Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Jakuba Staršího, apoštola

25. 7. 2017

Přišel jsem, abych sloužil

Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svatého Jakuba Staršího, apoštola. Víme, že Jakubové byli v apoštolském sboru dva. Rozlišovali je podle věku. Jakub Starší byl syn Zebedeův a bratr mi­láčka Páně – svatého apoštola Jana. Po Nanebevstoupení Páně působil v Jeruzalémě a Samařsku a byl prvním z Dvanácti, kdo zemřel mučednickou smrtí – už za  deset let po ukřižování Pána Ježíše. Ten druhý apoštol – Ja­kub Mladší – byl synem Alfea a byl v příbuzenském vztahu s Pánem Ježí­šem. Byl zvolen za prvního jeruzalémského biskupa. Jakub Alfeův také napsal list, který patří do knih Písma svatého Nového zákona.

            Moji milí, co vlastně víme o dnešním světci – svatém apoštolu Jaku­bovi Starším? Jakub a jeho mladší bratr Jan patřili podle svědectví všech evangelií k jádru skupiny kolem Pána Ježíše. Kdykoliv se dělo něco mimořádného, vždycky u toho byli apoštolé Petr, Jakub a Jan, tito tři. Ano, svatý apoštol Jakub Starší byl při Kristově oslavení na hoře Promě­nění, byl také při Kristově zatčení na hoře Olivetské. Svatý Jakub patřil vždy do skupiny nejbližších apoštolů kolem Krista Pána. Proto také pr­votní Kristova Církev měla ke svatému Jakubovi velikou úctu.

            Bratři a sestry, v dnešním evangeliu však hrají sourozenci Zebede­ovi Jakub a Jan méně vznešenou úlohu. A my se ptáme: Proč dává svatá matka Církev právě o svátku svatého Jakuba předčítat úryvek o události pro něho velice zahanbující? Ano, v tomto úryvku evangelia jsme právě slyšeli o  tom, jak si chtěl pomocí matčiny protekce zajistit se svým brat­rem Janem ministerská křesla v Kristově vládě. Slyšeli jsme o tom, jak se Jakub a Jan snaží ostatní apoštoly přeskočit a předběhnout, jak doslova intrikují v boji o moc.

            Moji drazí, co myslíte, nemělo by se raději decentně pomlčet o tom, jak ani tito dva přední apoštolé nechápali podstatu Kristova nebeského království? Oni dva měli největší starost, aby si zajistili moc nad druhými – a  jejich Mistr a Pán Ježíš Kristus jim přichystal jiné poslání: chce je ro­zeslat, aby druhým lidem sloužili a aby jim hlásali Kristovo radostné po­selství.

            Bratři a sestry, jistě jsme si povšimli jedné významné skutečnosti. Ačkoliv se Jakub a Jan chovali velice nevhodně, Pána Ježíše tohle jejich chování vůbec nerozčílilo. Ostatní apoštolé ovšem byli velice pobouřeni, ti se na Jakuba a Jana velice hněvali. Ale Kristus Pán těmto dvěma snaživ­cům po důstojenství klidně vysvětluje, že hlavní starostí Kristových násle­dovníků je dobře sloužit – nikoliv mocně panovat.

            Moji milí, je velice dobře, že evangelista Matouš, inspirován Du­chem svatým, tuto událost ve svém evangeliu nevynechal. Je velice dobře, že tuto událost určila svatá matka Církev ke čtení právě o svátku svatého Jakuba. Víte proč je to dobře? Protože se jedná o věc stále aktuální. Ono je totiž dychtění po mocenských pozicích, boj o moc a o přední místa i dnes stejně silné jako tenkrát za časů Krista Pána.

            Bratři a sestry, tato touha vládnout, poroučet, být něčím víc než druzí – ta je v nás všech stále přítomná. Tato touha je přítomná jak v po­voláních občanských, tak – bohužel – i v prostředí duchovním, ve svaté Církvi. Slušný člověk se to snaží v sobě potlačit, skrývá to. Ale lepší je na to veřejně ukázat prstem, hlasitě o tom hovořit, abychom si všichni museli stále na sebe dávat pozor, zkrátka a dobře – aby nás neopanovala chuť panovat druhým.

            Moji drazí, Kristova slova „Kdo se mezi vámi chce stát velikým, buď vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech“ platí pro každého z nás i v dnešní době. Vždyť Kristus Pán nám dal příklad, a pokud ho chceme upřímně následovat, musíme jít za ním ve službě, v nesení kříže, v utrpení. Nepřišel jsem, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil – praví Pán. Tato služba Kristu Pánu však není nic neříkající otročinou. Spíše naopak je to služba, která nás vede k opravdové svobodě, a naplňuje naše srdce hlubokou radostí a láskou. Je to jako vzájemná služba milujících se lidí. Když mám někoho rád, tak mu s chutí pomáhám a s radostí plním jeho přání. Mně samotnému to pak přináší velký užitek a můj život se naplňuje štěstím. Naopak když musím někomu sloužit z donu­cení, protože MUSÍM, a jiné východisko není, deptá mě to a ubíjí. To, co zde působí tu tajemnou proměnu, je láska.

            Bratři a sestry, obdobně tomu bylo i u svatého Jakuba. Jeho služba Kristu Pánu ho naplňovala hlubokou radostí. Proto byl schopen sloužit celý život a nakonec jako první z Dvanácti svůj život obětoval pro Krista Pána. Jeho odměnou byl Kristovým Duchem naplněný život pozemský, a nyní život věčný, prožívaný ve společenství svatých u nebeského Otce.

            Přátelé Boží, prosme tedy dnes při mši svaté, abychom po vzoru svatého apoštola Jakuba dokázali celým svým životem sloužit Bohu a jed­nou dosáhli slávy vzkříšení v jeho království spravedlnosti, lásky, milosr­denství a pokoje, kde už nebude bolest a pláč, ale kde se budeme se všemi svatými radovat na věky věků. Svatý Jakube, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.