Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty

21. 9. 2017

Pozdně povolaný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek autora prvního evangelia v pořadí, svatého apoštola a evangelisty Matouše. Víme, že na rozdíl od ostatních apoštolů nebyl Matouš rybářem, ale zastával ve­lice opovrhované povolání – byl totiž celníkem a vlastním jménem se jme­noval Lévi. Celníci byli považováni za kolaboranty s římským okupačním režimem, a proto byli považováni za hříšníky a byli kladeni na stejnou úroveň jako nevěstky.

            Moji milí, právě celník Matouš vybíral daně pro nepřátele svého národa, pro okupanty Římany. Byl to kolaborant a z jeho povolání celníka mu plynuly výhody. Na významné obchodní cestě ze syrského Damašku do Jeruzaléma měl výnosnou prebendu, a tak si zajisté nežil vůbec špatně.

            Bratři a sestry, mnohem důležitější však je, že na takové významné obchodní cestě se člověk dozví, co je kde nového, co se kde přihodilo. A tak se celník Matouš dozvěděl i o tom rabínovi z Nazareta, který se jmeno­val Ježíš. Rabínům a kněžím se Matouš normálně vyhýbal a bál se jich. Avšak o tomto nazaretském učiteli se vypravovalo, že nestraší lidi pekel­nými tresty, ale že velice pěkně káže o milosrdné lásce nebeského Otce. Dokonce si Matouš někdy zašel Pána Ježíše poslechnout, avšak jen zpo­vzdálí, když byl zrovna Ježíš nablízku. Potom se však zase vrátil ke sta­rému řemeslu, ke svému povolání celníka, ke svému zaběhnutému způsobu života. Neměl v sobě dost síly a rozhodnosti, aby toho zanechal.

            Moji drazí, Pán Ježíš však věděl, co se odehrává v srdci tohoto cel­níka. Proto mu jde osobně na pomoc. Vyhlédne si vhodnou chvíli a sám Matouše oslovuje, sám ho povzbuzuje: „Neboj se, pojď za mnou a násle­duj mne. Já sám se tě ujmu.“ A celník Matouš uposlechne Ježíšova volání a jde. Ze samé radosti nad tímto rozhřešením, nad tímto osvobozením od špatné minulost, uspořádá ještě hostinu na rozloučenou svým přátelům. A pak už bez lítosti opouští výnosné zaměstnání a jde za Pánem Ježíšem. Stává se jeho učedníkem – apoštolem.

            Bratři a sestry, v té době už měl Pán Ježíš kolem sebe šest učed­níků. Bylo to v druhém roce jeho veřejného působení. A vidíte – právě tento „pozdně povolaný“ Matouš, tento muž pozdního povolání nám zane­chal vzácný dar: své životní dílo, svaté evangelium. Matouš byl již starým mužem, když se dal do spisování evangelia. To už uplynulo čtyřicet let od toho překrásného půldruha roku, co chodil s Pánem Ježíšem, co žil v jeho blízkosti s ostatními apoštoly.

            Moji milí, svatý Matouš dostal do rukou první evangelium, které bylo sepsáno – totiž evangelium podle svatého Marka. A viděl, kolik tam toho schází, co Pán Ježíš říkal a učil! A tak se dal pod vlivem Ducha sva­tého do psaní, aby původní stručné Markovo evangelium ucelil, doplnil o vlastní zážitky a zkušenosti – o své osobní svědectví.

            Bratři a sestry, můžeme říci, že evangelium podle svatého Matouše je životopis lidský – je to svědectví o Ježíšovi jako o člověku, našem lid­ském bratru. Mnohem víc Matouš píše o tom, co Pán Ježíš řekl, než o tom, co udělal. A tak se jeho evangelium krásně doplňuje s evangeliem Marko­vým, který se více zaměřil na Ježíšovy zázraky a divy. Matouš nepíše v historickém sledu, v časové posloupnosti, tak jak to šlo za sebou. On spo­juje Ježíšova slova podle obsahu ve veliké celky – v souvislá kázání.

Moji drazí, díky svatému Matoušovi i ostatním evangelistům zní hlas Pána Ježíše i dnes mezi námi. Můžeme si kdykoliv – ať už zde v kos­tele společně, nebo i doma sami – otevřít Písmo svaté a poslechnout si, co nám Pán Ježíš říká. A říká to především nám, lidem současnosti, nejen těm tehdejším svým současníkům!

Bratři a sestry, a tak máme naslouchat evangeliu, jako kdyby Pán Ježíš stál před námi, jako kdyby k nám mluvil osobně. Pro každého z nás je v Písmu svatém věta, kterou Duch svatý nechal zapsat přímo nám na tělo. A pokud budeme takto vnímat evangelium, bude Pán Ježíš stále s námi – ve chvílích radosti i ve chvílích bolesti.

            Moji milí, celníkovi Matoušovi řekl kdysi Kristus Pán v pravé chvíli: „Pojď a následuj mne!“ Dnes volá hlas Ježíšův i každého z nás: I ty pojď a následuj mne! I ty máš činit, jako já jsem činil. I ty máš úkol, který z tebe nikdo nesejme: v pravou chvíli povědět svému bližnímu pravé slovo, které by mu pomohlo dát se do pořádku, dostat se z bídy a úzkostí tohoto světa.

            Bratři a sestry, avšak pozor – je tu položen dvojí důraz: Jednak aby chvíle, kdy promluvíme, byla tou pravou a vhodnou chvílí. A za druhé – aby slovo, které chceme říci, bylo tím pravým a vhodným slovem. Pokud mluvíme v nepravou chvíli, víc pokazíme než prospějeme. A pokud po­víme nepravé slovo, jestli to vyjádříme nevhodně, víc pokazíme než pro­spějeme. Není tedy naším úkolem pořád napomínat, pořád hubovat ty ko­lem sebe. Takové to „já ti pořád říkám“ – to nakonec už nebývá ani slyšeno a omrzí se to všem.

Přátelé Boží, čemu nás tedy učí apoštol a evangelista svatý Matouš? Je třeba podle jeho vzoru a příkladu především o lidech kolem nás pře­mýšlet a uvažovat. Je třeba hledat pravé slovo a v pravou chvíli. A teprve
z ticha, z mlčení, může vyjít slovo, které je slyšeno – které může být těmi kolem nás přijato. A takové slovo vzešlé z ticha řekne mnohem víc, než stálé mluvení naprázdno. Následovat Krista ve službě bližním tedy zna­mená především poznávat bližního, porozumět mu a zamilovat si ho. A potom v pravou chvíli neváhat osobně se nasadit k pomoci. Celník Matouš to pochopil a šel za Kristem. A co my? Po vzoru svatého Matouše ne­chceme zůstat sedět ve svých dobře zabydlených „celnicích“, ale chceme se i my vydat za Kristem a věrně ho následovat! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.