Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZELENÝ ČTVRTEK

18. 4. 2019

Poslední večeře, poslední noc

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešním dnem vstupujeme do nejposvátnější doby církevního roku. Zeleným čtvrtkem vstupujeme do velikonočního tridua, neboli do svatého velikonočního třídenní. Dnes chceme rozjímat o Poslední večeři našeho Pána Ježíše Krista, a o jeho po­slední noci, kdy se za nás za všechny v Getsemanské zahradě krví potil.

            Moji milí, nastal den, kdy se jedl velikonoční beránek. Kristus Pán naznačil, ve kterém domě budou tuto slavnost konat, a pak se tam sešli – Pán Ježíš a jeho dvanáct apoštolů. Všichni byli dojati – nejvíce však ten, který už zítra měl být mrtev – náš Spasitel Kristus Pán. Přítomným apoš­tolům řekl: „Tolik jsem se těšil na tento večer. Už jsem s vámi naposledy.“ A tak všichni jedli v tichosti.

            Bratři a sestry, když povečeřeli, Pán Ježíš nalil do mísy vodu a za­čal svým učedníkům umývat nohy. Bylo to něco nevídaného a neslýcha­ného. Takovou věc dělá pouze maminka svým dětem, a tehdy takovou pod­řadnou práci vykonávali pouze otroci svým pánům. Proč to nyní učinil Pán Ježíš? Co tím chtěl vyjádřit? Nohy apoštolů, tak jak procházely zapráše­nými cestami, se umazaly. A Pán Ježíš jim říká: „Teď, když jsem vám umyl nohy, už jste čisti celí.“ A pak smutně dodal: „Nejste čistí všichni.“ Myslel na toho, který ho v té noci zradí...

            Moji drazí, také my, kteří kráčíme zaprášenými a blátivými cestami svého života, máme umazané nejenom nohy, ale především bývá zaprá­šená a zamazaná naše nesmrtelná duše. Proto Pán Ježíš chce, abychom byli čistí všichni. Na duši čistí. A právě proto jsme si vykonali předveliko­noční svatou zpověď, abychom měli čistou duši.

            Bratři a sestry, kolikrát za svůj život slyšel Pán Ježíš tu větu: Zů­staň s námi! Tak ho prosily děti, když je učit. Tak ho prosili nemocní, když od  nich odcházel poté, co je uzdravil. A nyní, při Poslední večeři, opět slyšel apoštoly, jak říkají: Pane, zůstaň s námi! A on s námi opravdu zůstal. Slova, která slyšíme při každé mši svaté jsou jasná, že se nedají překroutit: Toto je moje tělo, toto je má krev – a vy budete přijímat mé tělo a mou krev. Už na  počátku našeho života jsme byli živeni tělem a krví – pod srdcem matky. Ano, matka nás svým tělem a svou krví vytvářela, ži­vila a sytila. A nyní to má být znovu. Ta bělostná svatá Hostie – tak le­houčká, že by ji vítr odnesl – to je totéž tělo, které Panna Maria držela na klíně v Betlémě, a které zítra bude držet na klíně pod křížem.

            Moji milí, a co jeho krev, kterou nám nabízí v kalichu? To je tatáž krev, která bude za chvíli kapat v Getsemanské zahradě, smíšená s jeho potem. Tatáž krev, která bude kapat z ran způsobených trnovou korunou, smíšená se slzami. Stejná krev, která poteče z jeho probodeného boku, smíšená s vodou. Touto krví nás chce Kristus Pán živit.

            Bratři a sestry, pak se všichni ve večeřadle pomodlili a odcházeli na horu Olivetskou. Venku už byla tma. Přecházeli přes potok Cedron, který byl krvavý. Jak zabíjeli beránky před jeruzalémským chrámem, sté­kala jejich krev do potoka. Tento den všechno mluvilo o krvi. Přešli přes potok a už je uvítala zahrada, zvaná Getsemane. A Kristus Pán byl tak opuštěný, tak sám. Prosil: Nenechávejte mne samotného. Zůstaňte se mnou! A vzal si své tři nejvěrnější – Petra, Jakuba a Jana. Zůstaňte se mnou... bděte a modlete se! A svým vševědoucím zrakem viděl všechno, co přijde. Viděl Jidáše, jak ho políbením zrazuje. Viděl pouta, která se mu zaryjí do rukou. Viděl, jak ho v noci budou bít do tváře a plivat na něho.

            Moji drazí, avšak toto všechno nebyla ta největší bolest, která ho tížila. Nejstrašnější bylo to, že Kristus Pán viděl hříchy, za které umíral. To byl ten hořký kalich, který měl vypít až do dna. Kdyby umíral za ne­vinné děti, to by tak nebolelo. Kdyby umíral za kajícníka, který pláče nad hříchem, to by také tolik nebolelo. Ale umírat za toho, který se mu bude vysmívat a který ho zradí – to bolelo nevýslovně. A tak Pánu Ježíši stékal z čela krvavý pot. A co jeho tři věrní apoštolé? Našel je, jak spí. Krista Pána musel utěšovat anděl z nebe. A co my? Také chceme spát? Anebo půjdeme potěšit Krista Pána do Getsemanské zahrady? Až skončí tato mše svatá a kněz přenese Krista Pána z oltáře do Getsemanské zahrady, půjdeme tam za ním a chvíli zůstaneme s ním v uctivé adoraci.

            Přátelé Boží, a tak jsme dnes rozjímali o Poslední večeři a o po­slední noci našeho Spasitele Ježíše Krista. Pokračování budeme mít zítra, na Velký pátek. Nenechávejme Krista Pána samotného. On chce k nám přijít. Buďme čistí, očistěme své nesmrtelné duše od všelikého hříchu. Ne­nechávejme Krista Pána zavřeného ve svatostánku. On chce vejít do našich srdcí, a tak ho pozvěme: Přijď, Pane Ježíši! A pak si můžeme být jisti, že Kristus Pán přijde pro nás v hodinu naší smrti, a převede nás tam, kde nám připravil místo – totiž do věčného života! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.