Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Mláďátek betlémských, mučedníků

28. 12. 2023

Položily život místo Krista

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Evangelium nám nevypráví jen radostné příběhy. Zobrazují svět v jeho kráse i v jeho brutalitě. A tak po líbezném svátku lásky – narození Božího Dítěte, následoval hned svátek mladého jáhna Štěpána, který padá za oběť lidské zlobě a nenávisti. A po svátku Miláčka Páně, svatého apoštola a evangelisty Jana, máme další při­pomínku nenávisti a zloby: dnes, ještě uprostřed vánočních světel a ozdob, umírají malé děti, malí človíčkové, mláďátka. Padají za oběť lidské zlobě a  hlouposti.

            Moji milí, dnešní svátek nám říká, že zcela prvními, kteří položili život za Krista, jsou právě ony betlémské děti, které nechal zabít král He­rodes Veliký. Udělal to jen proto, aby měl jistotu, že jej nový král židovský nepřipraví o trůn. Tato mláďátka betlémská ovšem neobětovala svůj život vědomě a dobrovolně jako svědectví víry v Krista, ale byla zbavena života násilným a krutým způsobem místo Krista. Tyto malinké děti položily život místo Krista Pána.

            Bratři a sestry, všechny city se v nás bouří, když  myslíme na to, jaké následky mělo a může i nadále mít nezřízené dychtění po moci, a zou­falá snaha o udržení moci. Podobně se děje až do dnešní doby, kdy zá­kladní příčinou všech válek a všeho násilí je právě tato nezřízená snaha o majetek a moc.

            Moji drazí, vraťme se však zpět do Betléma a jeho okolí. Když král Herodes neobdržel přesnou informaci, kde se dítko Ježíš nachází, uskuteč­nil svůj úmysl krutě důkladným způsobem: nechal povraždit všechny malé chlapečky až do věku dvou let. Je snad tohle čin hodný starostlivého pa­novníka svých poddaných? Ale i přes onu důmyslnou důkladnost nemůže žádná lidská chytrost nabourat Boží plány spásy. Ježíš však musí na svém těle už v tak útlém věku zakusit, co znamená emigrace. Další příklad toho, že mu kromě hříchu nebylo cizí nic z toho, co je lidské.

            Bratři a sestry, život každého z nás je protkán malými i velkými dramaty. A při dnešním svátku svatých Mláďátek betlémských – mučed­níků, máme velikou příležitost učit se, jak se těmto životním dramatům postavit a  jak je unést. Neodbytně se nám klade otázka, proč kolem ko­lébky dítěte Ježíše bylo tolik lidské nenávisti a pronásledování? Ježíšek byl tenkrát také takovým nežádoucím dítětem, jako jsou nežádoucí i mnohé děti dnes. Také dnes se hledá, jak se jich zbavit, jak je zlikvidovat. Tenkrát na lid­skou zlobu krále Heroda doplatila betlémská neviňátka, a Ježíšek unikl do bezpečí. Neunikl však na dlouho – později ho zbičovali, trním korunovali a nakonec ukřižovali.

            Moji milí, je tohle všechno vůbec zapotřebí? Musí se takové hrůzy na světě pořád odehrávat? Proč je na světě tolik zla? Příliš mnoho palči­vých otázek! Jenomže tohle palčivé PROČ nekřičí vzhůru jen o svátku Neviňátek. Také z Ježíšových úst slyšíme na kříži tutéž otázku: „Bože můj, Bože můj, PROČ jsi mne opustil?“ A nám nezbývá, než místo hledání otázek „proč“, se učit v pokoře posledním slovům Pána Ježíše na kříži: „Otče, do  tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ A to je to nej­důležitější pro  každého z nás – učit se úplné, absolutní důvěře v Boha. Svěřit celý svůj život do rukou Boží Prozřetelnosti. A také milovat děti, mít je rád – to je také jedna z jistých a spolehlivých cest do Božího králov­ství.

            Přátelé Boží, co říci na závěr? S nesmírnou úctou a pohnutím si při­pomínáme všechny ty malé betlémské děti, které prostřednictvím vlastní krve, prolité místo Krista, dospěly ke svatosti. A je víc než jisté, že právě tato Neviňátka byla jedněmi z prvních, se kterými se Ježíš ihned po své smrti osobně setkal, aby je pozval ke vstupu do věčné radosti. Tyto děti jsou pro  nás příkladem toho, že lidský věk není rozhodujícím měřít­kem dokonalosti. Kéž se tedy za nás přimlouvají, abychom i my došli do plného společenství s naším Pánem Ježíšem Kristem. Svatá Mláďátka betlémská, orodujte za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.