Jdi na obsah Jdi na menu
 


VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ – „DUŠIČKY“

2. 11. 2018

Věříme v život věčný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Přicházíme dnes do tohoto domu Božího, abychom místo květin položili na oltář vzpomínku na své blízké, které jsme měli rádi a kteří nás předešli na věčnost. Scházíme se dnes, abychom vzpomněli na všechny naše věrné zemřelé. A v síle křes­ťanské naděje na život věčný můžeme slavit památku všech věrných ze­mřelých bez zármutku – v pevné naději, že jim Světlo věčné svítí.

            Moji milí, v tichu doznívají Kristova slova v nás a my chápeme, že člověk stvořený k obrazu a podobenství Božímu není jenom tvor, který se na chvíli objeví na tomto světě, aby zase zanikl. Člověk celý, i se svým tělem, je určen k věčnému životu. I toto naše smrtelné tělo bude jednou vzkříšeno, i ono bude jednou přetvořeno k obrazu, bude podobné vzkříše­nému Tělu Kristovu. Ano, i toto naše smrtelné tělo bude jednou naplněno věčnou slávou.

            Bratři a sestry, dobře víme, že naše tělo nám bylo mnohdy zdrojem nepokoje a pokušení, bylo nám i křížem, bolestí a utrpením. To tělo ne­mocné a chatrné má být jednou zdrojem naší radosti. Pevně věříme, že život věčný JESTIŤ! Věříme v život věčný. Vždyť Kristus Pán nám slíbil příbytek u nebeského Otce a On své slovo vždycky dodrží.

            Moji drazí, s touto pevnou vírou a vyznáním prožíváme tyto po­svátné dny dušičkového oktávu, kdy ožívají hřbitovy – ta tichá místa, která obývají naši zemřelí. Jejich brány celý rok marně zvou. Kolem hřbitovů proudí a kypí život, lidé kolem spěchají do práce, vracejí se k odpočinku, jdou za pobavením. A ti zemřelí tam v míru a pokoji leží, nechávají nás živé na pokoji. Pouze v tyto dny jakoby se vrátil ruch života. Brány hřbi­tovů se otevřely a živí sem putují v celých zástupech. Hroby jsou pokryty bílými květy a kmitavá světýlka se rozhořela nad zesnulými.

            Bratři a sestry, ale za těmi kmitavými světýlky a pod tím bílým hřbi­tovním kvítím musíme vidět a hledat víc – mnohem víc! Ti drazí ze­mřelí, kteří na svatém poli hřbitovním odpočívají, už přešli práh věčnosti. Jejich těla zde tlí v zemi a očekávají chvíli vzkříšení, jako seménka uložená v zemi čekají, až vzklíčí a vyrostou. Ti, na které dnes vzpomínáme, už sta­nuli před soudnou stolicí Boží a už je prosvítila Boží spravedlnost.

            Moji milí, když my živí navštěvujeme v tyto dny hroby našich věr­ných zemřelých, když je pokrýváme kvítím a ozařujeme světýlky, ne­chceme jenom naplnit jakousi společenskou zvyklost. My víme, že to byli křehcí a slabí lidé, nechceme z nich dělat svaté a dokonalé. Myslíme na ně, s jakou bolestí a smutkem i lítostí se dívají na svoje chyby, které jim do­sud brání vejít do plnosti Boží přítomnosti – vstoupit před svatou tvář Boží.

            Bratři a sestry, tak už to bývá, že člověk, dokud je na světě v zajetí svých smyslů, má pohled jaksi zamlžený, nevidí pravdu. Omlouvá všelijak svoje chyby a hříchy. Jeho povrchnost, pýcha, samolibost mu brání vidět skutečnost takovou, jaká jestiť. Ale tam, na věčnosti, se rozpadnou všechny ty mlhy, zmizí povrchnost, pýcha a samolibost. Člověk se vidí ve své nahotě, vidí pravdu svých chyb a hříchů. A je puzen láskou a touhou po Bohu.

            Moji drazí, jako by člověk v té lásce a touze po Bohu musel spálit napřed ty chyby a hříchy svého života. To je očistec. A my, kteří na naše zemřelé s láskou myslíme a modlíme se za ně, jako bychom rozdmýchávali a zvětšovali ten oheň lásky, aby bylo dříve zničeno a spáleno všechno to nečisté a hříšné, co je od Boha vzdalovalo. A to je smysl našich Dušiček. Věříme, že ti zemřelí stále touží vstoupit do plného světla věčného života.

            Přátelé Boží, ti naši blízcí, se kterými jsme zde na zemi žili, které jsme milovali, ty nesčetné zástupy zemřelých tlačí se k nám a prosí o po­moc a modlitbu. Věříme a očekáváme, že na nás budou vzpomínat, až my budeme umírat, a že se s nimi jednou sejdeme ve světlé přítomnosti našeho nebeského Otce. Vždyť Kristus Pán řekl: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal.“ A tento Ježíšův příslib patří našim věr­ným zemřelým a věříme, že jednou – až se náš čas naplní – zahrne i nás. Odpočinutí věčné dej všem věrným zemřelým, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají ve svatém pokoji! Amen.