výborné zpovědní zrcadlo, které vede k opravdovým předsevzetím.

            Přátelé Boží, společný svátek těchto povahově rozdílných apoštolů s odlišnými životními osudy nám dnes naznačuje, že k Bohu může každý z nás jít po různých cestách, jak nám dávají příklad oba apoštolé. Důle­žité je, abychom se na své cestě k Bohu vždy snažili hledat a plnit Boží vůli, a  tak abychom jednou od Pána přijali věčný život v dokonalé radosti. Svatý Filipe a Jakube, orodujte za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.