ZELENÝ ČTVRTEK
Eucharistie – vrchol života Církve
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešním dnem vstupujeme do nejposvátnější doby církevního roku. Zeleným čtvrtkem vstupujeme do velikonočního tridua, neboli do svatého velikonočního třídenní. Dnes chceme rozjímat o Poslední večeři našeho Pána Ježíše Krista, a o jeho poslední noci, kdy se za nás za všechny v Getsemanské zahradě krví potil.
Moji milí, Kristus Pán sedí u stolu se svými vyvolenými, s nejbližšími přáteli. V několika hodinách se odehraje všechno, kvůli čemu Syn Boží přišel na tento svět.
Bratři a sestry, v těchto chvílích už stojí na začátku velikého boje o svět. Proti Kristu Pánu jsou namířeny všechny zbraně zla a hříchu: zrada, bezpráví, potupa, posměch, nenávist, mučení, kříž a hrob. Jak odpovídá Pán Ježíš na tento děsivý útok toho Zlého? I on stupňuje sílu svých zbraní. Vlastně jediné zbraně, kterou použije. A touto jedinou zbraní je láska.
Moji drazí, Kristus Pán dobře ví, že už mu zbývá málo času. Brzy mu lidé přibijí nohy ke kříži. Ale on – vtělený Bůh – se k lidským nohám sklání a umyje jim je dříve, než se tak stane. Dřív, než mu ruce svážou a přibijí na kříž, on celému lidstvu daruje těmito rukama to nejdražší – sám sebe. Bere do nich chléb a víno a říká: „Vezměte a jezte, toto je mé Tělo, vezměte a pijte, toto je kalich mé Krve…“
Bratři a sestry, toto je okamžik, kdy v dějinách lidstva začala ta největší „revoluce lásky“, která neskončí až do závěru lidských dějin. Na sílu lidské zloby odpovídá Kristus Pán ještě silnější láskou. Dřív než mu vzali život, než se zmocnili jeho těla, on je předešel. O několik hodin dříve se nám všem daroval. Svobodně – a z lásky. Čím více budeme o tajemství dnešního večera rozjímat, tím více nám bude zřejmé, že je můžeme pochopit jedině na kolenou.
Moji milí, Eucharistie je vrcholem života Církve. Je darem, ve kterém se Pán vydal až do krajnosti. Eucharistie je výronem tak silné lásky, že ani intenzita veškeré zloby a lidského hříchu ji nemůže převážit. Kristus je vítěz v tomto střetu sil a definitivně přebírá vládu nad světem.
Bratři a sestry, prožít Zelený čtvrtek znamená jít za Pánem také do Getsemanské zahrady. V Getsemane si můžeme znovu uvědomit, jak každá opravdová láska bolí. Čím hlubší, citlivější a ušlechtilejší je duše, tím hořčí je i kalich utrpení. A protože Kristus Pán je božsky dokonalý, jeho srdce je hlubina lásky, prožil svou lásku k nám v lidském těle velmi krutým a bolestivým způsobem. Vypil kalich hořkosti až do samého dna. Nevynechal žádnou oblast lidského utrpení.
Moji drazí, proč to vlastně všechno Kristus Pán učinil? To proto, aby se každý člověk mohl o něho opřít. To proto, aby miliónům lidí všech dob prozářil a naplnil svou přítomností jejich trápení, úzkosti, bolesti a kříže – celý jejich život. Skloňme se dnes i my v pokoře před naším Pánem, který sám sebe bere do rukou a dává se z nekonečné lásky nám – hříšným a ubohým lidem!
Přátelé Boží, a tak jsme dnes rozjímali o Poslední večeři a o poslední noci našeho Spasitele Ježíše Krista. Pokračování budeme mít zítra, na Velký pátek. Nenechávejme Krista Pána samotného. On chce k nám přijít. Buďme čistí, očistěme své nesmrtelné duše od všelikého hříchu. Nenechávejme Krista Pána zavřeného ve svatostánku. On chce vejít do našich srdcí, a tak ho pozvěme: Přijď, Pane Ježíši! A pak si můžeme být jisti, že Kristus Pán přijde pro nás v hodinu naší smrti, a převede nás tam, kde nám připravil místo – totiž do věčného života. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
